Začátky

Vůbec nevím co si mám o tomhle myslet. Ten film šel docela silně mimo mě, nebavil mě McGregor, nebavil mě Plummer, prostě špatný. Ale co hůř, je to už několikatý "indie" film u kterého jsem absolutně netrefen, a to to býval můj oblíbený žánr. Takže buď to je (horší varianta) mou změnou, nebo s tím, jak se tyhle filmy stávají poslední dobou trendy a upisujou se jim i větší herecké jména klesá kvalita. Uvidíme, třeba jen blbě kecám a na podruhé mě to třeba chytne. I've always wanted to have a phone call with somebody who doesn't talk. (04.01.2012)

Tak tenhle film toho možná říká o životě víc, než všechno ostatní, co jsem dosud viděla. Možná to bude tím, že jsem dříve taky všechny vztahy opouštěla já...nebo tím, že na mě leze krize středního věku, kdo ví. Ale určitě to bude tím, že kromě sympatických hereckých výkonů film taky oplývá milými drobnostmi jako jsou Oliverovy nápadité skicy nebo retrospektivní fotomontáže, o nádherné Reitzellově hudbě (kdysi spolupracoval s AIR) ani nemluvím. (21.01.2012)

Naozaj zaujímavo natočený film a preto som veľmi zvedavý na najbližšie počiny Mikea Millsa. Tento film obsahuje smútok, radosť a šťastie. Nájdenie novej radosti, nového smútku, nového šťastia a znovunachádzanie strateného smútku a šťastia, veľké straty a nové objavy. A to všetko v ideálnom hereckom obsadení. Plus réžijné experimenty, ktoré sa nadmieru vydarili. Keby mi to miestami nepripadalo trošku nudné, určite by som uvažoval nad 5*****. (12.11.2011)

Takový propletence příběhů a osudů poněkud komplikovaně odvyprávěný. Ale díky tomu se člověk dozví, kdo to ten oliver vlastně je. V podstatě jde o obyčejný film o zcela obyčejných lidech. Režisér zvolil lidský přístup a nikde netlačí na pilu, což je opravdu dobře. Divák může při sledování zapojit mozek a zabývat se hloubkou filmu. Komedie to není v žádném případě. Je to spíše komorní drama. (17.01.2012)

"TATI, PROČ VŠEM ŘÍKÁŠ, ŽES TO PŘEKONAL? - NENÍ TO JEDNO? - NENÍ! TATI, SEŠ VE ČTVRTÉM STADIU! PÁTÉ UŽ NENÍ!" Komorní příběh otce a syna, kteří na pozadí svých osobních ztroskotání ve vztazích konfrontují životy obou a i když se zpočátku zdá, že společným jmenovatelem je tu jen chabě navázané mateřské pouto, film nás postupně přesvědčí o podivném vnitřním boji obou mužů. Je sympatické, že film reflektuje téma coming outu u generace našich prarodičů, o to hůř pak vychází celá ta linie s Christopherem Plummerem, o jehož utajované homosexualitě de facto nic nevíme, netušíme, jaký měl motiv k uzavření manželství, ani jak probíhal jeho život až do okamžiku manželčiny smrti. My ho poznáváme až v okamžiku, kdy je se svou orientací vyrovnán, bohužel svou novou identitu nestihne již naplnit. Vedlejší paralela s Ewanem McGregorem se pak zabývá jeho patologickou prohrou ve vztazích a právě pátrání po otcově minulosti mu přináší řešení vlastních komplexů, jež mu částečně pomáhá překonávat jeho nová známost (Mélanie Laurent). V celém příběhu má klíčovou roli i pes a frustrovaná matka hlavního hrdiny, která se nikdy nedokázala smířit s tím, že svého manžela nedokázala vyléčit z homosexuality. Film je nakonec tvořen mnoha vrstvami, z nichž ani jednu nedokáže pojmout komplexně a tak divák těká z jedné postavy na druhou, ztrácí přehled a ve výsledku se celek rozplývá v ukolébávající nudu. A je to škoda, protože téma rozhodně nepostrádá významnový potenciál a v budoucnu by otázce homosexuality ve stáří mělo být přikládáno více pozornosti. (12.11.2011)