Monstrum z galaxie Arkana

Bohužel musím konstatovat, že jediným pozitivem filmu je jeho velmi povedený plakát, jenž vytvořil Zdeněk Ziegler. Jinak jde o scénáristickou slátaninu, při které jsem jen nevěřícně kroutil hlavou nad tím, k čemu že se to propůjčily některé tehdejší hvězdy zejména našeho filmového nebe. A to musím podotknout, že mám hodně rád sci-fi a jsem docela velkým fanouškem ulítlých sci-fi komedií pana Macourka („Což takhle dát si špenát“, „Zabil jsem Einsteina, pánové“, atd. atd.), který i zde spoluvytvářel scénář. Ale asi to byl jiný pan Macourek - možná toho pravého zlikvidovalo Monstrum z Galaxie Arkana. Tak či onak, film nesahá výše zmíněným titulům ani po kotníky a jde z mého pohledu o vskutku slabý počin, který nejde brát ani jako parodii... (02.10.2016)

Prvá polovica tejto sci-fi béčkoviny dosť nuda, v tej druhej sa to dosť zvrhne, príde na masaker cez svadbu ten je teda silný nárez, kde príde aj na zjedené či utrhnuté končatiny hostí príšernou príšerou, ktorá keď sa naštve tak chrlí oheň, omamné plyny či toxický sliz, nevyhneme sa tu ani romantike s androidkou, nechýbajú tu dokonca nudisti ktorý sa chcú spriateliť z mimozemšťanmi,... nuž príbeh je balast ale tí čo robili triky či masky si v celku dali záležať určite tento sci-fi "brakový" skvost stojí za pozornosť. /40%/ (11.03.2013)

Moje teorie je, že si režisér Vukotic záměrně natočil materiál, který mu ponechával možnost vydat se pak jen s minimálními úpravami jakýmkoli žánrovým směrem podle toho, jak se vyvine situace. Takže ve filmu nalezneme ideální podklady pro rodinné sci-fi, snivou člověčinku, absurdní komedii, čistou avantgardu i soft porno. Asi se to ale nějak pak nevyvíjelo, patrně o film již ztratil zájem, všechno to pak teda prostě sešrouboval dohromady a položil majk. Pokud tohle dílo pak někdy nalezne skutečná mimozemská civilizace, uvaří jí to mozek. (09.03.2020)

Spisovateľ Dušan Mitana razí tézu, že čokoľvek, čo si človek vymyslí v hlave je pravdivé. Miloš Macourek osvedčil fantáziu v scenároch k filmom komediálnej kino-klasiky. Parádne scenáre mali často šťastie na skvelý realizačný a režijný štáb. A čo režisér Dušan Vukotič? Ako on zvládol nespútanú Macourkovu fantáziu? Podľa tunajších ohlasov na 38%. Zapolemizujem s tým hodnotením. Vukotič nechal popustenú uzdu bez výraznejšej korekcie a spolu s Marcelou Pittermanovou pridali vlastné polienka do scenára. Na jednom film-feste dostali aj cenu - za najlepší scenár. Ten je presne o tom, čo som písal v prvej vete. O zhmotnených predstavách spisovateľa. Bizarné nápady sa odohrávajú v prostredí socialistickej klasiky 80. rokov. Spestrené exotikou mora a ostrova. Švankmajerova príšera je odvalenou paródiou na Gigerovho Votrelca. Dôvod, prečo som film kukol je výtvarníkova účasť na riešení Monštra. Žena premenená na kovovú kocku pripomína po prvej premene, kedy z kocky trčí ruka, múku s ušami z filmu Jak utopit doktora Mráčka (scenár: M. Macourek). Odfiknutý prst mimozemšťanky zase pripomína ufiknutú ruku z úvodu filmu Pane vy jste vdova! (scenár M. Macourek). Dav ezotericky a láskou predchnutých naháčov v jaskyni, vítajúcich odhodením šiat mimozemšťanov, pripomína maximálne tak Vávrovo Temné slunce. No tam boli hipícki naháči skôr oblečení. Juhoslovanské socialistické kino predsa len bolo menej puritánskejšie, čo sa nahoty týka. Pár momentov netradičnej zábavy v uletenom filme. Plus menšia porcia nudy. A tie detičky bez citov s peroxidovo blonďatými vláskami? Tie som kde len videl... ...aha v Mestečku prekliatych od Wolfa Rillu a neskôr aj v Carpenterovom remaku. Najprv som dal tejto eklektickej montáži motívov z rôznych filmov a zvláštnych nápadov tri hviezdy. Lenže toto priemer nie je. Napríklad: zelený dym, čo vypúšťa monštrum na útočníkov! To je predsa esencia dámskeho absinthového prízraku z obrazu Viktora Olivu Piják absintu v pražskej kaviarni Slávia. A tento magický tujónový nápoj bol hádam z možných inšpiračných zdrojov scenáristov. (26.10.2015)

"Monstrum z galaxie Arkana" - když jsem jako kluk poprvé četl tenhle titulek na plakátech s programy pražských kin na zdi před naším barákem, na kterou jsem téměř denně zhypnotizovaně zíral, pocítil jsem asi to největší možné vzrušení, jakého jsem byl někdy v deseti letech schopen. Mně, malému nadrženci na sci-fi a horrory, kterýchžto žánrů se v Československu té doby bolestně nedostávalo, tenhle slastný název sliboval obé zároveň! A i když byl film kvůli nějakým těm nahotinkám v jeskyni myslím od dvanácti, hned při první příležitosti jsem na něj někoho z rodičů ukecal. A ještě jsem se na něj pak několikrát vrátil s kamarády, jak pamatuju. Sice jsem malinko zklamaně cítil, že to není tak úplně přesně to co jsem si vysníval, ale některé okamžiky se pro mě přesto staly orgasmickými a nezapomenutelnými. Konkrétně tedy všechny okamžiky s monstrem a hlavně s androidkou Androu (nejspíš od té doby mám fetišistickou slabost pro sexy robotky, mimozemšťanky, královnu Borgů a podobné zjevy). Nejšílenější moment filmu (bizarní scénu s kojícím vousatým otcem) ale moje podvědomí milosrdně téměř vytěsnilo - ještě i dnes se o mě při ní pokoušela nevolnost, mdloby a záchvat panické úzkosti. A po více než třiceti letech od poslední projekce oceňuju navíc i báječně horrorové audio. (30.03.2016)