Boratův navázaný telefilm

Sacha Baron Cohen věděl, že podruhé s Boratem už do téže řeky úplně vkročit nemůže, a tak se tentokrát snažil opřít o filmovější řeč a příběh. Jenže právě to ve snímku bolestivě nefunguje. Zápletka o sbližování s dcerou se mi do tohoto formátu vůbec nehodí a s Cohenovými reálnýmí nachytávkami tento styl moc nedrží pohromadě. Což je problém, když tato linie zabírá podstatnou část filmu a mně byla vlastně úplně ukradená. Známý provokatér pak tentokrát v interakcích s Američany zase tolik neryje, není příliš šokující a jen v málo momentech se mu daří nastavit zrcadlo. Prostě jen dělá bordel a čeká, jak na to jeho oběti zareagují. A oni často nezareagují vůbec. Chápu, že někoho nachytat a pořádně vytočit je vzhledem k současné situaci dost těžké. I přesto se mi zdá, že se do druhé Borata dostaly scénky, jež by v případě jedničky zůstaly na podlaze střižny. Na druhou stranu, Cohen jde do své role zase naplno, v Marii Bakalove našel solidní parťáčku a jeho nekorektní sprostý humor, v němž si dělá srandu ze všech, mě bude svým způsobem bavit asi vždycky. A když už se komik trefí do černého, jako v případě country výstupu či závěrečné šlehy, stojí to rozhodně za to. Jen jsou tyto vrcholy rozmělněny ne zrovna fungující zápletkou a častými hluchými místy. A kvůli zaměření se na aktuální covidovou a politickou situaci nebude navíc druhý Borat rozhodně tak nadčasový a univerzální jako nedostižná jednička. (28.10.2020)

Politicky a socialni satirista Sasha Baron Cohen vydal druhy dil ukazujici stuoiditu nekterych oblasti USA. Tento otevřeně protitumpovský kousek neukazuje to v Americe skoro nic,co bychom nevideli kazdy den v mainstreamovych a sociaknich mediich. Je to tezko ten samy Borat co pred 14 lety, kde odzbrojoval bezelstností a předpotopními názory a ukazoval, proč si z Ameriky lidi na celém světě utahují. Pár věcí je ale i zde vtipné. Svou výchovu hodlá omezit na tipy z příručky pro "majitele dcer", vydané kazašským ministerstvem zemědělství. Podle ní by ženy měly přespávat v klecích, vyhýbat se řízení automobilů i podniků a za žádných okolností se nedotýkat svých genitálií. Poselstvím filmu totiž je, že Borat nejdříve považuje poslušnost žen za podmínku štěstí. Díky setkání s osvícenou opatrovatelkou ale zjišťuje, že ženy se mohou uplatnit v širším spektru rolí, než jaké připouští patriarchát. Leitmotivem druhého Borata se díky tomu stává právě nutnost rozvíjet kritické myšlení a hledat alternativy k destruktivnímu machismu či silácké rétorice. Obojí ve filmu vedle dívčina misogynního otce reprezentuje sociopolitický diskurz dnešní Ameriky. Vedle provokování se Borat tentokrát snaží usmiřovat a nabádat ke konstruktivnímu dialogu. Bulharská herečka Maria Bakalovová, která se dřív objevila ve filmu Otec, oceněném Křišťálovým glóbem na festivalu v Karlových Varech, je zdatnou spolupachatelkou Cohenových vylomenin. Stejně jako on se umí tvářit coby ztělesnění hesla "ignoramus et ignorabimus", několikrát k nepoznání změní vizáž, a když dojde na vrcholně nekomfortní setkání s někdejším newyorským starostou Rudym Giulianim, neohroženě dává všanc své tělo. Vizuálně film připomíná spíš pozorovatelský dokument. Využívání skrytých kamer a pohotové natáčení dle vývoje pandemie koronaviru ani neumožnily větší stylistickou propracovanost. Občas je znát, že psaní scénáře i natáčení probíhalo narychlo kvůli snaze uvést snímek před prezidentskými volbami. (07.11.2020)

Pokračování Borata už určitě nebude takový fenomén, jako před 14 lety původní - teď už první díl Boratovské ságy...jak už to u naprosté většiny druhých dílů bývá, došlo k opakování už dříve řečeného/použitého a k vykrádání sama sebe...nicméně Sascha alias kazašský reportér Borat je stále vtipný, nebojí se jít až za hranici vkusného (kazašský národní tanec plodnosti, patriarchální a šovinistický rámec atd.) a především cíleně nerespektuje mantinely politické korektnosti, za což mu patří velký dík, v dnešní falešně ultrakorektní době je jeho styl humoru osvěžující a vzácný...je to boj proti nastupující totalitě! (11.11.2020)

Druhý Šášův jakože prokazašský, emancipační, antisionistický, republikánský holofekál je jen narychlo násilně uplácaným sebevykradačským sračkolem s pouhými třemi opravdu vypečenými humory, který ve své druhé polovině naprosto ztrácí smrdutý dech i ostrost a potápí se do žumpy rodinných hovnot a urputné trapkošokantnosti za každou cenu. Něco, jako když figurantce angažovaně vylížete pekáč a ona se vám pak posmívá, že vám smrdí z huby. (25.10.2020)