Bezvadíkyještěprosím

Ted Mosby dospěl,ostřílen nespočtem dílů HIMYM,si vzal ze své postavy to nejlepší,odstranil negativa a přidal své postavě upřímnější stránku,v nezávislém snímku plném skvělého herectví... ať už je to Kate Mara,Malin Akerman,nebo sám výtečný Radnor.Tenhle styl filmu já prostě žeru a kór když tomu Radnor dodá skvělou zápletku,milé a upřímné dialogy a vyřadí povrchnost a rádoby nezávislost.Celý film má neustávající tempo,které krásně plynne a vy se ani chvilku nenudíte,čož je u filmu,jehož 95% tvoří dialogy obdivuhodné.Radnor vystrčil drápky a upřímně se nemůžu dočkat jeho dalšího tvůrčího počinu,kež by banda zaslepenců,který obdivují pitomečky jako je Woody Allen,Andy Warhol čí mladý Reitman....ocenila opravdu dobrého tvůrce.Já spokojený v menšině Radnorovi přeju větší ohlas,který si zaslouží na úkor jiných,zcela zbytečně přeceňovaných tvůrců dnešní,i minulé dekády. 95%. (19.07.2011)

Politicky nekorektní HIMYM s trochou Woodyho Allena. Nebo naopak. Sám Josh Radnor se inspirací u Woodyho nikdy netajil, že to mně přijde homo nikoho nezajímá, vzdělanci mě opraví, že je to spíš pedo a já na vás kašlu všechny. HappyThankYouMorePlease je obtažený podle tisíckrát použité šablony, zabaví, neurazí a z hlavy se vypaří než bys řekl "pes vomrdal papeže". (17.05.2012)

Na romantickou komedii poměrně málo romantické a ještě míň komické, chtělo by se říci až nudné. Většina postav působí dost nesnesitelně (asi kromě Mary Catherine a Charlieho, kteří mi jediní byli sympatičtí a dokonce jsem chtěla vědět, jak to s nimi dopadne) a úplně nejotravnější je hjudba - ok, v Juno bylo kytarové brnkání a intelektuální texty indie písničkářů ještě fajn, ale kdo proboha vyhlásil, že se to odteď bude cpát do všech "nezávislých" romanticko-komediálních počinů? Takže pokud máte rádi, když se lidé babrají ve svých životech a z nedostatku skutečných problémů si vytváří problémy umělé, plus spousta malebných záběrů na New York a kytarové písničkářství, je to film pro vás. Já ovšem říkám thank you, but NO more please. (10.02.2011)

Film, ktorý si človek musí v určitom psychickom rozpoložení jednoducho obľúbiť. Úprimnosť s akou Radnor pracuje počas celého filmu je individuálna a preto aj keď sa jedná o film, ktorý má podobnosť z inými filmami, robí to z neho film iný. Príbeh z iným ponímaním príbehu a z iným typom postáv, ktoré sa postupne vyvíjajú a pritom sa vlastne ani nemenia. Zostávajú stále rovnaké. To len my, diváci máme možnosť postupne odkrývať ich charaktery a zhodnotiť ktorý z nich je pre nás najsympatickejší. Je príjemné po dlhom čase vidieť nezávislý americký filmík zo všetkým čo k tomu patrí. Svojský prístup, nezávislá hudba, príbeh postavený na charakteroch a dokonca aj tá schopnosť nepomenovať očividné mi tu dosť lichotila a zaujala ma. Rozhodne debut, za ktorý sa Radnor nemusí hanbiť. Dokonca si dovolím tvrdiť, že keby nevyzeral na plátne tak sympaticky tak by sa pokojne mohol živiť ako režisér a scenárista, lebo talent očividne má. Táto mozaika osudov, ktoré vyústia v šťastný koniec je presne to, čo sa dá od tohto filmu očakávať. Ale to je dobre. Trochu optimizmu treba a hlavný hrdinovia si to aj zaslúžia. (19.05.2011)

Moc pěkný a komorní příběh s velmi uvěřitelnými postavami řešící vcelku obyčejné problémy (s výjimkou toho, jak si z metra odnesl domů malýho černouška :-D). Jakožto Radnorovu prvotinu to musím pochválit, protože scénář byl řemeslně odveden lépe, než to dokáže většina větších zvířat Hollywoodu. Jen tak dál. (02.04.2015)