Kam nikdo nesmí

„To mám tak ráda, to tedy mám moc ráda. Ten jed co vjel mi pod kůži, když spávala jsem na růžích. Co z toho mám?“ Upřímně moc nechápu, co z toho mají všichni ti, co zde tento film hodnotí či komentují jako něco spíše průměrného, či možná dokonce i podprůměrného. Mě tedy toto psychologické drama s detektivní zápletkou docela chytlo za srdíčko, jak se říká. A určitě to nebylo jen díky té dech beroucí písní Marie Rottrové. Téměř magická mi přišla kamera (zvláště ve flashbackách pojatých, jako by se vše odehrávalo v nějakém snovém oparu). Výborný byl určitě i Eduard Cupák v hlavní roli. On tyhle psychologické role myslím vždy uměl. Polskou herečku Małgorzatu Potockou (představitelku zabité Lucie) jsem viděl poprvé, ovšem byla veskrze kouzelná (i díky dobře zvolenému dabingu Marty Vančurové). Praxi tehdejší doby občas dabovat české herce moc nechápu, a řekl bych, že jak Libuše Geprtová, tak třeba i Evžen Jegorov by v originále jistě nezněli hůř než, když je namluvili Libuše Švormová a Oldřich Janovský. Ale tohle je za mě u tohoto filmu snad jediná vada na kráse… Příběh muže středního věku, který ač již mnohem dříve rezignoval na svou otcovskou roli, nyní dělá co může, aby svého syna nejen našel, ale hlavně aby jej zbavil veškerého možného podezření z neúmyslné zabití při autohavárii, mi jinak nepřišel ani unylý, ani zdlouhavý. I celá ta zápletka v podobě jejich vzájemné rivality v lásce ke krásné ženě mi dávala smysl, a když pak na konci filmu syn svému otci vyčítá, že mu ji „ukradl“, bylo mi obou mužů dost líto, neboť bylo zřejmé, že to odcizení mezi oběma je patrně již definitivní. Inu jak zpívá Marie Rottrová: „Co je na střepy, už se neslepí….“ PS: Ve filmu mě zaujaly i mnohé dialogy plné zajímavých myšlenek, ať už plynuly z rozhovoru hlavního protagonisty s Lucii (viz např. když spolu dotyční vedou diskuzi zda platí, že „láska je vždy vítězstvím toho, kdo miluje méně“) či je coby bonmoty pronáší postava velmi zajímavě ztvárněná Josefem Somrem (viz třeba „Kdo se chce mít jako prase v žitě, musí být svině). (10.03.2021)

Mě tento film sedí, posmutnělou náladu dokresluje nádherná hudba Marata. Otázky na které se jen těžko hledají jednoznačné odpovědi...A milostný trojúhelník který opravdu není banální... Písnička: To mám tak ráda (Je suis maladehttp://www.youtube.com/watch?v=sxCnKU0Gx7E) -Marat / Fikejzová (14.03.2012)

Psychologické drama s kriminální zápletkou. Policisté jsou v příběhu okrajoví. Podstatnější jsou psychologicky vykreslené postavy a herecké výkony, které udrží diváckou pozornost. Jednoduše chování hlavního hrdiny (Eduard Cupák) shrnuje jeho přítel (Josef Somr): "Kdo si chce žít jako prase v žítě, musí být svině..." (26.06.2010)

Nezajímavá, ukecaná, utahaná rádoby kriminálka, která je spíše psychologickým filmem a jež jsem měl problém sledovat a dokoukat. Navíc se velká část děje odehrává ve vzpomínkách hlavní postavy, v jakémsi rozostřeném pohledu, což mou pozornost ještě více snižovalo. Eduard Cupák byl asi dobrý herec, ale mě nikdy nebyl sympatický, takže jsem spíše se zájmem sledoval vedlejší, mnohem sympatičtější herce. (14.12.2015)

Nebýt toho konce, dalo by se říct, že si to Eda vyšetřil sám... Pro mě neobvyklé herecké složení v trochu netradiční lyrické detektivce hned s několika podezřelými. Podstatnou část filmu tvoří vzpomínky hlavní postavy, jehož hlas považuji za nejhezčí český v historii. Malgorzata byla celkem vzato kočka a na konci ji dokonce donutili k odhalení. Zvláštní roli trochu bohémského a hodně zatrpklého intelektuála tu hraje Josef Somr. Kromě hlavní ženské postavy (jíž hlas propůjčila Marta Vančurová) jsou předabování ještě i Juraj Durdiak (Oldřich Kaiser), Libuše Geprtová (její jmenovkyně Švormová) a také Eugen Jegorov (asi měl příliš mečivý hlas, hlasově ho zastal Oldřich Janovský). Melancholický, ve svém důsledku smutný film o jedné velké tragédii. S žigulem vytočeným do vysokých otáček, Čmaňou lajnujícím kurty a Maruškou krásně k tomu pějící. (29.08.2014)