Dětská čmáranice

Ďalší slovenský film, kedy nazeráme na život očami detí. Tentokrát a podobne ako tomu bolo v prípade Solanovho A pobežím až na kraj sveta - je to hlavne o problémoch s akými sa deti musia vysporiadávať. Solan sa sústredil na dedinský život a Štefankovičová na život mestský - konkrétne ten v Petržalke. Film je obzvláštnený animovanými sekvenciami, ktorých význam mi bol priznám sa trocha ukrytý - nepôsobia ako fantázie dietaťa - hlavne keď sa tam objaví Einstein a už vôbec nemajú funkciu doplnenia dejovej línie. Každopádne sú ale zaujímavé a robia dielo zaujímavejším a asi detskému divákovi aj bližším. Film je znova bez moralizovania, poučovania s rýdzo sociálnymi významami, ktoré majú presah do výchovy - či už rodičovskej, alebo tej v škole. Hlavný hrdina ale nie je taký sympatický ako Majka Tárajka, ale ani nelezie na nervy. Film rozhodne nestarne - lebo rozpráva o univerzálnych problémoch dospievania. Ale nezanechal na mňa až taký výrazný dojem aby som sa k nemu dakedy vracal - Je to hlave tým, že postráda výraznejší autorský rukopis - ale ako debut je to viac ako dostačujúce. (04.04.2013)

Nevím, mně to nijak neoslovilo. Ačkoliv jsem se snažil chápat pohnutky přesídleného chlapce k jeho skutkům, nějak výrazněji se do jeho pocitů vžít se mi nepodařilo. Snad to bylo tím, ži hlavní hrdina byl krajně nesympatický. Podivný byl i barytonem předabovaný Čenský. Některé epizodky byly fajn, například ta s ajznboňákem. Co mne iritovalo byly ty animace... Ale za jedno palec nahoru. Žele-zničár totiž neničí koleje, on je může i utahovat :-). * * (29.10.2014)

Celkom by ma zaujímalo, nakoľko tvorcovia podobných filmov o menších deťoch pre malé deti riešia scenár s detským psychológom, alebo sa pýtajú deti, ako by sa v danej situácii cítili a zachovali (najmä ako vznikali pocitové animácie). Možno iba vychádzajú z vlastných skúseností. Pamätám si, ako som sa cítil príšerne pri situáciách, kedy som klamal a mal som dojem, že niet východiska. Podobne, ako Kubo. Ten je ale veľký chlap, veď sa nebaví s babami, môže chodiť poza školu a dostane bicykel. Tu som ale nechápal, prečo režisérka do záverečných scén nezakomponovala práve jazdu na ňom po sídlisku. (09.03.2016)

Rád sleduji normalizační rodinné filmy, zvlášť ty s příměsí dramat a psychologie. Bohužel tento byl pro mě spíš zklamáním. Přestože dle oficiálního textu distributora divák před shlédnutím filmu nabyde dojmu, že hlavní hrdina Jakub je šikanovaný chudáček, pravda je trochu jiná. Ne všichni spolužáci se k němu chovají odmítavě, někteří by ho rádi přijali mezi sebe, ale on je k nim nepřátelský a odměřený. Doma rodičům neustále lže, víc jak týden chodí za školu a courá se po městě. Sousedům v baráku rozbije okno a pak se jde jen tak přiznat, zaculí se, že to otec zaplatí a vše je vyřešeno a odpuštěno. A za to vše je ještě odměněn novým bicyklem. Navíc mě ve filmu dost iritovaly ty kreslené pasáže, které jsem přetáčel. Podle mě jsou zcela zbytečné, na děj nemají vůbec žádný vliv. Předabovaný Čenský je blbý nápad, copak tehdy nebývaly celkem běžné smíšené rodiny, kdy jeden z rodičů byl Čech a druhý Slovák? Rád bych dal lepší hodnocení, kdyby byl Jakub alespoň trochu sympaťák, ale takhle ze zmíněných důvodů nemohu. Lepší 2 * a 40% (31.07.2019)

Na jedno zhlednuti se to da. Filmy z detskych lavic mam celkem rad, Carbanici by ale slusel vetsi nadhled. Stejne tak mohl byt lepe vyuzity potencial Petrzalky. Filmove kresby byly neumerne dlouhe a narusovaly dej, pravda, ve kterem se toho zase tolik nedelo:-). Uprimne davam treti hvezdicku jen za fakt, ze je toto prvni slovensky celovecerni film, ktery natocila zena. Pak jeste nechapu, proc pro tak nenarocne role rodicu museli na Slovensku obsazovat ceske herce... (06.07.2014)