Higaši no Eden

Tohle mě hodně bavilo. Má to spád, atmosféru, skvělou zápletku a vůbec hodně zajímavých nápadů, trochu té romantiky a hlavního hrdinu, který mi po celou dobu dělal neskutečnou radost, protože to byl prostě sympaťák. Já si to užil a těch 11 dílů mi uteklo neskutečnou rychlostí. Konec se sestřelováním raket je velmi povedená a efektivní podívaná, která se mi velmi líbila, no a už jen za "Johnny Huntera " tomu nemůžu dát špatné hodnocení, jinak si mě najde a usekne mi... U mě 8,8/10 (30.12.2016)

Házet mince směrem k Bílému domu před bdělým zrakem policistů, to se přece nedělá. Mladá Japonka Saki si to ovšem neuvědomuje a kdoví, jak by skončila, kdyby pozornost strážníků neupoutal jiný Japonec, nahý, v jedné ruce zbraň, v druhé mobilní telefon. A v paměti dočista vymeteno. Cesty mladíka a Saki se od té chvíle proplétají a vedou k událostem, jež by každý duševně zdravý člověk označil za extrémně nepravděpodobné. Nejdůležitějším klíčem je zmiňovaný mobilní telefon, který mladíka, kterému lze pro nedostatek lepších jmen říkat Takizawa, opravňuje, či spíše povinuje k disponování s deseti miliardami jenů a účasti v jakési absurdní hře, v níž nejde o nic jiného, než spasení Japonska... Hodnocení - Záchrana Japonska či světa je běžnou zápletkou těch nejodpornějších anime seriálů, ovšem již z prvního dílu Higashi no Eden lze tušit, že tentokrát přijde neoddiskutovatelná kvalita. Pomálu trapného humoru, bez problémů přijatelné charaktery, které jen občas tíhnou k "baka" chování, jež neodpovídá vážnosti situace a především tajemstvím i otázkami naplněné dění a vyznění jemuž nelze nepřiřknout určitou hloubku. VÝZNAMNÝ SPOILER. Oním nebezpečím, které Japonsku hrozí, totiž není nějaký zničit svět toužící megaloman či zrůdní mimozemšťané, ale Japonci a neutěšený stav japonské společnosti. Společnosti, která se utápí v materiálním blahobytu, ale zároveň společnosti, v které se bez odpovídající reakce rozpadají mezilidské vztahy, společnosti, která člověka zbavuje důstojnosti. A bojovat s takovým nebezpečím je tisíckrát obtížnější než s mimozemšťany. Ani dvanáctkrát (tolik je účastníků hry) deset miliard nezdá se dost na takový úkol. KONEC SPOILERU. "We live in diying dream," zpívá se ve výborném openingu a je to pro seriál výstižná věta. Nejsou to obrovské finanční prostředky v rukou jedince či vlády, kdo s tím může reálně něco udělat, ale lidé, čím více, tím lépe. Věřím, že právě to a nejen to lze v Higashi no Eden nalézt, a během onoho hledání se opájet mysteriozní atmosférou vloženou do životů a společnosti ne nepodobných našim, a proto nás oslovující. Silné ****. (29.06.2009)

Kenji Kamiyama poprvé režíruje svoje vlastní dítko - ale ne podle svého scénáře - a víc než co jiného drží prst na tepu doby. Tedy přesněji řečeno na tepu japonské současnosti, která není z hlediska sociálního zdaleka tak utěšená jako bychom si z té dálky, ze které vidíme jen mrakodrapy a technologickou vyspělost, mohli myslet. Ideově i jinak vykořeněná mládež, předobraz google glass, spousta námětů k přemýšlení - a do toho chytlavá zápletka se sympatickým hrdinou trpícím ztrátou paměti a disponujícím všemocným utrženým sluchátkem poháněným magickou mocí tvrdé japonské měny. Postupně se dostáváme blíž a blíž pravdě, a najednou je tu vrchol v podobě jedenáctého dílu... kdy se dozvíte, že na skutečný vrchol budete muset ještě počkat... a nutno říct, že ten v Gekijobanu nepřijde (je tam jen konec;)), protože nejsilnější moment je závěr téhle "sezóny". Za samotné Higashi No Eden si Kamiyama zaslouží pevných 80%. (17.01.2014)

Nadechla jsem se, a když jsem vydechla, seriál právě dohrál jedenáctý díl. Tak trochu z toho mám stále vykulené oči. Tak nějak jsem si zamilovala našeho prince. Mám velmi ráda tvorbu Kenjiho Kamiyami a ani teď nezklamal. Od dobrého openingu nazpívaného skupinou Oasis až po zamotaný příběh, který jsem s láskou sledovala, se mi anime líbilo. Postavy, animace, hudební doprovod. Všechno na jedničku. Jen je mi trochu líto toho konce, asi by se mi líbil více konkrétní, ale tak ještě mám před sebou dva filmy, takže věřím, že se toho svého "konkrétního" konce dočkám. Anime pro dospělé, z něhož jsem si odnesla velmi dobrý vnitřní pocit, že jsem sledovala něco opravdu kvalitního. (29.08.2010)

Slušné animé, které dokazálo udržet moji pozornost, se slušnou animací. Sice mě první díl moc nezaujal, ale děj je celkem zajímavý, avšak celkové rozuzlení je bezzubé a nezajímavé. Navíc postava Saki Morimi je mi nesympatická, naopak "Johnny Hunter" se mi zamlouvala moc. Celkově ale jen nadprůměrná záležitost, žádně vystřelování do nebes se v žádném případě nekoná. Těsné 4 a 70% (04.02.2011)