Tady to musí být

Ujeté abstraktní pojednání o bilancování rodinných vztahů, které jednoho dne dohoní každého - dokonce i zásadového rockera, který zamrznul v letech své největší slávy, oproštěn jen od smrtonosných zlozvyků své branže, nikoli však image. Mlčky, nebo s pisklavým smíchem naslouchá všem, kdo mají potřebu se svěřit a na oplátku utrousí upřímně a přemýšlivě něco málo ze svého pohledu na svět. Stereotyp všedních dní, narušený smrtí otce, vyvolá zpětný pohled na jejich vztah a náhlou potřebu dokončit celoživotní pátrání po jednom z mála žijících, kteří nesli spoluzodpovědnost za vytetovaná čísla na levých předloktích. Nezatížen zaslepenou pomstychtivostí a nenávistí kráčí vstříc vlastnímu zmoudření, aby na konci své cesty konečně dospěl a zapálil si svou první cigaretu... Neobvyklé zpracování tématu mělo za následek i moje neobvyklé posuzování - po prvotních rozpacích, kdy jsem tipovala Todda Haynese na režisérské židli, jsem si přestala klást zbytečné otázky a prostě se jen dívala - a nebylo to zlý. (24.04.2012)

Sean dojemnej jak lenochod a Frances jako obvykle... tenhle film je pro mě zjevení. A musela jsem si vyhledat album SP EAK IN GI N TO NGU ES od TA LKI N GHE ADS, protože je na něm písnička This must be the place (naive melody)... http://www.youtube.com/watch?v=HldHtBxNK6k (17.03.2012)

Jak Cheyenne neustále opakoval, Něco tu není úplně v pořádku, ale nevím přesně co. To kompletně vystihuje celou atmosféru filmu. Díváte se na to a nevíte, zda to má nějaký smysl, jestli téma holocaustu ve filmu není jen způsob jak se zavděčit, nebo jestli to má být o stárnoucím rockerovi, co hledá sám sebe..Ať tak či tak, já si chvílemi připadala jako Alenka v říši divů, ale možná to bude tím, že jsem ději nevěnovala stoprocentní pozornost. Na druhou stranu jsem se alespoň dozvěděla, jak zřejmě budu vypadat ve stáří já (:D), anebo jak zajistit, že mi rtěnka vydrží celý den. Eve Hewson byla neskutečně dobrá, její image je mi hodně blízká a tak je škoda, že nedostala více prostoru. Každopádně tohle není film pro rockery, jak se může na první pohled zdát, neboť extravagantní vzhled dvou postav měl asi jen přitáhnout více diváků a to mě dost zklamalo. Ani žádné rockové vypalovačky se nekonaly. Stručně a jasně velice podivná záležitost. (21.08.2012)

Film o holocaustu všedního dne, zapomínacích rituálech, nepřenosnosti dějinné zkušenosti, strachu dospět, amerických fetiších (zbraně, auta, velké objekty) a obyčejných gestech neobyčejného významu. Sorrentino rozšířil svůj tematický záběr, ač si jako svědka stavu soudobé společnosti opět vybral jediného člověka, jedinou zvláštní bytost. Více než dříve tentokrát nestřídá jenom záběry ukolébavkovitě statické s prudce dynamickými, přepíná také mezi mikro a makro hlediskem. Menší je vina toho muže, který přispěl ke spáchání dvou sebevražd, větší toho, který léta soustavně ponižoval bezbranné vězně. S tím, jak Cheyenne pomalu dospívá a přechází od drobných zlomyslností (supermarketová sabotáž) k zodpovědnějším činům, se mění také jeho pohled na skutečnost a nálada filmu. Scény jsou komponované jako krátké skeče, ale díky zasazení do kontextu vyprávění nejenže nepůsobí samoúčelně – některé z nich jsou více mrazivé než komické (vrcholně bizarní moment s obézní fanynkou a projíždějícím chlapíkem, jemuž knír dodává hitlerovské vzezření). Atmosféru Tady to musí být nelze postihnout jedním adjektivem, musíte ji zažít. Měnění perspektivy, vybroušený vizuální styl, vnitřní dynamika a nevnucující se humor – vše se Sorrentinem spolurežíruje Sean Penn. Jeho zombie walk určuje tempo filmu, který je pomalý a současně (díky kameře) neustále v pohybu. Zatímco pohyb vnitřní, v protagonistově mysli, si musíme z postupně doplňovaných informací domýšlet. Občasné ozvuky Cheyennových divokých rockerských let zase nacházejí komplice v náhlých kamerových nájezdech. Stejně jako film, i hrdina se vzpírá uzavření do jasně dané škatulky. Nikam nezapadá, sám pořádně neví, kým je. Jako v každém oidipovském dramatu může poznat sebe jedině skrze otce a otce v tomto případě pozná jedině pochopením holocaustu… a lze snad pochopit holocaust? Jeho nezařaditelný zjev ho vylučuje ze světa povrchního skenování skutečnosti a zároveň mu propůjčuje zvláštní privilegium neškodného neználka, s nímž je kdekdo ochoten zapříst dialog. Sám si však v průběhu cesty začíná uvědomovat, že hledět na svět zpoza masky dítěte je sice pohodlné, ale rovněž krajně nezodpovědné a vyvolávající pocit neúplnosti. Pocit, že „tady něco není v pořádku“. Není a zřejmě ani nikdy nebude, protože hledání ve skutečnosti nikdy nekončí, ale právě díky tomu jde o jeden z nejpodmanivěji podivných snímků posledních let. 90% Zajímavé komentáře: FlyBoy, Šakal, ZuzkaZ, mat.ilda, F.W.Colqhoun (10.01.2013)

Bývalá rocková hvězda Cheyenne se po smrti svého židovského otce vydává dokončit jeho celoživotní poslání, které má počátek v jednom koncentračním táboře. Zprvu mi hlavní hrdina neodbytně připomněl heroinem vyleptaného Ozzyho, který mluví jako chovanec ústavu pro duševně choré a jeho motorika zdaleka nedosahuje hbitosti beznohého důchodce při plížení vzad. Nicméně jsem si na to po chvilce zvykl a naplno si vychutnal bravurní herecký koncert Seana Penna. Celý film je protknut veselými, citlivými i morálně utužujícími scénami. Je to snímek o hledání smyslu života, překonání strachu a o dospívání. Rozhodně si nemyslím, že vše je lehce patrné pro každého diváka, ale do detailu vypiplaná pointa a složitost celého díla mne nakonec dostala do kolen. Opravdu jsem nečekal, jak dobře na mne tohle zapůsobí a nezbývá, než vřele doporučit. 85% (22.05.2014)