Pes baskervillský

Přemýšlím, která verze Psa Baskervilského na mě udělala větší dojem. Jestli tato nebo ta barevná s Peterem Cushingem. Obě byly výborné, každá byla jinak trochu jinak pojatá a Sherlock byl v každé osobitý sympaťák. Tato verze byla možná o dost temnější. Atmosféra na blatech byla doopravdy strašidelná. Ve filmu je plno vtipných momentů - viz. tvrzení, že vytí psa Baskervilského bude nejspíš vítr :-) (26.09.2008)

Asi každý ví, že Basil Rathbone je jedním z TOP2 představitelů Velkého detektiva (společně s Jeremy Brettem) a kdo to neví, ať se stydí! Toť na úvod. Obvyklí podezřelí (Rathbone a Nigel Bruce jako Watson) v jednom z prvních dílů jejich předlouhé série, který ale do ní zas tolik nepatří. Jde o klasickou adaptaci (sice je to krapet osekané, ale vůbec to nevadí), je to od Foxu a odehrává se to ve správné době. Tahle adaptace sice není nejlepší ze všech, ale rozhodně se řadí k těm nejvydařenějším. Má naprosto strhující atmosféru, místy je sympaticky teatrální (ale nepatrně) a asi jako jediná má psa, který vypadá... inu, no jako PES. Hudební doprovod je taky fajn a herci hrají jak diví, jen se tam trošku víc mluví a děj plyne pomalejším tempem, než by se možná slušelo. Ale o to víc je ta sympaticky ponurá atmosféra blat vtahující. Já jsem nesmírně spokojen, ale těch osmdesát let je na tom fakt strašně znát. 78%. (08.03.2018)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné literární předlohy A. C. Doyla. Ačkoli se tato filmová adaptace drží předlohy poměrně věrně, rozdíly zde přece jen najdeme. Z barvitého děje byla vypuštěna celá řada postav i motivů, což je tak nějak i pochopitelné, chcete-li směstnat děj 200 stránkové knížky do 80 minutového filmu. Osobně si nejsem jistý, jestli bych se kvůli tomu v ději filmu bez znalosti původní předlohy orientoval, film působí skutečně mimořádně zhuštěně a pádí doslova zběsilým tempem ke svému závěru. V určitých scénách dokonce jedna replika stíhá druhou tak rychle, že člověk sotva stíhá číst titulky! (snahu porozumět relativně archaické angličtině herců jsem vzdal hned na začátku). Za hlavní klad tohoto filmu bych označil herecké obsazení: protagonisté postav Sherlocka Holmese a dr. Watsona se pro své role opravdu výborně typově hodí, a totéž lze říct i o zbytku hereckého ansámblu. Jinak samozřejmě platí, že je film výrazně poznamenaný dobou svého vzniku, která se podepsala mj. na podobě exteriérů, ale osobně jsem dalek toho považovat to za nedostatek - naopak, proboha, přesně tyhle detaily tomu přece dodávají onen nenapodobitelný punc autentického filmového retra ze starých zlatých časů Hollywoodu. Ó ano, ten film je samozřejmě tak trochu naivní a pitomoučký, ale totéž platí stejnou měrou i o Doylově předloze a tvoří to zcela neodmyslitelně její charakteristický rys, aniž bych to myslel nějak pejorativně. Máte-li tento typ starých černobílých bijáků v oblibě jako já, pak samozřejmě neváhejte - tenhle film i po více než 70 letech od svého vzniku stále stojí za vidění. (27.03.2013)

Klasika odolávající času. U meziválečného The Hound of the Baskervilles naopak platí, že čím je starší, tím je působivější. A to hlavně díky perfektně zvládnuté atmosféře, která budí dojem že byl film točen v době ve které se děj odehrává. Pochopitelně je to jen iluze, případ prokletého rodu se ve skutečnosti udál téměř o čtyřicet let dříve. Tento detail režisér umně zamaskoval prostředky, k nimž už se nikdy žádný novodobý film nedostane. Krásná ukázka meziválečného mysteriózního thrilleru. (24.04.2012)

,,... TAM VZNIKAJÚ ZLOČINY A TAM SA AJ RIEŠIA. ...VO FANTÁZII." __ Vzhľadom na skutočnosť aké hororové klenoty vznikali v časoch nakrúcania tejto verzie slávneho Doyleovho príbehu v Hollywoode musím konštatovať sklamanie a nenaplnenie všetkých možností, ktoré látka ponúkala. Rathbone síce zodpovedá určitým (už zaužívaným) štandardom ako si predstavujeme výzor slávneho detektíva, no rozhodne nie je na zahodenie a osobne ho radím k tým lepším hereckým predstaviteľom. Atmosféra hmlistých slatín je vskutku úžasná, priam až hororová, toto sa však v zásade podarilo vytvoriť takmer každej adaptácii, ktorú som zatiaľ videl. Väčší problém je však v celkovom vyznení filmu, ktorý sa v mnohom odklonil od knižnej predlohy, odstránil takmer všetky vedľajšie dejové línie, čím príbeh ohlodal na kosť, ktorá sa napriek krátkej minutáži utápa vo vlastnej nekonzistentnosti a nemá prakticky čím upútať. Filmu chýba výraznejší dramatický oblúk a to či už v jeho jadre, tak aj v závere, kedy (ako poznamenal fradge) sa na prenasledovanie Stapletona jednoducho všetci vykašlú. Väčšie vypätie mohla zaobstarať aspoň hudba, tá sa záhadne takmer vôbec neozýva, alebo je prepočuteľná. A ešte som nevidel človeka, ktorý by pri napadnutí zúrivým psom zo seba nevydal ani hlásku ako to bolo v prípade sira Henryho, keď ho trhal ten nepríliš veľký diabolský hafan. (138. hodnotenie, 12. komentár k filmu) (28.05.2013)