Bestie bez vlasti

Filmový tvorca Cary Fukunaga, v dnešných časoch jeden z najlepších novodobých režisérov, a hoci som videl od neho zatiaľ iba tento jeden film, nebojím sa to tvrdiť už teraz, sa po neúspechu natočiť remake nepodarenej adaptácie Stevena Kinga. IT, vrátil k práci na tomto scenári, podľa knihy, na ktorom pracoval sedem rokov. Je to dosť dlhá doba, uznávam, ale čakanie sa vyplatilo, pretože Beasts of no Nation je veľmi originálny, osobitý a skvelý film. Vojnová dráma z prostredia Afriky nám predstavuje krajinu sužovanú občianskou vojnou. Hlavnou postavu je chlapec Agu, ktorého rodina sa usídlila v bezpečnej utečeneckej zóne. Netrvá dlho a vojna sa dostane až sem, zo dňa na deň sa musia ľudia, ktorý nechcú bojovať, odsťahovať, aby aby neskončili v epicentre krvavých bojov. Aguov otec, a nakoniec aj chlapec samotný, tu zostanú, ale netrvá dlho a sami sa ocitnú v nebezpečí. Vojaci ich pochytajú a aby s nimi nemali veľa práce, obvinia ich z vlastizrady a rovno popravia. Chlapcovi sa podarí nejakým zázrakom ujsť do džungle.Tam sa chvíľku fláka, ale opäť netrvá dlho a natrafí na ďalšiu ozbrojenú silu, tentoraz na povstalcov. Aby Agu prežil a vykonal svoju pomstu za rodinu, pridá sa k povstalcom a po boku svojho veliteľa, perfektného motivačného rozprávača a tak trochu pedofila, bojuje v prvých líniách proti nepriateľom a vyslobodzuje okolité dediny. Ako to v kvalitných vojnových filmoch býva, realistické násilie, strach, trápenie a psychické, už nikdy nevyliečiteľné problémy, sú tu znázornené, takmer dokonale. Tieto následky pod vplyvom vojny, na malom chlapcovi zanechávajú hrozné následky. K tomu sa pridajú ešte drogy (heroín) a máme výsledok, ktorý nieje na konci znázornený, tak hrôzostrašne deštruktívne ako by sa to popri čítaní týchto riadkov mohlo zdať, ale svojim spôsobom to úplne stačí a divákom vkladá, nie vtieravým spôsobom, na pery otázku..." Ako je vôbec možné, že sa v tomto civilizovanom svete môžu diať ešte stále takéto ohavnosti.?" Tvorca má odo mňa veľkú poklonu,preto, že si scenár sám napísal, sám si to zrežíroval a dokonca sám stál na poste kamery. Na jeden projekt je to dosť veľké bremeno, ktoré nie každý dokáže zvládnuť. Myslím, že aj nejakého Oscara by som daroval. Aspoň za výpravu. (25.10.2015)

Tohle opravdu není látka, která by zajímala každého, na druhou stranu je vždycky zajímavé se podívat do jiných částí světa a zjistit, jak to tam vlastně funguje/nefunguje. "Beasts of No Nation" jsou však mimoto také ukázkou mistrovského herectví, a to jak v případě dětských, tak i dospělých rolí. No, Afriku opravdu moc neznáme. (20.10.2015)

Jste-li slepí, je tu brail. Jste-li hluší, je tu znaková řeč. Jste-li emocionální roboti, je tu Beasts of No Nation...film, který vám neustále sděluje, jak se máte cítit. A navíc vás na rozdíl od normálního diváka nebude rozčilovat fakt, že všechna ta hluboká moudra padají z klučiny, co se sotva naučil mluvit. (25.11.2015)

Docela velké zklamání, když film porovnám s očekáváním. Fukunaga je bez pochyb talent jako blázen a jeho inspirující filmařské hříčky jsou tím, co ten film dělá jakžtakž zapamaovatelným. Nicméně příběh je banální a absolutně zde nenacházím postavy s větší hloubkou. Je to v podstatě film o fanatickém veliteli a jeho dětskými vojáky s vymytými mozky, co si to táhnou krajinou a vraždí nevinné lidi. "Fandit" není absolutně komu. On to ten film asi dost dobře ví, ale tím spíš nejsem schopna cítít při sledování jakékoliv emoce. Chválím Elbův výkon a paradoxně "andělskou" hudbu. Hodně zjednodušená Tenká červená linie. (22.10.2015)

Podíval jsem se na to pod vlivem jednoho článku o dětských vojácích a musím říct, že ten stručný článek na mě zapůsobil víc, než dvouhodinový film, který fakta překlápí do příběhu. Ale špatné to není, má to fajn rozjezd, kdy si hrdina ještě užívá bezstarostného dětství, několik silných scén (první zabití, setkání s matkou...) a Idris Elba válí, ale v mých očích by tomu prospělo trochu svižnější tempo. (22.02.2016)