Sherlock Holmes: Hra stínů

V podstatě stejné jako jednička. Příběhově pořád strašně nevýrazné (o co šlo jsem zapomněl asi po hodině), ale jinak pořád celkem efektní a slušně odsýpající popcornovka. Ze začátku mi to sice přišlo dosti chaotické, jakoby najednou Ritchie nevěděl jakým směrem to chce vést, ale pak se vrátí do svého režimu a je vše při starém. Což je vlastně ale i docela škoda, protože sázení na jistotu tomu někdy spíš ubližuje. Vtipných scén a hlášek je tady ale pořád dost a Hans Zimmer se taky jednou zase pořádně předvedl. Downey s Lawem si to ale pořád nehorázně dávaj a Jared Harris byl také jako záporák výborný, což je oproti nevýraznému Strongovi z jedničky vítaná změna. Jenom ta Noomi Rapace tam byla jaksi navíc. Guy Ritchie se rozhodl vsadit na jistotu a natočil nenáročnou ddychovku, kterou ovšem za pár dní vysunete z hlavy. 70% (15.01.2012)

// Distribútor: Warner Bros. // Počet premietajúcich kín v USA: 3,703 // Otvárací Víkend USA: $39,637,079 // A Game of Shadows je lepšie, kvalitnejšie a hlavne prepracovanejšie pokračovanie. Úžasné scény, ako šachová partia, boje z blízka a spomalené zábery v lese, sú hlavné dôvody, kvôli ktorým som z filmu najviac nadšený. No slabší začiatok a miestami nudnejší dej môžu zato, že film hodnotím na 85%. (11.02.2013)

Sherlock Holmes: Hra stínů je dost specifický film. Sherlock v podání Roberta Downeye Jr. je taková kombinace solidní britské solidnosti a Jacka Sparrowa z Pirátů z Karibiku. Celé je to pak hozené do naprosto brutálně naklipované akční zábavy, která má hromadu, ale opravdu hromadu akce, která je natočena tak zvláštním způsobem, že někomu vysloveně sedne a někdo z ní bude maximálně otrávenej. Já ale musím říct, že jsem si to neuvěřitelně užil. Robert se mi potvrdil jako skvělý herec, který v sobě má glanc humoru a vážnosti...a umí britský akcent :) Jude Law také nezklamal a stejně tak Noomi Rapace, která mě docela překvapila, jak rychle se po úspěchu trilogie Milénium dostala za hranice Švédska. Jediná chyba, kterou tento film má je pak příběh, který vlastně vůbec není zajímavý. Vlastně je o ničem. To podstatné v tomto filmu je hlavně ta akce, kterou jsem si ale já osobně v kině naprosto užil. (16.01.2012)

Scénář je spíchnutý horkou jehlou a má jen pár opravdu vynikajících momentů a konflikt obou velikánů není patřičně prokreslený. Pořád je to ale zábavná prohláškovaná jízda s vynikající vizuální stránkou. Efektní zpomalovačky jsou přesně tam kde mají být a berou dech. Scéna s "Jeníčkem" v lese nebo závěrečná konfrontace (efektně přetransformovaný závěr jedné z nejdůležitějších povídek) jsou jednoduše boží. Příběh je ale strašně schématický, honička střídá bitku a na pořádnou osudovost není moc místo, přitom materiál tu na ni je. (11.01.2012)

Nesdílím převládající názor, že pokračování dobrodružství doyleovského hrdiny je slabší než první díl, protože "dvojka" je co do tempa vyváženější než její předchůdce a zároveň si ji lze užít i jako vyprávění, jelikož jsou mnohem lépe distribuovány informace a poskytovány vodítka pro tvorbu hypotéz. Bohužel mnohem více rozšířenější "teorie" o tom, že ve druhých dílech musí být všeho vic, ale málokdy jsou lepší, převládá. Přitom podle jiného přístupu jsou sequely mainstreamových blockbusterů mnohem pozoruhodnější, pokud jsou natáčeny tvůrci s jasně rozpoznatelným rukopisem, protože ti se už jednou (komerčně, kriticky) osvědčili a nemusí se tolik podřizovat studiovým požadavkům. Bezpochyby to platí i pro Guye Ritchieho, který jednak v holmesovsko-watsonovské bromanci víc zdůrazňuje podvratnost v podobě možného queer čtení (čirá travestie!), jednak v nebývale sebereflexivním vyprávění vytváří nesčetné množství - především prostorových - mezer, aby se zaměřil na čirou potěchu ze samotné podstaty detektivní práce - dedukce jako takové. Zároveň se střet dvou dynamických sil vyprávění - Holmese a Moriartyho - otiskuje i do formální stránky snímku, která staví na pnutí dvou různých poetik (poklidného a dynamického, opodstatňující tak užívání zpomalovaček). Není to efektní, jak by si mnozí přáli, ale naopak maximálně efektivní, když i jednotlivé stylistické prvky, které v předchozí části sloužily k ozvláštnění obrazu jedné éry a její převládající filmové podoby, zde důsledně a důmyslně slouží vyprávění (především střidání velikosti záběrů). Konec? Doufám, že ne - chci další kapitolu. (29.12.2011)