Zlatovláska

Krásné pohádkové písně a pohledný Petr Štěpánek :-)) Jorga Kotrbová mi tam sice malinko neseděla - možná to bylo tou trochu divnou zlatou parukou, ale i tak je to jedna z pěkných českých pohádek, která patří ke sváteční klasice. https://www.youtube.com/watch?v=R9UqAn4m3-A (06.10.2014)

Dívá-li se někdo na pohádky v dospělosti, může porovnat, jak vnímal postavy v dětství a jak je vnímá dnes. U Zlatovlásky se to v mém případě liší velice. Když jsem byla malá, byl král prostě zlý, a Jiřík se Zlatovláskou dobří... Ale ty nuance co do toho vnáší věk (haha)! Například mám za to, že královo největší minus je, že je pyšný, ale vůbec mi nepřipadá divné, že chce Jiříkovi nechat setnout hlavu. Mocný král přece musí mít ke svému kuchaři naprostou důvěru, musí věřit, že mu nenasype jed do pití nebo něco takového, a Jiřík prostě neuposlechl příkaz a důvěryhodnost ztratil. Jiřík z dnešního pohledu je sice pěkný, ale tak trochu trubka. A Zlatovláska... taková unylá a blyštivá s jednoznačně nejhorším repertoárem písniček (Líbí, mně se líbí vs. depresivní Proč jsem jedl rybu? ehm...). Rýpavému oku neunikne ani že 12 dcer krále rybáře nedělí větší časový odstup, takže buď byly dvanácterčata nebo několik vrhů vícerčat brzy po sobě. Není divu, že tam nemají maminku, jen mírně bláznivého otce. Známý příběh tedy není důvod, proč se k pohádce na youtube vracím, tím je hudba, kterou si občas pustím pro zlepšení nálady. Jsem ale zvědavá, co na pohádku řekne další generace (až se dostane ke slovu). (22.01.2015)

Do klasických pohádek z padesátých a šedesátých let má Zlatovláska daleko, a i v té "normalizační" éře ji zastínily perly jako Tři oříšky pro Popelku a nebo Šíleně smutná princezna, ale pro mě má tenhle Erbenův příběh zvláštní kouzlo. Jednak díky hercům, zvláště křehká, skoro nadpozemská krása Jorgy Kotrbové mi brala dech tehdy i dnes, a druhak díky výtečnému hudebnímu doprovodu. Tohle je jeden z mála filmů, ve kterém mi muzikálová složka nejenže nevadila, ale dokonce jsem se na ni i těšil. A to nemluvím jen o Nes mě loďko ku břehu, ze které se postupem let stala nepřekonatelná klasika hospodského zpěvu. Jestli vás někdy ve dvě ráno vzbudí parta lidí vyřvávajících tuhle tklivou píseň, tak je dost možné, že v ní budu i já. (05.01.2014)

Velmi pěkná klasická česká pohádka, která se svou kvalitou téměř dorovná těm nejlepším a nejklasičtějším, a tak patří k tomu nejlepšímu, co bylo v oblasti pohádek v 70. letech natočeno. Spousta písniček, z toho jedna nesmrtelná, neodolatelný mladý Petr Štěpánek a roztomilá bába kořenářka s podivným, dobře chutnajícím hadem. (18.12.2003)

Jedna z mých nejoblíbenějších pohádek v dětství. Nejen díky pěkným zpívaným písním, nádhernému prostředí, velmi slušným hereckým výkonům, ale především i díky samotné atmosféře. Petr Štěpánek v roli Jiříka předvedl opravdu solidní výkon – jeho dobré skutky byli po zásluze odměněny a samozřejmě nesměl chybět ani happyend jak má být. Na Zlatovlásku já prostě nedám dopustit ani po tolika letech… (25.12.2018)