Kung Fu Panda 2

Nečakané. Jednotka síce nebola zlá, ale chvíľu trvalo, kým som ju vzal na milosť. Dvojka je o dosť iná. Divák zmierený s tým, že Panda je super kung-fu bojovník (pri sledovaní jednotky dúfal, že to dopadne inak) má zrazu pred sebou odvážne vyrozprávaný príbeh o ceste za vlastnými koreňmi, o ceste vôbec. Plus nádherný, strhujúci aj dojímavý koniec. Len škoda epilógovej scény, ale nech, aspoň sa je s čím zmierovať do trojky, ktorú si určite veľmi rád dám. I keď už teraz mám obavy zo sklamania... Snáď budú hviezdy opäť v správnej konštelácii, bolo by veru o čom. (14.07.2011)

Animátorům z Dreamworks se jedno musí opravdu nechat - mají kung fu filmy nakoukané a mají je rádi. Ne z důvodů příběhu (což je standartní sequelový odvar který nikoho nezajímá), ale kvůli akčním scénám které jsou stejně jako v jedničce choreograficky výborné a ještě k tomu velice těží z volné kamery v CGI prostředí (efektnější kameru v animáku si pamatuji jen Advent Children... a v jedničce Pandy, samozřejmě). Krom nich ve filmu člověk moc zajímavého nenajde, jde jen o obyčejné pokračování snažící se (v tomto případě vcelku úspěšně) vytěžit z nápadů jedničky co se ještě dá... ale nepříliš překvapivě už postrádá to nejlepší z jejího kouzla. 7/10 (24.10.2011)

Kdo by tušil, že páv může být taková svině. Ale upřímně, mě to teda něják extrémně nenadchlo, čekala jsem víc, jednička byla lehce nadprůměrná, tohle teda byl spíš průměrný, až podprůměrný kousek. Byli tam snad jen jediné dvě plus, které se mi líbili. První teda byl způsob jakým ten páv dokázal bojovat a druhý byla ta scéna s čínským drakem, kdy vždycky "sežral" vlka pusou a "vypustil ho" zadkem, nejspíš jediná vtipná scéna v celym filmu. Nakonec dávám 3* (20.04.2012)

Podobné jako v případě pokračování Hangover anebo Cars, z logru již prostě dobré kafe udělat nejde. Kung Fu Panda dopadl ovšem ještě malinko hůře než Wolfpack, protože již první pandí titul mě kdovíjak neohromil. Takže je tady zbytečná dvojka. Více akce, ještě méně vtipu, děj kvaltuje kupředu, postav přibývá. Nesnesitelněji se přitom jeví nejvíce otravná postava houseřího tatínka. Zastavte prosím někdo v Hollywoodu tyto nechutně plánované pokračování. Prakticky ani jedno letos nedopadlo nijak valně. Z obchodního hlediska tedy nejspíše ano. (12.12.2011)

Také pandy musí řešit krizi identity. Jak druhé díly s oblibou činívají, jde i tento více do hloubky. Po celý film Po řeší, kým vlastně je. Skrze dialogy s otcem, svým mistrem i ostatními bojovníky i prostřednictvím flashbacků do dětství hledá vnitřní rovnováhu, aniž by docházelo k výraznému zpomalení tempa. Nepřetržitý pohyb vpřed za současného pronikání do nitra hrdinovy duše dokázal šikovně skloubit Greengrass v Bourneově ultimátu (k němuž taky dělal hudbu John Powell). Nejspíš trochu zvláštní příměr, ale druhá kung fu panda je opravdu předně smrští akčních scén velkofilmových proporcí, méně již animovanou rodinnou komedií. I když se v ní vtipkuje neustále – i tam, kde by se hodilo zvážnět. Ani bych se nedivil, kdyby na tvářích milovníků kung fu filmů Po vyčarovával větší úsměvy než na tvářích menších diváků a jejich rodičovského doprovodu. Univerzální srozumitelnost je nicméně zajištěna kulturním synkretismem, kdy čínské symboly a reálie koexistují s narážkami na západní konzumerismus i s japonským anime (které stylem animace připomínají Poovy flashbacky). Špičková animace, střídmá délka, jen emoční komplexnosti pixarovek chybí. Čili oproti prvnímu dílu ani horší, ani lepší, akorát s bonusem v podobě nadějného zjištění: Kung Fu není mrtvé, jenom lehce zpandovatělo. Apendix: hodnotím 3D (často využívané v POV záběrech, ale nijak revolučně) a dabovanou verzi, vzhledem ke jménům v titulcích (Jean-Claude Van Damme jako Mistr Krokodýl!) není vyloučeno, že bych za originální znění pár procent navíc přidal. 75% (23.05.2011)