Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Honza Vavřinec (R. Hrušínský) je jeden z těch nenápadných úředníků pracujících v investičním odboru, na kterého je velmi jednoduché zapomenout. Jednoho dne se mu ozve stavař jeřábů František (J. Moučka), co si jej splete s poslancem, a žádá jej o pomoc. Byl totiž neprávem vyhozen za pochybení svého nadřízeného, který potřeboval na někoho hodit vinu za spadlý jeřáb. Honzovi se skutečně podaří vedoucímu domluvit a takové „spravedlivé“ jednání jej uspokojí a namotivuje k podobným činům. A v jeho práci se v tu dobu stane skutečně něco obdobného – za spadlou halu v Brodě nikdo konkrétní nenese přímou odpovědnost, ale viník se najít musí, a tím má být ustrašený vedoucí Hofmánek (L. Pešek). Právě Honza se jej jediný zastane a jako hrdinný rytíř pak začne bojovat za spravedlnost, až situace na odboru připomíná absurdní frašku a Honzu vedení nakonec dosadí na místo Hofmánka... Divadelní hru Jaroslava Dietla s názvem "Nehoda" převedl na filmové plátno začínající režisér na Barrandově František Filip. Vzhledem ke své satirické kritice socialistické společnosti se dostal po roce 1969 do tzv. trezoru a jeho obnovené projekce se dočkal až v roce 1990. (Česká televize)

(více)

Recenze (75)

kobejn 

všechny recenze uživatele

Tento film byl pro mě velmi příjemným zjevením, pro mě dosud neznámé dílo, a přitom tak chytrý a důvtipný film, všichni herci výborní, ale suverénně jim opět kraloval náš nejlepší herec, výborný byl nápad s oslovováním nás diváků, které tu bylo funkční a vtipné, prostě zlatý šedesátý léta, byla to doba, kdy se u nás točily ty nejlepší filmy, a jak dokazuje tento film a mnohé další, nemusely to být jen tvůrci "nové vlny", kteří dokázaly natočit nadprůměrná díla, vypadá to spíš, že tehdy točili výborné filmy snad všichni, snad to byl tehdejší rys společný všem, každý jinak, ale vždy svěže a originálně, jako zde například. ()

Orlau32 

všechny recenze uživatele

Jedná se (pravděpodobně) o " trezorový film". Ačkoliv je z roku 1965, viděla jsem jej teprve včera. František FILIP natočil film o věcech a událostech jaké jsme my, starší generace, prožili. Ano, taková hrůza a děs to na některých pracovištích byla. (Dnes je to prý obdobné). Nu žádná novinka, dějiny se opakují a svini se v každém režimu najde dostatek. Samozřejmě pan Hrušínský : uchvacující výkon PANA HERCE. Pan Sovák a pan Pešek mají menší role, ale i oni se podílejí svým výkonem na filmu, jakých se v české filmografii najde jen málo. Vladimír Šmeral jako záporná postava nezůstal (jako obvykle) svému jménu nic dlužen. ()

Reklama

PhillM. 

všechny recenze uživatele

Takže, Hrdina má strach? Scénář: Jaroslav Dietl, hlavní hráči: Hrušínský, Pešek, Moučka, Prachař, Sovák, Deyl ml., Blanka Bohdanová, Vladimír Šmeral. Režie: František Filip. Původně jde o divadelní hru, naprosto brilantně napsanou, zde i výtečně zahranou. Bohužel i za hranou, takže po bratrské pomoci film zmizel, bylo třeba normalizovat. S povzdechem nutno konstatovat, že k takové brutální (a přitom komediálně velmi zdařilé) reflexi se náš aktuální režim nikdy nedohrabal. Přitom by bylo možno tohle natočit z dneška, stále by to bylo aktuální, snad ještě víc! Takové to kličkování mezi eurodotacemi... Ale hlavně: Když spadl most ve Studénce, kdo za to mohl? Zjistlilo se, že nikdo. Rozumíte, přesně jako v téhle satiře od Dietla. Prošlo to všemi myslitelnými kontrolními mechanismy, udělalo si to kolečko po soudech... A? Předseda senátu zdůvodnil zprošťující rozsudek konstatováním, že soud neví, proč most spadl, neobjasnily to znalecké posudky ani doplňující výslechy znalců. Výborně, soudruzi, ještě si nakonec zatleskáme. Stopáž (74 minut) z tohoto dělá výbornou jednohubku, to se musí vidět. Divím se ale, že Dietl, který byl za normalizace televizní hvězdou, nebyl za toto (a asi i jiné věci z 60. let) zrušen. Sakra, to bylo holt dobré. Dietl to fakt uměl. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Velmi nadčasová záležitost. Zápas s byrokracií, s úředním šimlem, který nikdy není syt, s ustrašenci, jejichž vůle je zmítána v osidlech vlastního chameleonství a strachu, i s těmi, kteří využívají sebemenší příležitost k tomu, aby podlézali mocným, míří v původní Dietlově hře do vlastních řad – v tomto ohledu se jeví jako vskutku paralyzující míra "povolené" kritiky, či lépe řečeno celá nálož, která nemilosrdně odpálila všechnu tu dobovou přetvářku, faleš, pletichaření i totální nemohoucnost (komunistického) aparátu, na nějž Dietl ukazuje právě a především (viníkem je vlastně ministr, který celou záležitost nechával tzv. vyhnít). Režisér František Filip film inscenoval v prudkých střizích a dynamickém tempu, kterému vévodí Hrušínského jakési "zastavené" monology do kamery, tyto ironické komentáře sebe sama, v nichž se zračí mmj. to, čemu dnes říkáme syndrom vyhoření, a naznačující absurdnost situace. Z celého zástupu vynikajících hereckých miniatur nelze nejmenovat alespoň jednu – Rudolfem Deylem mladším skvěle sehranou figurku velkohubého stranického funkcionáře, tohoto blba své doby. ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Samej dělnickej původ.  Jenomže nás všechny sežral tady ten honosnej  barák, pár mramorovejch zdí zmohlo šest set dělnických kádrů. A teď jde o abych se tvářili, že o tom nevíme. No  tak se tváříme." V kulisách Černínského paláce můžeme být svědky moc vydařené satiry na socialismus, která je ale v lecčems vlastně satirou nadčasovou. Vždyť ono to s tou byrokracií, papírováním a sháněním podpisů do dnešních dnů zas tak moc nezměnilo...:D  Jinak Rudolf Hrušínský je zde přímo roztomilý, zejména když veškeré to dění kolem sebe každou chvíli ironicky komentuje přímo do kamery divákovi . ()

Galerie (2)

Zajímavosti (2)

  • Jeden z pro tento film typických hovorů Rudolfa Hrušinského na kameru se objevuje i ve skladbě pražské rapové skupiny PSH "Podpantoflák" z roku 2010 a z alba Epilog. Na stejném albu kapela odkazuje i na film Jako jed (1985). (hendrich6)
  • Snímek byl natočen na motivy stejnojmenné divadelní předlohy, kterou napsal Jaroslav Dietl. (Terva)

Reklama

Reklama