Soul Kitchen

Po dvou bezvadných filmech Akina jsem se moc těšila na Soul Kitchen, ale nějak se u mě žádná euforie nedostavila. Nejen, že těch komediálních prvků jsem moc nezaregistrovala, ale chvílemi jsem měla pocit, jako kdybych přepínala moc rychle kanály u telky. K hereckým výkonům určitě žádné výhrady nemám. protože výborného Moritze už znám i z jiných filmů a Adam Bousdoukos v rol Zinose byl opravdu moc sympatickej. Jsem ale přesvědčená, že můj dojem z celého filmu ovlivnil i fakt, že jsem ho viděla dabovaný, takže příště ani náhodou. (13.11.2012)

Staničný bufet by dieru do sveta asi neurobil aj keby sa volal Duchovná kuchyňa a niekto by tam začal variť vyberané jedlá ako z kuchárskej súťaže. Vo filme tureckého režiséra o dvoch neschopných Nemcoch gréckeho pôvodu sa to ale stať môže. Tak sme svedkami rozháraného príbehu o jedle, láske a priateľstve s často do stratena ubiehajúcimi linkami a celkovo neurčitým vyznením. Dojem ale nezostal zlý hlavne kvôli pozitívnemu aj keď absolútne nezmyselnému záveru. (21.10.2013)

na tento film mě nalákalo převážně 4-5* hodnocení mých oblíbených uživatelů, tak jsem od něho očekával trošku víc. Je to příjemná oddechovka s poněkud ukvapeným koncem. Děj byl na můj vkus až moc pohodový a bezproblémový a chvilkami roztříštěný a taky jeho zpracování mě nepřesvědčilo dát plné 4hvězdičky a zůstal těsně pod její hranicí. Rozhodně však není špatný a milovníci německé kinematografie by ho měli zkusit. [ PŘÍBĚH: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (18.03.2013)

Po shlédnutí "V červenci" jsem dostal neodbytnou chuť i na další kousky z režisérské dílny Fatiha Akina. Teď už můžu říct, že mě intuice nezklamala, i tentokrát platí stará známá poučka "za vším hledej režiséra". Akin umí a tímto se pro mě po Tykwerovi stává druhou německou sázkou na jistotu. Jeho rukopis je originální, trochu mi snad připomíná jen Emira Kusturicu. Narozdíl od něj má ale Akin ve svých filmech raději mladší ročníky, ideálně Řeky nebo Turky žijící v Německu. Tenhle syžet použil i v Soul Kitchen. Zatímco 99 režisérů ze sta by z takto narýsovaného hlavního hrdiny udělala zakomplexovaného nebo zahořklého, více či méně nebezpečného týpka, Akinovi Řekové a Turci jsou lidé plní života a optimismu. Po nějakých chmurech ani památky. Originál Němci to ale taky nejsou. A to je dobře. I proto je Soul Kitchen prima film. (20.01.2013)

Tak toto je pro mne velké a velmi příjemné filmové překvapení, stylem určitě neobvyklá a obsahem taková spíše sociální komedie, po vícero shlédnutích ji už hodnotím jako opravdu skvělou, i když tak trochu po všech stránkách potrhlou, snad také kvůli tomu překotně odvíjejícímu se ději, plnému překvapivých zvratů, tragikomických situací, karambolů, úrazů, nepochopitelným zásahům osudu, prostě díky tomu divokému dějovému zmatku, na který chvíli udiveně jen zíráte a pak už se jen a jen prostě nezadržitelně smějete a smějete, jinak ani reagovat nelze, prostě se k vám tímto filmem dostává výborná zábava, i když pro jednotlivé postavy je to, co sledujete, ve skutečnosti tvrdý existenční boj, takový, jaký na sociální periferii prostě je, bez kompromisů, prostě boj, bez příkras, tak jako pro hlavní postavu, pro Zinose, mladého Řeka, majitele podivně vyhlížející a i fungující sociální jídelny, s ducha povznášejícím názvem "Soul Kitchen", je to boj, den za dnem udržet v chodu gastronomické zařízení v bývalém skladišti, kde se stravuje opravdu velmi rozmanitá a často prazvláštní klientela, přitom se snažit zvládnout svůj osobní život, lásku, náhlé zdravotní problémy, problémy s "berňákem", s "hygienou", s novým kuchařem, se lstivým realitním žralokem, s bratrem věčně na šikmé ploše, opravdu skvělá podívaná, bez pochyb oprávněně oceňovaná, bravo !!! (12.10.2012)