Barneyho ženy

Aj ked na oko nie veľmi príťažlivý Žid, Bárny, ktorý je zo svojich predošlých manželstiev bez lásky unavený. Ale predsa len zbadá nádhernu Židovku Miriam a hned sa zamiluje, a aj ked ženatý, neustále ju bombarduje svojou pozornosťou a túžbou. Po čase sa rozvedie a žije spokojný život so svojou skutočnou láskou Miriam, ale podľa svojho úsudku, podľa seba súdim teba, ju podvedie, aj ked jeho žena je čistá ako slza a v tom pochopí, čo spravil, prizná sa k nevere, aj ked vie čo bude následovať, lebo vie, že mu to tak patrí. Výborný Giamatti,Hoffman a další. (31.10.2011)

Proč Dustine? Proč jsi musel jít do takové hovadiny, jako je tenhle film a ještě ke všemu hrát otce Paulu Giamattimu? Máš rozhodně navíc! Od začátku jsem si jen říkala, kterou svoji ženu to jen zabil, když byla zmíňka o schování těla...a ono to bylo úplně jinak ;) Nuda, nuda, Dustin, nuda, sexy a neskutečně úžasně vypadající Minnie Driver, nuda a nuda...Víc si nepamatuju...Jo a sexy fešák se šnorchlem :D :D (17.01.2013)

Poměrně dlouhý snímek plyne hladce, což je důvod, proč se dá téměř bez potíží usledovat až do konce. Milostné a nemilostné peripetie jednoho nenápadného chlapíka jsou o kousínek víc než realistické, takže se divák nemusí utápět v přílišné depresi (i v momentech kdy příběh není zrovna veselý) a mohl by si užívat zábavnou nenáročnou podívanou. Nebýt Barneyho postavy. _______ Barney je totiž odporný sebestředný hajzl, který se o svou první ženu nezajímá, druhá ho otravuje a ze třetí - údajně životní lásky - udělá domácí otrokyni zavřenou za dveřmi luxusního bytu, kde jí zbývá jediné: pečovat po všech stránkách o Barneyho a uctívat ho jako božstvo. V jeho konkrétním případě jako božstvo obtloustlé, nechutné, věčně ožralé, překouřené, necitlivé a protivné na všechny kolem. A já si říkám: Proč? On ji nedal nic, ona jemu všechno a přesto jejich manželství hodnotí jako šťastné?! _____ To, že předlohu napsal chlap, a to ještě dost misogyní exemplář, z filmu čiší na sto honů. /7. 10. 13./ (07.10.2013)

Už začíná být pomalu zvykem, že nejlepší americké komedie vznikají mimo hollywoodská studia, stejně jako tahle kanadsko-italská koprodukce. Svým usazením do hebrejské komunity a typicky židovským humorem, který představuje až jakousi esenci životní zkušenosti a vědoucího moudra, trochu připomíná rukopis Woody Allena, je ale méně intelektuálně břitká, naopak (hlavně v druhé půli) skvěle zdůrazňuje sentimentálně-romantický prvek. Neodolatelný a typově přesný je Paul Giamatti, překvapením je pak opravdu odzbrojující Dustin Hoffman v pro něj trochu netypické roli muže ze staré školy, z pomalu mizejícího patriarchálně fungujícího světa. Jeho chlapáctví je zdrojem mnoha komických situací a je vpravdě neodolatelné... Ač se hlavní hrdina Barney Panofsky sebevíc snaží diváka nezaujmout svým tuctovým zjevem a víceméně průměrností ve všech oblastech života, v jednom ohledu si zaslouží naši pozornost - svými manželstvími. Barneyho tři svatby jsou každá originál sám, ovšem v celku jsou výmluvnou metaforou obtížnosti najít tu správnou cestu životem, a to jak partnerským, tak obecně tím svým konkrétním. Příběh Barney Panofskyho ilustruje věčné prokletí muže, jehož civilizace svázala do kazajky monogamního vztahu, ač k tomu není evolučně naprogramován, stejně jako protichůdnou potřebu lásky a partnerského života, který je tak neuvěřitelně křehký... Vedlejším motivem je také princip hry a role náhody a nahodilosti v plynutí života (záhadné zmizení nejlepšího přítele). Barneyho ženy jsou skutečně nevšední (tragi)komedií, která dobře kloubí oba dva póly, jak komické, tak i tragické tu má svou očistnou funkci. Málokdy si člověk u tak malého a neokázalého snímku říká, jak obsahově velký a bohatý je... (27.10.2011)

Životopisný příběh muže, hledajícího lásku a činícího chyby. Kdo není dítě ví, že o tohle v životě jde, a podaří-li se to dobře vylíčit, můžeme očekávat silný zážitek. Tohle se podařilo, jinak se o tom nedá mnoho napsat. --- Povolím svojí zálibě v morálních dilematech a pozastavím se nad zlomovým momentem filmu. - Zde se asi sluší varovat před spoilery. - Tak tedy, jak řešit Barneyho nevěru? Pravda, Miriam ho hned na začátku jejich vztahu varovala, že to nesnese. Jenže reagovat takto nekompromisně po dvaceti letech šťastného manželství? Polehčujících okolností je spousta: Šlo o tu nejbanálnější a nejpitomější ze všech nevěr, jaké si lze představit. Barney se evidentně a upřímně kál a hned se přiznal. Navíc byl zmatený, žárlivý a nešťastný, a to právě přičiněním Miriam. Žárlil na Blaira, se kterým jeho žena trávila dovolenou. Ve vší počestnosti? Čemu říkáme počestnost? Miriam nemohla nevědět, že Blair jenom čeká na svou šanci. V takové situaci bylo pro Miriam o poznání snazší být zásadová. Však od Barneyho šla rovnou k Blairovi. Nevěra je ovšem odsouzeníhodná, ale za daných okolností jsem s Barneym cítil. Tohle bylo vůči němu kruté. --- A k tomu konflikt se synem. Dvacetiletý cucák, který ví o těžkostech a složitostech života excrementum magnum, vidí, že otec matce způsobil bolest, i paušálně a hrubě se otce zřekne. Později vidíme, že se vztahy urovnají, ale kdo komu vlastně odpustil? Příběh ztraceného syna je námět prastarý, přímo biblický. Až do moderních časů nebylo zvykem soudit otce, vždy jedině syna. A většinou se kaje a je mu nakonec odpuštěno. Jak to však řešit dnes, kdy neplatí Desatero a jsme oblaženi tou novinkou, že dospělým hňupům i mutujícím chlapcům je soudit a odsuzovat cokoli a kohokoli nejen dovoleno, nejen to nevzbuzuje pohoršení, ale nezřídka jsou k tomu přímo vybízeni? Je to zapeklitý problém, hodně jsem se o něm napřemýšlel, však se mě týkal i v mém reálném životě. A víte k jakému řešení se přikláním? Neodpouštět. Jakmile si fracek osvojí právo rozhodovat se jako dospělý, může mu otec poskytnout už jen jedno, poslední naučení: že coby dospělý musí jednat s vědomím odpovědnosti, že jeho činy mají následky, a že tyto následky musí nést i když se mu přestanou líbit. (30.10.2011)