Osmdesát dopisů

Asi bych se mohl situovat do role nemluvného Vaška, protože i mně ten rok bylo 14 let. Stejně jako on jsem byl ze všeho vykulený, protože tou dobou nebylo o co stát. Všechno bylo šedé, nudné a unylé, přesně jak nám to režisér ukazuje. Tenhle film je možná dobrou vzpomínkou, připomenutím, ale bohužel, stejně jak to vypadalo v té éře socialismu, je dost nudný a o ničem .. (26.08.2014)

Je to v mnoha ohledech dobré a českém kontextu výjimečné a odvážné - věřím Kadrnkovi ty útrapy, kterými si prý musel projít, než ho k natočení takového filmu pustili. Ale - Kadrnka není Bresson, aby u něj odosobněné strohé herectví působilo jinak než křečovitě a není ani Trier, aby si mohl po Solaris dovolit použít notoricky známé Bachovo Ich ruf zu dir, Herr Jesu Christ a nevypadalo to jako epigonství nebo nedostatek invence (a přitom ta méně známá hudba u fotky měla mnohem lepší účinek). I to bressonovské rámování a střih funguje jenom občas, třeba ve skvělé scéně, kdy kluk čeká na vrátnici. Na druhou stranu je i z rozhovorů znát, že režisér má teorii v malíčku, ví co a jak chce točit, zná kontext a i proto je příslibem české kinematografie. Jeden z mála českých pokusů o art, který nesměřuje k přeplácanému pseudoumění, ale spíše k čistotě výrazu. Na vyšší hodnocení si ale počkám možná až na Křižáčka. (14.09.2014)

Dobry film to je, ale mam k nemu nasledujici a zasadni vyhrady. Je-li to cele postavene na rytmu, realismu a malych naznacich, proc nekdy okolni postavy nemluvi vubec, nekdy zretelne a nekdy nahlas. Nikdo nikoho nezdravi a nikdo nic nerika a mluvi se, jen kdyz to ma vyznam. Kdyz vratny rekne, ze je to jeho vnuk a syn, zni to potom jako vystrel z dela. Za druhe, proc se s matkou dostaneme jen k doktoru a jindy sledujeme jen perspektivu Vaska. A navic se mi zda, ze je cetba dopisu znacne aranzovana. To vsechno dost kazi jinak vytecny dojem. (10.10.2011)

Tak jsem se tu dozvěděl, že to je kvalitní film o pocitech... Jde se po chodbě, matka čumí, syn čumí, stále se jde po chodbě, sedí se v čekárně, záběr na dveře, dědek loupe vajíčko, záběr na dveře, syn čumí, záběr na dveře. Dalších pět důležitých záběrů pro vývoj děje, včetně detailní prohlížení fotky. Tejbl. Vindou. Matka koupí lovečák. Syn čumí, matka čumí. NEVĚŘIL JSEM. Ale na druhou stranu to bylo tak blbé, až mě to bavilo. Těm záběrům o ho*ně se totiž nešlo nesmát, svým způsobem na ten film nezapomenu. Ale příště se tedy už asi nechci dívat na "artový" film o pocitech, děkuji... Ket! (22.08.2014)

Třeba všechno to šedivé nebo béžové oblečení. - Jen proto, že se jiné (vkusné) věci těžko sháněly? Nebo na sebe nikdo nechtěl příliš upozorňovat pestřejšími věcmi? A koho vlastně? Lidi z okolí, protože by mohli mít řeči? Nebo všetečné a všemocné úřady, protože se člověk v jejich očích lehko stal podezřelým, což přinášelo problémy? A nepřešla ta šeď částečně i do povahy lidí, takže o nic barevného a nápaditého už ani sami nestáli? ...................... Trochu mi to celé připomnělo film Každý den odvahu. Zatímco tam je protagonista přemýšlivý muž prožívající těžkou deziluzi, tady je to dítě školou povinné, co dění kolem sebe zatím vstřebává jen mimoděk. Kupodivu v tom ale není podstatný rozdíl, zasáhnout dokážou oba filmy. Pokud se tedy divák vhodně naladí. ___ P.S.: ke komentáři uživatele Mlle: Jednak se ten film odehrával na konci 80. let, jednak o tehdejším oblékání něco vím, sám jsem v té době žil. Sice jsem nenapsal, že tu lidi nosili "jen" béžové a šedivé věci, ale je pravda, že jsem přesvědčen, že je nosili víc, než by bylo zdrávo a že tudíž filmaři zvolili takový "výrazový prostředek" víc než dobře. (04.10.2014)