Život po životě

,,Všude bylo ticho a tma. Světlo přitahovalo moje oči. Cítila jsem jemný vánek, stav beztíže. Nevnímala čas ani pohyb......“ Novinářka Marie, chlapec Marcus a osamělý čtenář myšlenek George jsou hlavními hráči v příběhu, který má uondané tempo a vypráví o nezajímavých věcech. Navnadí zajímavý úvod s vlnou tsunami, která bohužel přináší jen 100 minut nudy. Asi mi nikdo neuvěří, že největší emoce ve ¾ Eastwoodova filmu vyvolá (moje) snaha neusnout. Clint umí, o tom přesvědčí ve 22 minutovém závěrečném rozuzlení nezajímavě poskládanýho příběhu. Aby bylo jasno: filmy o životě po životě mám rád! A dokážu hodně tolerovat. Ale tohle mi připadá jako hodně nepovedená spiritistická seance. Možná to byl záměr. Třeba jsem měl umřít nudou a mít vidění. Sorry, ale tohle umění jsem nepobral! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Ještě pořád nevím co se stane, když umřu. 2.) Chystám se pořádat kurzy vaření. 3.) Trpím Encephalomyelitidou. 4.) Chci vidět rodný dům Ch. Dickense. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (01.03.2011)

Na negativní kritické ohlasy jedinců, co nepochopili, nedejte, je to skvělý film. Eastwood se vyrovnává s podzimem svého života, kdy člověk musí chtě nechtě být konfrontován s nevyhnutelným fenoménem umírání a činí tak, jak to umí on nejlépe, tj. velmi citlivě a empaticky. Nastiňuje Moodyho pohled na fenomén smrti a života po životě, ale nenásilnou formou, nevnucuje svůj názor a skrze osudy tří lidí poznamenaných ztrátou blízké osoby, či životní zkušeností klinické smrti, citlivě vypráví svůj příběh. A musím říci, že ještě nikdy jsem neměl takové potěšení z herectví Matta Damona – jeho příjemně tlumený herecký projev zralého muže mě překvapil a potěšil. (03.03.2011)

Je zajímavé, že Clint Eastwood má štěstí na dokonalé prošumění jeho slabších kousků, které se do části světa ani nedostanou (leda na DVD) a za měsíc se o nich nemluví. Nechci tvrdit, že by herci hráli špatně. Nemůžu říct, že by některá scéna (krom útoku tsunami) vypadala vizuálně nezvládnutě, že by Clint nezabíral emoce různých postav citlivě a důvěryhodně. Některé scény sami o sobě jsou dokonce působivé velmi. Jenže to nic neznamená, když celek nefunguje. Umím si představit, že kdyby Clint natočil snímek jen o tom klukovi, opět bychom tu měli pořádný filmový zážitek, jenže on tam vecpal Damona a Francouzku, čímž to totálně... nepovedlo. (22.03.2011)

Film se nijak hloub nezaobírá otázkou "Co je po smrti", jak by se na první pohled mohlo zdát-jde o příběhy tří lidí, které nějak zasáhla smrt. George se umí spojit s mrtvými lidmi, malý Marcus přišel o své dvojče a tak se snaží najít odpovědi a novinářka Marie málem zemřela při ničivém tsunami. Strašně se mi líbila prostředí měst San Francisco-Londýn-Paříž a konečné střetnutí v Londýně. Nejsilnější příběh je určitě ten o dvojčatech, u toho jsem prolila vodopády slz od začátku až do konce filmu:) Žádné nudné pasáže jsem nepostřehla a konečně jsem se ani jednou nedívala na čas. Všimla jsem si, že většina kritických ohlasů je od fanoušků Clinta Eastwooda a porovnávají Hereafter s jeho předchozími filmy, což je obrovská škoda, protože je kvůli nim hodnocení takové jaké je:) Já Eastwooda nemusím a z tohoto počinu jsem naprosto nadšená, doporučuji. (07.06.2012)

Na film se dá pohlížet všelijak. Není to žádná strhující story s podlézavými fakty, jak jsme tomu často svědky u filmů podobného typu. Není to ani nijak strhující filmařina, u které se nepodíváme na hodinky. Což chápu, že odradí spoustu dnešních recipientů. Nicméně je potřeba se zde podívat na kolonku "řežie" a tam se nalézá jméno Clint Eastwood. Čili jak tomu za posledních pár let bylo zvykem, Clint si dává filmařsky na čas a i tento kousek se nese ve velmi pomalé, sugestivní atmosféře s velice civilně hrajícími hlavními představiteli. Překvapí strhující sekvence v prvních minutách a neuvěřitelně "vystajlované" romantické scény ve finální části snímku. Eastwood je těžký melancholik a romantik. Jinak by nemohl tak geniálně dávat důraz na přesně ty správné detaily na vteřinu přesně. Bohužel můj dojem kazí prostřední část filmu, která se kupředu sune jednak možná až velmi pomalu, ale hlavně tam není moc bodů, které by zaujmuly. Posouvání celé struktury děje kupředu je tedy tak značně nezáživné. Výtečný začátek a konec. Eastwood ovšem stále umí a Cécile De France je podle všeho naprosto strhující osobnost. (18.07.2011)