Režie:
Ava DuVernayScénář:
Paul WebbKamera:
Bradford YoungHudba:
Jason MoranHrají:
David Oyelowo, Carmen Ejogo, Common, Tom Wilkinson, Giovanni Ribisi, Tim Roth, Oprah Winfrey, André Holland, Omar J. Dorsey, Lorraine Toussaint (více)Obsahy(1)
Pravdivá kronika líčící průběh bouřlivých tří měsíců v roce 1965, kdy Dr. Martin Luther King vedl riskantní nebezpečnou kampaň cílenou na zajištění rovného volebního práva a postavil se tváří v tvář násilným protivníkům. Grandiózní pochod ze Selmy do Montgomery vyvrcholil podepsáním zákona o volebním právu prezidentem Lyndonem Johnsonem a znamenal jedno z nejvýznamnějších vítězství pro hnutí za občanská práva. Film vypráví příběh o tom, jak uctívaný vůdce a vizionář Dr. Martin Luther King a jeho bratři a sestry z černošského hnutí docílili společenských změn, které navždy změnily dějiny. (mac000)
(více)Videa (43)
Recenze (78)
Tenhle film se mi hodně zamlouval. Ani ne proto, že reálně ukazuje situaci v Americe 60. let, ale spíš proto, že reálně ukazuje, jakou nenávist - nesmyslnou nenávist! - může člověk vůči druhému člověku cítit. V tomhle i v tom, jak je snímek názorný v násilí, z něj činí něco víc než jen obyčejný historický a životopisný film, který se překvapivě nevěnuje smrti Martina Luthera Kinga, ale jednomu úseku jeho života a života černochů v Americe. ()
Netuším, kde přesně diváci chybují v průběhu vstřebávání zrakových i sluchových informací Selmy, ale přijde mi to opravdu líto. Film nejenže plnohodnotně, samozřejmě velmi subjektivně mapuje základní principy Kingovy šlechetné rebelie a realisticky se mu daří i nastiňovat složité politické a sociální reflexe, ale také procítěně předkládá jímavý příběh obyčejného muže, který se snažil povznést nad problémy obyčejného života a obětovat se pro dobro ostatních. Přičemž kladem je jak režie, která úspěšně kompenzuje dokumentárnost výpravy a akademické snobství námětu přirozeným propojením lidských emocí a historických faktů, tak i herci, jejichž vtělení do postav jim stoprocentně věříme a sympatizujeme s každým, kdo se snaží Kingovi v jeho zdánlivě beznadějné misi pomoci. A některé scény jsou emocionálně natolik silné a sugestivně nasnímané, že bych se nebál mluvit dokonce o režii vynikající.. Selma sice brzy zapadne a zapomene se na ni, jelikož její sledování zřejmě vyžaduje i jistou duševní náklonnost k dotyčnému námětu, ale tvrdá kritika tentokrát není zasloužená. Opravdu ne... 75% ()
Ako okomentovať tento typ filmu, aby som zo seba nerobil diletanta, či pseudo-angažovaného pokrytca? Neviem sa totiž adekvátne do príbehu vžiť. Nie som černoch v dobe, ktorá mu nepriala, ani rasista v dobe, ktorá mu to tolerovala. A tiež pochybujem, že zo mňa niekedy bude taká osobnosť, ako Martin Luther King. Tak len toľko, že Amerika je skutočne rozprávková krajina. Ubehlo síce 50 rokov, ale pôvodnú obavu o holý život, nakoniec dotiahli až na Obamu. No a spracovanie bolo viac než obstojné, nato, že som tu meno danej režisérky počul po prvýkrát. ()
Tento kúsok bol extrémne nudný, nezáživný a dejovo prázdny. Martin Luther King si teda zaslúži rozhodne lepšie spracovanie. Toto bola vyslovene černošská propaganda v ktorej boli pozliepané dokopy tri či štyri silné momenty do neforemnej vaty. Ani herci mi nesadli. Ako, remeselne to bolo spravené dobre ale tá komorná atmosféra ma ubíjala k smrti. Jediné čo ma pri sledovaní naozaj zaujalo bol hudobný doprovod. Hrali tu nádhernú černošskú muziku, blues, soul, funk, folk proste sa to počúvalo lepšie ako pozeralo. ()
Galerie (33)
Zajímavosti (8)
- Snímek Selma je vůbec prvním filmem dokumentujícím život Martina Luthera Kinga, který se objevil v kinech. (Dementra)
- Podtitul filmu "One Dream Can Change the World" odkazuje na slavný projev Martina Luthera Kinga Jr. "I Have a Dream", který byl přednesen 28. srpna 1963 ze schodů washingtonského Lincolnova památníku. (Tristan Rafael)
- Práva na skutečné projevy Martina Luthera Kinga zakoupilo jiné filmové studio. Režisérka Ava DuVernay proto musela napsat nové. (Dementra)
