Hektorova cesta aneb hledání štěstí

Mám rád filmy, ve kterých hlavní hrdina utíká ze současného života cestováním. Naštěstí se pár takových filmů za poslední léta vyrojilo a tak to na první pohled vypadalo, že Hektorova cesta by také nemusela zklamat. Jenže zklamala. Herci třeba byli moc fajn. Simon Pegg, Rosamunde Pike nebo Jean Reno film zvedali o stupeň výš. Horší už to bylo se samotnou cestou za lidským štěstím. Film klasicky podrobil zkoušce dva rozdílné tábory. Jeden hledá štěstí v penězích a moci a druhý hledá štěstí v maličkostech. Jenže jednotlivé příklady jak v Asii, tak v Africe, byly tak nešikovně pospojovaný, že mě to spíš rozčilovalo, než abych si užíval přirozeně upřímný film. On takový totiž vůbec nebyl a sympatický Simon Pegg se mohl vynasnažit, ale náladu mi tímto filmem rozhodně nezlepšil. (16.08.2016)

Radek99 to tu vystihl, když napsal, že Hector je britský bratranec Waltera Mittyho, který rád jedl, meditoval a miloval. Hector and the Search for Happiness je pěkný film, zábavný, krásný a zajímavý, ale tak nějak neumí pořádně vzít za provaz a naplno vás vtáhnout. Přesto neurazí, Pegg je jako vždy skvělý, k tomu krásné lokace a kamera, má to spád... ale na konci trochu zůstane pachuť nevyužitého potenciálu. (04.01.2016)

„Není důležité, koho znáte, ale kolik zaplatíte tomu, koho znáte.“ Tak předně, silně jsem přestřelil s očekáváním. Těšil jsem se, už vzhledem k výběru hlavního mužského představitele a žánru komedie (která také zpočátku dominovala), na to, že se budu především (často) smát, zkrátka se dobře bavit. A pod tím si rozhodně nepředstavuju nehorázně vtíravý manuál (pravděpodobně pro rozmazlenou a ufňukanou západní společnost) s poučeními, kterými se mám řídit i já (z pozice diváka, pak i v reálu), abych byl šťastný. Tím spíš, když většina těchto rad zaváněla silně dogmatickým odérem (a samozřejmě nechybělo to nejhlavnější: „Všichni máme povinnost být šťastní.“). A rozhodně mi nepřijde fér divákovi de facto tvrdit, že pokud záměrně nežije komplikovaný, chaotický život, tak vlastně vůbec netuší o čem to „všechno“ je a tím pádem ani nemůže být šťastný či pochopit, co to znamená (každý jedinec má snad svoji vlastní cestu, způsob, prostředky, priority, hodnoty). Netvrdím, že jsem se vůbec nezasmál, sem tam se našlo něco vcelku úsměvného až zábavného, samotný Simon Pegg (v humorných, nikoliv citově vydírajících a dojímavých scénách) je docela vtipný, podobně Jean Reno v malé roli, ale ty „rady“ (až na pár výjimek, např. „Nostalgie už taky není to, co bývala.“) mi koukání hodně znepříjemňovaly, podobně jako fakt, že hlavní hrdina je vlastně strašný sobec (vůči své ženě, bývalé přítelkyni). Na to, aby si člověk vyčistil hlavu od práce, přece nemusí hned opustit ženu a letět kvůli tomu do Číny a Afriky (ostatně, jinak mi jeho „předchozí“ život, přičemž mám na mysli ten osobní, nepřišel zase tak moc závadný). Předvídatelnost, nekonečné finanční prostředky a štěstí na lidi, kteří umí dobře anglicky kdekoliv na světě, snad ani radši nebudu komentovat. Zklamání, hodnotím pouhými 2*. „Je pondělí, máme zavřeno.“ – „Ano, jo, jo, ale urazil jsem opravdu kus cesty...jsem psychiatr. Zkouším objevit, co dělá lidi šťastnými.“ – „Je pondělí, máme zavřeno.“ (29.01.2015)

S pojmom komédia by som to vôbec nespájal, to už viac vtipných situácií uvidíme pokojne aj v thrilleri typu Sedem. Film sa snaží tváriť fundovane a že prináša nejaké múdra, no vyslovene nudí a končí ako obyčajný snímok vysielaný v nedeľné popoludnie na Prime. Ešte, že sa tam aspoň objavil Jean Reno. V konečnom dôsledku je Hektorova cesta ešte fádnejšia než Tajný život Waltera Mittyho. (06.09.2017)

Ťažko povedať, čo je na tom také príjemné. Ono je to súbor hneď niekoľkých vecí. Sú tam zaujímavé postavičky - u ktorých aj napriek veľmi krátkym epizódkam - badať posun a vývin. Síce sú pridané do príbehu účelovo, ale každá z nich pôsobí ako katalizátor inej emócie. Je tu neuveriteľne sympatický Simon Pegg a nádherná( čo je ona vždy) Rosamund Pike. Má to v sebe drobné detaily, aké nútia k úsmevu a nejaké to morálne klišé, ktoré ale v tomto prípade nie je vôbec na škodu. Vydať sa na Hectorovu cestu za šťastím bol zážitok. Veľmi príjemný. Znova mám chuť cestovať a objavovať nové chute, vône a znova spoznávať samého seba. Jeden z tých účelových filmov na to, aby sme si zbalili saky paky, utiekli do sveta a potom sa vrátili kdekoľvek, kde budeme mať pocit, že je náš domov. Síce nám do toho nehrá taký príjemný soundtrack ako v prípade Waltera Mittyho, ale zase na druhú stranu je Hector o uncu šťastia úprimnejší. (14.01.2015)