Lonely Hearts Club
Obsahy(1)
Přehoupl se 1968 rok a svět se - alespoň pro nás - začal nesmírně měnit. Málokdo asi čekal, že ta změna bude tak velká a tak zlá. Černá tušení se naplňují pomalu a každý si to své musí odžít. I Lukáš Knapp, dvacetiletý zpěvák a vůdčí duch bigbítové kapely Klub osamělých srdcí. Mladý muž na vrcholu svého mladistvého sebevědomí, které nepochybuje o správnosti toho, jak myslí a cítí, které necítí potřebu kompromisu s dobou, který chce žít v pravdě a pohrdá lží, začíná klouzat po spirálě, která se nevyhýbá nikomu a ničemu. Dokonce ani hudbě, kterou hraje a kterou vzývá. Skutečně je to příběh z doby, která za moc nestála, a která naopak mnohé z tehdy mladých stála všechno. Byla to doba, která i buřiče a svobodné duchy, jakým je nepochybně bigbítový hudebník, dovedla až na hranu jejich skutečné vnitřní odvahy, ale i lidskosti. Příběh spisovatele a scenáristy Martina Bezoušky z ranných sedmdesátých let, kdy se čeští a slovenští lidé teprve učili, co to znamená normalizace, natočil v převážně mlhami pokrytých severních Čechách režišér Petr Nikolaev s herci, jako je Václav Postránecký, Simona Stašová, Oldřich Vlach, Roman Říčař a mnozí další. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (90)
Ani jsem to nečekal, ale tenhle návrat do komunisty okupovanýho Československa se mi celkem i zalíbil. Ač třeba Petr Nikolaev nepracoval zrovna s rozpočtem jako k Transformers, podařilo se mu kulisama, exteriérama, hudbou, dobovym oblečením i celkem "šik" parukama celkem dobře navodit atmosféru šedesátejch let, což je pro začátek dobrý. Kostra příběhu obsahuje asi všechno, co bych od retro filmu s takovým tématem čekal, takže překvapoval spíše jenom lehce a častokrát i dost vtipnejma cameo rolema (Macháček, Márdi - frontman Vypsaný fixy, Postránecký....). Dokoukal jsem to ale v klidu a nelituju, že jsem u toho tu hoďku a půl strávil. Jo a když jsem viděl ten zátah gestapáků na ten bigbítovej klub a jejich následkou neskutečnou šikanu komplet všech, byl jsem zas jednou skutečně rád, že jsem se narodil v prvním roce svobody. :) ()
Radši si přečtěte nějakej tématickej článek v nějakým hudebním časáku (Rock "to blbý áčko" Pop psal dobrý články o kapelách, co je v tom minulým režimu zakazovali), teda ne, že by byl tenhle Lonely Heart Club vyložená srajda, jestli vás berou, tak jako mě, bigbítový kapely, tak vás to možná aspoň trochu zaujme, o to spíš, když je to tam samej odkaz na samotný Brouky (viz. samotnej název filmu), ale je to takový... já nevím, jako kdyby hrála rocková kapela bez elektrickejch kytar... Takže jsem se na film podíval, asi jako několik dalších tady, hlavně kvůli Márdimu, no ten výkon byl na Lva, hele ;-) Takže na českou televizní tvorbu jako dobrý, ale jinak je ten filmek zmatečnej, zmatečnej asi jako ten můj koment k němu :-) ()
Ten, kdo to viděl celé, snad nemůže dát odpad. Neustále je potřeba připomínat si to, kolik životů minulý režim zničil, kolik uměleckých duší rozdupal, kolik dvojic rozdělil... ...mohl bych pokračovat dlouho. I konec byl hodně silný. A samozřejmě velmi pozitivně hodnotím, již někým zmíněné přednosti Zuzany Kajnarové. :-) ()
Takových 50%. V podstatě takový klasický film "pro mladé" o prvních láskách a útrapách dospívání, zasazený do pro lidi zlé doby. Film byl o vzdoru mladého člověka proti systému a vlivu systému na jeho život. Když to trošku přeženu, tak by se dal příběh zasadit téměř do jakékoliv doby, protože mladí vždy proti něčemu vzdorují. Každopádně, film byl trošku podprůměr, co se děje týká, viz. výše zmíněno. Co ho ale zachránilo, byl závěr filmu, který měl obrovskou dynamiku, trošku i napětí, jak to vlastně skončí a hlavně, dal smysl a důraz tomu, o čem měl film být - a to o době, která byla. Nebýt toho závěru, hodnotil bych asi níže. Ale ten závěr film docela pozvedl a teprve v tu chvíli mi došlo, co co vlastně šlo a měl jsem dost nepříjemný pocit, jak to tenkrát chodilo. Škoda, že to přišlo tak pozdě. Howgh! ()
Křečovité dialogy, křečovité herectví. 1) Televizně-inscenační didaktické dialogy se možná mohou hodit jako materiál pro střední školy, ale rozhodně ne pro alespoň průměrně vyspělého diváka. 2) Na první pohled pamětníka zarazí odbyté reálie - nesouhlasí ani oblečení, ani použitá hudba. 3) Na 33letého Romana Říčaře (20letý Lukáš Knapp, zpěvák) s pěknou postavou byl pěkný pohled, ale to nestačí. ()
Reklama