Zakázaná planeta

Starý klasický scífko co mě neurazilo ani nenadchlo. Pravda rozjíždí se to poněkud déle než by bylo záhodno, občas se trochu vkrádá nuda a některý ty dialogy na mě působili dost naivně, ale zase když se do toho člověk zažere, tak to chytne a na povrch vystoupí i slušný příběh se solidní pointou. Leslie Nielsen dokazuje, že ještě před tím než se vrhnul na komediální role, tak mu docela dobře sedli i ty dramatické. Jinak nad dobovými praktickými efekty (ať už v té době na tehdejší publikum působili jakkoliv) se dneska člověk spíš pousměje, ale bylo by to asi trochu nefér to tomuhle snímku vyčítat. Nakonec kouzlo poctivé nostalgie u podobných kousků funguje a i když to není nějaký veledílo, tak lepší průměr si zaslouží. 60% (28.01.2016)

Styl. Styl. Styl. Po vizuální stránce úchvatné dílo. Vnouček melièsovy Cesty na měsíc úžasně spojuje atmosféru Jules Verna s designem a dobou svého vzniku. S přihlédnutím k roku natočení i se zajímavě zpracovaným, napínavým a inteligentním příbehem snažícím se o slušnou myšlenku, který snímek bezpečně zachraňuje od bezedného pytle s nápisem 'béčko'. A to vše způsobem, že i takový o čtvrt století mladší Flash Gordon vypadá dnes filmařsky "zaostaleji". ___ Vcelku zřejmá inspirace Star Treku, Lucase, a nebýt to nemožné, veřil bych, že i Karla Zemana. (12.09.2009)

Pitomost, klasika, poselství a forma.¬         Jestliže zavrhneme formu a ponecháme pouze myšlenkový odkaz díla, má "Zakázaná planeta" nezanedbatelnou hodnotu, srovnatelnou s hodnotou kreseb našich dítek, na nichž se maminka s tatínkem drží za ruce a nad nimi svítí sluníčko, vedle pak domeček se zahrádkou (standardně oplotovanou). Zavrhneme-li však formu v umění, zavrhli jsme umění samo stejně, jako zavrhneme-li poselství aktu na úkor formy. Zatímco však forma bez poselství může býti uměním, poselství bez patřičné formy nikoli — je pak pouhým manifestem, výrokem. Takovým manifestem je i snímek "Zakázaná planeta". Takové počiny, počiny špatně oděné ovšem škodí i jejich poselství, neboť forma pomáhá zesíliti účinek pocitový nezanedbatelně.¬                 Tento snímek svým chatrně šitým hávem inklinuje k pitomosti a tento fakt nezachraňuje ani to, že byl snad ve své době klasikou genru vědecké fantastiky. (10.04.2019)

Je pochopitelné, že sci-fi snímky stárnou nejrychleji. Technika jde neustále dopředu a tudíž sci-fi z 50. let již dnes působí prehistoricky. Nejvíce diváka zamrzí prostředí planety, které je lacině kulisové, malované. V čem je však obrovská síla Zakázané planety, je příběh. Snímek má opravdu velmi silný a poutavý vědecko-fantastický příběh, bez něhož by možná nikdy nevznikl Vetřelec a Prometheus. Můj úvodní blahosklonný úsměv nad snímkem se postupem času vytratil a já sledoval s patřičným zaujetím a napětím každou scénu a vychutnával si tajemnou atmosféru záhadné planety. Nejsem zastáncem remaků, ale dle mého názoru by si Zakázaná planeta zasloužila nový háv. (24.04.2014)

V dnešní době se řekne, že je to jen něco "Star Trek", jen je potřeba si uvědomit, že tenhle film tu byl ještě před "Star Trekem". Na svou dobu jsou tady neskutečně nádherné efekty a filmu samozřejmě pomáhá i to, že je barevný. Leslie Nielsen byl jako mladý poměrně fešák a jako velitel týmu je parádní. Skvělé sci-fi z doby, kdy by si člověk myslel, že něco tak vizuálně úchvatného ani není možné natočit. (03.09.2014)