Největší z Čechů

Tak tenhle film mě opravdu příjemně překvapil. Minimalisticky pojaté, přesto to má sílu. I po druhém shlédnutí mám stále co objevovat. Sedláčkův humor se mi líbí. Hlavně zde nemá chybu postava režiséra, kterou naprosto skvěle zahrál Jaroslav Plesl. I když si nejsem jistej, jestli to hrál, protože takto přirozeně to snad ani odehrát nejde. Musel jsem se smát vždy, když se Plesl objevil v záběru. Už se těším na další Sedláčkovy filmy, tento režisér mě baví! (14.10.2011)

Muži v říji rozepsaní do vrstevnatější partitury filmu o dokumentu o rekordmanech z lidu. Opět nesmírně civilní, uvěřitelné, málomluvně vtipné a na České poměry odvážně satirizující. Opět místy trochu vypadávající z tempa do jakéhosi blahosklonného mudrování o málo slovech a málo pocitech. Nicméně převažuje Sedláčkův (sebe)ironický šarm a na celkovou (i myšlenkovou) skromnost filmu i celkem solidní komplexnost (jedna rovina odpovídá na otázky druhé). Největší z Čechů je filmem o rekordech, osamělosti, pomíjivosti, české kinematografii a současné společnosti. Z každého lehce zakrojí, ale dohromady spolehlivě nasytí. (17.08.2010)

Hodně zvláštní pocity mi připravil tento zvláštní film, u kterého jsem celou dobu netušil, co si o něm myslet. Na jednu stranu se jednalo svým zvláštním a ojedinělým způsobem o kouzelný a neotřelý filmový zážitek, který jsem snad dosud nezažil a asi ani nezažiju. Na druhou stranu ale zase film vnímám jako šílený projekt, nad kterým jsem celou dobu kroutil hlavou a u kterého jsem netušil, jestli si ze mě dělá srandu nebo co si o něm vlastně myslet. Výsledkem tak je hodně diskutabilní dílo, které ve mně vzbudilo dvě naprosto protichůdné emoce, ještě nikdy jsem totiž neměl u žádného filmu pocit, že jsem viděl kvalitní a neotřelou blbost, která má své kouzlo. Ano, přesně takhle tento film vnímám, blbost (nebo chcete-li kravina) to totiž beze sporu byla, a nyní záleží jen na tom, jestli u mě převažuje to dobré a pozitivní vnímání filmu nebo to druhé negativní vnímání filmu. Abych si udělal jasný názor, tak je potřeba říci, že filmu zcela jasně pomohla stylizace do podžánru road-movie a úžasné záběry krajiny, například scéna někde na louce, kde sběratel čtyřlístků hledal další čtyřlístky a začínalo zrovna pršet byla úchvatná a pro mě asi zůstane navždy nezapomenutelnou, a to vlastně jen díky úžasně nasnímané přírodě a díky úžasně zachycenému pocitu samoty, kteří říká, že i když jste v něčem rekordmany, tak vám to nezajistí šťastný život a nezbaví vás to samoty. Abych to nezdržoval, se dvoudenním odstupem musím říci, že film si mě zcela získal na svou stranu a já ho nakonec hodnotím jako velmi povedený, což znamená lepší čtyři hvězdy. (22.06.2011)

Čapkovský humor jako úhel pohledu. 1) Film se volně přelévá z přátelského pousmání nad podivnostmi lidskými k satirickým společenským šlehům, které jsou vyjádřeny inteligentním suchým humorem, o němž bych řekl, že je anglický, kdyby nebyl výsostně český. 2) Mystifikace přerůstá ve smutnou realitu stejně nenápadně, jako se profesionální herci dokáží vtělit v naturščické "rekordmany". 3) Na neobvyklý snímek si musíte zvyknout. Těžko se ovšem zvyká na špatnou práci zvukaře, kvůli které není občas vtipným dialogům vůbec rozumět. 4) Vidíš tamty krásné stromy? Na kterým bys chtěl viset? (19.06.2011)

Robert Sedláček má v současné české kinematografii svoje místo a to je pevně ukotveno. Nepotřebuje se nikomu podbízet, točí svým stylem a své fanoušky si určitě najde. Jen mám obavy, zda překoná Pravidla lží, protože těmi nastavil laťku opravdu vysoko. Největší z Čechů je netradiční film a určitě nesedne minimálně čtyřem lidem z deseti, kdo se ovšem oprostí od předsudků, patří mezi obdivovatele hereckého ansámblu Dejvického divadla a nečeká bláznivou komedii, ten bude určitě spokojen. Plesl, Chmela, Taclík a Myšička to jsou páni herci. (05.06.2011)