Amarcord

10 / 10 Sfilmovaná seansa s režisérovou minulosťou je plná ťažko uchopiteľnej, no aj napriek tomu všetko prestupujúcej Felliniho poetiky - vnímate ju, počujete ju, cítite jej sladko-kyslú príchuť na jazyku, no predsa ju len ťažko racionálne identifikujete. Šibalsky sa totiž skrýva v spleti pestrofarebných obrazov osvetlených sparným talianskym slnkom, zalieza do hlbokých výstrihov miestnych konkubín, sedí za obedovým stolom v spoločnosti výbušných južanov, vznáša sa vo vzduchu plného babieho leta a kúdolov dymu z prvej cigarety. Amarcord, mozaika spomienok, v ktorých pozadí pozorný divák vždy natrafí na Felliniho tieň, možno nie je pre každého, no je dobré vedieť, že ak vás niekedy chytí splín a neprekonateľná túžba oblúkom sa vrátiť do bezstarostných detských čias, Fellini má pre vás vo svojom parníku passaggio a passato vždy jedno miesto voľné. (30.05.2006)

Amarcord nakrútil Fellini v dobe, keď už mal takmer všetky významnejšie snímky hotové. Má to byť spomínanie na jeho mladosť a dospievanie. To je v poriadku, veď títo sebastrední umelci sa veľmi radi zaoberajú sami sebou. Ale to mal potom nakrútiť film vo vlastnej produkcii a po večeroch si ho púšťať sebe a Giuliette. Čím má osloviť diváka tá nespojitá záplava epizódiek, s pitoresknými postavami, kolotočovou hudbou a hľadaním sexu, pripomínajúca roztrhnutý náhrdelník. Chcem však dodať, že Felliniho si naďalej vážim a jeho filmy mám rád, iba Amarcord ani náhodou. V záujme spravodlivosti priznávam, že som sa raz aj zasmial, a to v scénke, keď chceli dostať bláznivého a hulákajúceho strýčka zo stromu a jeden mládenec navrhol: "A co kdybychom ho sestřelili?" (24.09.2009)

Tak je to viac 70% ako 80%, s prihliadnitím na moje doterajšie hodnotenia Felliniho filmov, keďže tento je určite najprístupnejší a nedostaví sa ani počas dvoch hodín nuda, alebo frustrácia z nepochopenia metafor. Podobné filmy, zrejme inšpirované touto klasikou a ktoré sa mi páčili o niečo viac, sú Whats eating Gilbert Grape, alebo Čierna mačka, biely kocúr. No a Jakubisko by o svojich inšpiračných zdrojoch mohol tiež veľa rozprávať. Otázka je, či dnešný divák strávi film bez deja, ktorý "iba" oslavuje život. VIDENÉ ZNOVA: Fellini v Amarcorde kombinuje nostalgiu, komickosť a tragickosť v rovnakom pomere a to je, domnievam sa, jeho recept na triumf a na nesmrteľný štatút tohto filmu v histórii kinematografie. (17.09.2009)

Ty 4 hvězdy jsou mírně nadsazené, nechci tím ale naznačit nic jiného než to, že Amarcord mě jednoznačně zaujal nejvíc z toho, co jsem od Felliniho viděl, má spoustu vtipných momentů, záživných situací, vynikající hudbu a charakteristické (a rovněž charismatické) hlavní a některé vedlejší postavy. Ale přesto si prostě nemohu odpustit několik jízlivých poznámek. Jde o sledy více či méně nenavazujících situací a scén, které mi dohromady dávají jeden nenaolejovaný a neopepřený celek. Opět postrádám nějaký silnější a zásadnější příběh, než popis života za určité doby a na určitém místě a to, co je podle mě nejdůležitější, je to v podstatě úplně to samé, jako jsem viděl od Felliniho minimálně dvakrát (z třech předchozích filmů), jen s tím rozdílem, že Amarcord je očividně režisérův vrchol plný nápadů, myšlenek a zábavy (překonávající v tomto ohledu jeho ostatní projekty na plné čáře) a to mi dává jasný podnět proto, že nemá smysl od Felliniho sledovat už cokoliv jiného, podnět, který (nutno říci) jsem tedy přiliš neuposlechl :-) (30.05.2006)

Asi tak, nechápu to vysoké hodnocení, jež se tomuto snímku dostalo. Pro mě je Amarcord předlouhou nudou, které se prý mám obdivovat, jelikož odborníci říkají, že se jedná o výborný film. Naštěstí nejsem odborník, tak si mohu říkat, co chci. Amarcord mě nebavil, nepostřehla jsem v něm prakticky žádný děj a pouze z úcty k panu režisérovi, který mě svými jinými filmy potěšil, ho neřadím po bok amerických béček. (27.03.2012)