Nezáživná, nudná až otravná reklama na negry plná srdcervoucích gospelů, slizkých a nenávistných bělochů a kultivovaných a vzdělaných čokoládových sympaťáků, co se jen snaží mírumilovně vydobýt volební právo pro negramotného strýčka Toma, kterému to je sice normálně úplně u prdele, ale když mu bratr Doktor Kudlanka přinese korálky a zrcátko, na povel i zabečí a odhodlaně bojuje za všechny ty ideály, ať už to slovo znamená cokoliv. „Tvůrci“ však nějak opomněli fuckt, že všude byla prdel o dvou půlkách, a dost nestranně nám servírují jen tu vyvoněnou karamelovou „realitu“. Z žumpy zapomnění kvůli tomu vylezla dokonce i bulvární hyena Oprah, která dodnes zaslouží tak maximálně otřískat držku o práh. A tak se například nedozvíme, že ten slavný mučedník Džimilí Džexn, jehož údajná „vražda“ vlastně spustila ty Královy střevní pochody, nebyl ve skutečnosti až takový sladký a téměř evropsky vypadající černoušek jako věchýtek, nýbrž dost hustá gorila, která prý při zatýkání sahala po zbrani. Než mě zase nějaký ten sveřepý ochránce lidských práv či zarytý kocábista obviní ze svého obýváku v árijské čtvrti z rasizmu, chtěl bych podotknout, že jsem pro jakoukoliv integraci a asimilaci jakkoliv vybarvené menšiny, například ťamany považuji za naprosto pohodové opičky, pokud tato žije v souladu s kulturou a morálními zásadami majority. Jinak je samozřejmě nikdo nenutí, Afrika nebo Pandžáb jsou dost velké na to, aby je pojmuli zpět a umožnili jim obsypanými mouchami živořit dle vlastních představ. A teď je, myslím, ta pravá chvíle na památná slova guvernéra Alabamy Wallace, která zazněla v 01:47:00: „Nejdřív chtějí sedět vepředu v autobuse, potom chtějí ovládat parky, pak veřejné školy, volební právo a nakonec požadují sociální dávky bez práce.“ Vcelku mrazivá analogie. Už teď tu máme Samkovou a je jen otázkou času, kdy se objeví nějaký Dezider X či snad nedejbože Žán Kalvín Žiga Džipsyking a dají nám tu naši oprávněnou netoleranci pěkně sežrat. Pamatujete, jak jsme je před pár lety strašlivě týrali pětadvacetilitrovou sociálkou a porušovali jejich lidská práva, protože jsme se nechtěli vzdát barevných kovů jen tak zbůhdarma přivádějících elektřinu do našich obydlí a ani rádií z našich Oktávií? Naštěstí tehdy zasáhla ta úžasná, altruistická a tolik tolerantní Kanada a s velkým mezinárodním humbukem jim otevřela svou náruč a sociální srdce. Hrozná politická ostuda. Rok se s rokem sešel, Kanaďanům začaly mizet kanálové poklopy a hrdí Římané tam odmítali veškerou nabízenou práci, protože jsou přece se svými obvyklými sedmi třídami zvláštní školy na pomocné stavební práce, mytí aut nebo kopání za Telekom příliš překvalifikovaní, což nepochybně porušuje jejich základní práva a pošlapává jejich svobody, a najeli tam tedy na svůj léty praxe k dokonalosti dotažený obvyklý chléb vezdejší – čorki a socialku. Ti hodní Kanaďáné z toho byli naprosto rozčarovaní, vždyť je přeci zachránili před brutální genocidou v nějaké východoevropské prdeli, nevděčníky jedny!! A tak nám je začali potichoučku s díky vracet a pro jistotu do zvýhodněného balíčku přidali i ty, co už tam byli před tím velkým Exodem. Nevím jak vy, ale já nezaregistroval jedinou z těch bezpáteřních mrdek, tedy pardon, chtěl jsem ve skutečnosti říct „ani jediného člena naší politické reprezentace“, která by se proti tomu jakkoliv ozvala. Co naplat, soudobý trend benevolentní politiky EU z nás chce mít roztomile Sdružené barvy Benetonu obývající jeden velký šťastný Chánov, mimo který bude nadále žít jen ta nádherně tolerantní a tolik pragmatická garnitura, která s šestnáctičlennou rodinou Červeňákových v životě nebydlela ani ve stejné čtvrti, natož v jednom baráku. No nic, trochu jsem dnes šádvelovsky ujel, tak sorry, je čas už jen podotknout, že ta zkurvená, afektovaná a nudná zrůdnost pro artové anální dobrodruhy s názvem Birdman musí být okamžitě zničena, a jít do prdele. () (méně) (více)