Nebezpečná metoda

Po technické stránce filmu nelze nic vytknout. Pěkná výprava, kostýmy, kamera a příjemná hudba Howarda Shorea. Cronenberg se snaží být přesný v detailech a chce být dokonalý po té formální stránce, jenže ve výsledku z toho vznikl strašně odtažitý film, který neobsahuje vůbec nic alespoň trochu osobnějšího. Nejvíce mi chyběla větší propracovanost vztahů ať už mezi Freudem a Jungem, nebo mezi Sabinou a Jungem. Ani jeden z těchto vztahů nemá pořádnou hloubku a na diváka nemá absolutně žádný dopad. Největším plusem filmu jsou herecké výkony. Viggo Mortensen a Michael Fassbender jsou výborní a jejich společné scény jsou dobré, škoda, že Vigga je ve filmu poměrně málo. Velký oříšek představuje Keira Knightley, která měla ve filmu nejtěžší roli, při které šlo lehce spadnout do přehrávání, Keira to ale podle mě zvládla a i ona především ve druhé polovině podává výborný výkon. I přes výborné herecké trio je však pro mě Nebezpečná metoda docela zklamání. (01.02.2012)

So slečnou Spielrein by som sa pohral a s Freudom si dal dútnika, ale než sa účastniť jeho dialogových dejchánkov s tvarovateľným a nerozhodným Jungom, radšej si sadnem k Zurichskému jazeru. Mortensen výborný a obrazová estetika lahodná, no emócie žiadne. Film, v ktorom mainstreamové herecké hviezdy prednášajú frázy, pochopiteľné pre minimum divákov. Polanskeho Horký mesiac rozprával o temných kútoch ľudskej sexuality poeticky a s vášňou. (26.02.2012)

Cronenberg so svojim stálym tímom natočil prekvapivo pokojný a esteticky pôsobivý snímok s dôrazom na idyličnosť doby, pod ktorej povrchom sa však odohrávajú osobné drámy. V tomto snímku sa zišlo od všetkého trochu, tak som mal v hlave kolotoč a chvíľu mi trvalo, než som našiel akú-takú stabilitu v tom, kto je kto. Nezávideniu hodná rola bola pre Keiru Knightley poriadny oriešok a koniec filmu je skôr bez konca. Ale zaujímavá téma a otázka problému zvaného prenos medzi pacientom a lekárom, robia film celkom atraktívnym. V tomto filme uvidíme zrod psychoanalýzy, kedy Sigmund Freud za pomoci Carla Junga nazrú do ľudskej duše. (28.10.2019)

Téměř asexuální pohled na chtíčem zmítanou Keiru Knightley za použití nebezpečné metody cukru a biče. Vážený švýcarský doktor Jung se zaplete se svojí přitažlivou mladou pacientkou, pro níž jsou tělesné tresty ten největší rajc a hlavně pro její tělíčko, které ještě nezakusilo přítomnost mužského elementu. A ženatý Jung si vede ve své psychoanalýze zdatně, ovšem jen do doby, kdy zjistí, že mu jeho milenecký vztah s tak trochu pošahanou pacientkou přerostl přes jeho geniální hlavu a sobecké ego. Pak se mimoděk setká s proslulým Freudem, spřátelí se, pokecají o snech s "freudeovsky" osobitým výkladem, a pak se jejich cesty rozejdou, protože přece jen jsou to dvě velké osobnosti, které hlásají svoje názory a neradi přiznávají svoje případné osobní i vědecké prohry. Kdoví, třeba tak nějak mohlo probíhat setkání pánů psycho-vědátorů, a i když je film inspirován divadelní a románovou předlohou, Christopher Hampton svůj scénář přizpůsobil potřebám filmu, a lehce, a někdy i trochu víc úchylný David Cronenberg to pěkně natočil. Jen on, a ještě pár dalších režisérů, umí podat sexualitu takovým způsobem, že v podstatě banalita se změní na poutavé vyprávění, i když je to převážně v konverzačním duchu. Osobně tyto konverzačky nevyhledávám, ale tohle bylo něco jiného, a v případě Cronenberga se většinou vyplatí udělat výjimku a zajít si na jeho film do kina. Hlavně Keira Knightley by měla za svoje ztvárnění lepé ruské židovky Sabine Spilrein dostat nějakou cenu. Její proměna, až od legračního vysouvání sanice v sanatoriu až po ambiciozní ženu, přesvědčenou, že v životě je nejdůležitější nalézt sexuální rovnováhu, je vážně fascinující. Trochu upozaděně oproti její kreaci zůstává Michael Fassbender jako Jung a i Viggo Mortensen jako Freud, nedávající ani jediný záběr bez doutníku, a i když oba nehovoří svojí rodnou řečí, ale jen angličtinou s přízvukem, stejně neměli proti skvělé Keire nejmenší šanci zaujmout. Cronenbergova cesta do hlubin lidské sexuality a nenaplněné lásce není filmem pro každého a rozhodně netvrdím, že film má spád, anebo v něm není nouze o dramatické, a někdy trochu zbytečné vedlejší dějové linky (sexuální závislák Otto Gross), ale v globálu mě film zaujal svým neobvyklým zpracováním, dokonalým zachycením počátku 20. století a perfektním hereckým výkonem herečky, která je film od filmu stále lepší. 100% (03.02.2012)

Mám rád tyhle "kecací" filmy, mám rád Michaela Fassbendera (pro kterého byl rok 2011 vskutku průlomový), miluju Keiru Knightley a obdivuju Vigga. Mortensena. A Dangerous Method není kupodivu tak složitý film, jak by se podle tématu mohlo zdát, (přeci jen, film o psychoanalýze by mohl být mnohem složitější, takže bychom si my, laikové, z toho moc nevzali) to je způsobeno tím, že film není zas tolik o psychoanalýze samotné, jako o vztahu mezi postavami (Freud x Jung, Jung x Spielrein) a tím u mě film vyhrál. Nevím, do jaké míry byl film autentický, nečetl jsem žádný Freudův či Jungův životopis, ale takhle nějak jsem si vždy představoval, že ti dva trávili čas. Kouřili jeden doutník za druhým a bavili se (i u oběda, kde je celá rodina) o práci. Škoda, že některé detaily byly trochu odfláknuté (postava Vincenta Cassela měla dostat trochu více prostoru) a já osobně bych se více zaměřil i na samotného Freuda. Ale to je tak jediné, co filmu můžu vytknout. 80 %. (05.08.2012)