Slečna Emma

Emma je nádherná. Prostě okouzlující. Milá. Vtipná. Jane Austen ve svých románech nikdy nešetřila romantikou a tato prosluněná minisérie jí vzdává holt. Tým BBC si dal velmi záležet aby Emma opravdu žila a aby nebyla jen vyšňořenou slečnou na dobové fotografii. Obsazení hlavních rolí je výtečné, Romola Garai skvěle ztvárnila rozmarnou a občas trochu nezdvořilou, ale hlavně přívětivou a laskavou příslušnici vyšší společnosti, která si ke svému štěstí nemusí dělat starosti o budoucnost a proto s co nejlepšími úmysly organizuje životy jiných. Za zmínku jistě stojí i Michael Gambon, jenž za celou dobu pronese jen pár vět, ale co slovo to perla. Doporučuji shlédnout i přidaná videa o natáčení na youtube. (25.01.2012)

Poprvé, kdy mi hlas Jitky Ježkové lezl krkem. Ale ona za to, fešanda, nemůže. Příběh venkovské, užvaněné, nesympatické slepice, která je mezi jednookými hotovou královnou a jako taková se domnívá, že se smí vměšovat či zlomyslně strefovat do všeho, co se hýbe, ubližuje lidem pro zábavu, přitom si nevidí na špičku nosu, štěstí by nepoznala ani kdyby ji kouslo do zadku, její rozhled je omezen prvním mírně zvlněným kopcem, za kterým nikdy nebyla, ačkoli pohledná, je protivná i těm, kteří ji milují a přesto se ji nikdo neodváží poslat do háje. Skoro nikdo. Díla Austenové a jejich filmové, či seriálové adaptace si užívám, některé doslova miluju a líbí se mi, s jakou obřadnou chutí se jich Angličané ujímají. Emma má mezi knihami Jane asi nejvíc nesympatických postav, přesto je zábava brilantně popsanou tehdejší společnost sledovat. Pro mě je sice problémem závěrečné rozuzlení, jakoby bylo ušito horkou jehlou, prostě dvě linie příběhu mi nesedly, takže tuhle knihu zas až tak nemusím. Co se týče tohoto zpracování, první tři díly mě nádherně chytily, já na to čumákovala do jedné v noci, bohužel díl poslední citelně zvadl. Podobně jako předloha. Kdo se mi ale líbil nejvíc? Johny Lee Miller, škoda, že ho nevídáme častěji. Na to, že Austenová dávala ve svých knihách mužům minimum prostoru, jelikož vlastně nevěděla, jak se muži projevují v nepřítomnosti žen, tak Miller a Michael Gambon jako hypochondrický tatínek vypálili své role na vcelku malém prostoru parádně. (26.06.2020)

V nějakém životopisném filmu o Jane Austen si oblíbená autorka říká: "přijmou čtenáři Emmu? Je tak jiná, než Elizabeth nebo Eleanor či Marianne... Budou ji mít rádi? " Budou, právě proto, že je taková, jaká je, živá, pohotová, výřečná, citlivá. U tohoto filmu jsou mé pocity úplně stejné jako po natočení minisérie Rozum a cit- více prostoru, nové tváře, jiné prostředí, ale i tady hodnotím kladně nový přístup a snahu natočit něco jinak, přestože mnoho dialogů je daných = Jane Austen psala prakticky scénáře a tudíž se některé věty musí opakovat. Romola Garai uchopila postavu velice dobře, Jonny Lee Miller jako kritický pan Knightley mě nadchnul a za výběr herečky hrající slečnu Batesovou jsem plesala, protože jsem před zhlédnutím byla přesvědčená, že nikdo nemůže překonat tu z roku 1996. Ostatní postavy taky stojí za zmínku- Christina Cole hraje stále mrchy, paní Eltonovou si střihla dobře, přestože neříkala ono věčné "Mojí přátelé říkají, že mám dobrý vkus na..." Nebo samotný tatínek Emmy, Michael Gambon "Pan Knightley už odešel? Já jsem věděl, že to poslední kolečko už nemám chodit". A samozřejmě nesmím zapomenout domýšlivého faráře pana Eltona, kterého nejlépe charakterizuje George Knightley: "Ten muž je tak zaujatý sám sebou, až je s podivem, že se udrží na tom koni." Dodatek- tato jediná verze Emmy řeší její vztah k cestování a také krásně vykresluje, jak jí pan Knightley pomáhá a chápe, v jaké je Emma situaci- její místo je vedle otce a jeho přátel, chraň bůh aby někam jela nebo něco podnikla. (22.07.2010)

Já rozhodně nebudu tak kritická, mě tato adaptace celkem nadchla. Musím dát sice za pravdu těm, kdo Romole Garai vyčítají příliš emotivní reakce, někdy mě to taky praštilo, ale rozhodně mi to nezkazí celkový dojem. A mezi námi, tolik vzpomínaná G. Paltrow byla sice velmi umírněná a jaksi se tak asi lépe hodila do obrazu té doby, ale nemyslím si, že by to byl až tolik její úmysl, ona je v každém filmu taková pro mě "nijaká". Pro mě vychází zajímavější a svěžejší Romola. Je zvláštní že stejná "přílišná rozjařenost" není vyčítána Keiře Knightley v Pýše a předsudku, tam bylo toho zubení také přespříliš. Co se týče ostatních postav, dle mého je naprosto úžasný M. Gambon v roli pana Woodhouse a i když J. Northam ve verzi 1996 nasadil vysokou laťku, myslím, že mu J. L. Miller v roli pana Knightleyho nezůstal nic dlužen. A Harriet se mi více líbila v podání Louise Dylan, než v již zmiňované verzi 1996, kde ji ztvárnila Toni Collette, kterou jakkoli mám ráda, její H. na mě působila až moc jako slípka. A určitě stojí za zmínku i výkon Jodhi May v roli paní Westonové. Jsem moc ráda, že i Emma se dočkala rozsáhlejšího ztvárnění v podobě miniserie, mě tyto 4 hodinky rozhodně nenudily, skvěle jsem se bavila. (31.03.2010)

Opravdu mile ztvárněná červená knihovna, na níž je vidět pečlivost, již BBC věnuje zpracováním anglické literární klasiky. Na své si přijdou milovníci dobových kostýmů i beznadějní romantici, těm přemýšlivějším je v girlandách marcipánových ozdůbek na idylickém dortu ponechán dostatek prostoru k zamyšlení nad společenskou diferenciací anglické společnosti (nejen) té doby. Dokonce i ta přímočarost až černobílost postav se v rámci žánru snese. Snad jen v závěru jsem byl poněkud zaskočen chvatnými zkratkami v ději, které na mě působily, jako by dílů seriálu mělo být původně pět, ale nakonec je bylo nutné směstnat do výsledných čtyř. (14.03.2011)