Obsahy(1)
Tajomná kabelka v Shanghaiskom hoteli, ktorá môže ale nemusí byť súčasťou skutočného príbehu, alebo sna, ktorý sa mohol, ale aj nemusel hlavnej hrdinke prisniť. Tápanie po skutočnosti a snaha pochopiť, čo sa deje, dáva odvahu hlavnej hrdinke si spomenúť na veci uložené hlboko v jej podvedomí, v ktorom vystupuje jeden muž a modrá ruža. (ScarPoul)
(více)Recenze (49)
Lynch sa upísal reklame a snobskej zbytočnej značke a svojím tajomnom, ktoré ľudí fascinuje im urobil dobrú propagáciu, navyše osoba, akou je Marion Cotillard tomu tiež pridala svojím presvedčivým herectvom. Mnohí ľudia v tomto svete sú geniálni, ale slúžia zlu, či už vedome alebo nevedome. Mne toto kúzelné neprišlo, mnohí to hodnotia dobre, len aby nevyzerali pred masou ľudí, ako že to nepochopili a tak sa často tieto ilúzie podporované strachom, pseudoodborníctvom a mnohými inými záležitosťami podporujú a potom si ľudia môžu pripadať skvelo, keď robia umenie a hádajú sa o maličkosti, pričom samú podstatu zle pochopili, často sú to aj veľké osobnosti, preto tu kapitalizmus stále funguje. Je mi ľúto, že ľudia, ktorí by mali byť vzorom a mali by viesť proti tomu, to propagujú. Pre mňa to bol mysteriózny odpad, bez vnútornej hodnoty. ()
...sevřený, temně melodramatický sen o nenaplněné lásce...tísnivé a ponuře krásné...líbí se mi, jak Lynch parceluje prostor, jak ho deformuje ( prostřih na vrátného, který pozoruje vestibul) a mění/ zcizuje diváckou perspektivu ( náhlé zapojení subjekťáku ve scéně rozhovoru se dvěma zaměstnanci hotelu)...líbí se mi, jak skokově a zdánlivě nesmyslně stříhá, takže člověku zůstanou v hlavě otištěné specifické obrazy ( záběr zezadu na nohy v lodičkách )...baví mě narativně vyprázdněný momenty ( dlouhé prohlížení pokoje)...fetišizace předmětů (kabelka, růže), barev (modrá) a vytrženého, existenciálně působícího osobního příběhu (dívka ztracená v cizím městě, jakoby uzamčená v nekonečnosti prostoru a okamžiku i v cyklické zápletce - kontrapunkt sevřené mizanscény a rozlehlého prostoru snu)...do tradičního lynchovského kontextu pak vhodně promlouvá digitální kamera, která snovým obrazům dodává opunc špinavě realistické důvěryhodnosti...mimo jiné díky ní Lynch dokázal posunout své tradiční obsahové atributy novým estetickým směrem...do toho našel novou múzu...Marion Cottilardová působí dojmem křehce přitažlivé hvězdy klasického Hollywoodu...čistá práce... ()
Jakožto fanda Lynchových výtvorů jsem zůstal po zhlédnutí tohoto krátkometrážního snímku hluboce zklamán. Co to jako mělo být? Otřesná kamera nám nabídla nechutnou přehlídku rozmazaných záběrů a nebýt docela slušné hudby, tak jsem to asi vypnul. Atmosféra sice měla jistý mysteriózní nádech, jenže všechno kolem dokola bylo špatně. Dokonce ani výkon Marion Cotillard nebyl moc dobrý. Nadržený taxikář jí dokáže rozpálit mnohem víc, než čmoudící kabelka… ()
Pro jednou zase jeden lynchovský kraťas, který, když už nic jiného, má alespoň trochu děje. Marion Cotillard se vrací do hotelového pokoje, kde se zjeví kabelka. Ono je to vlastně celé velká reklama na značku Dior. Kde se tam ta kabelka vzala? Co to znamená? No, odpověď, jasnou, nečekejte. Tohle je prostě Lynch, který už si tak moc hraje, že vlastně zapomněl, že jsou tu i jiní, co chtějí něco vidět. No, jsem zvědavý, jestli se ještě dočkáme něčeho, co by bylo trochu koukatelné bez potřeby LSD. ()
Atmosférou někde mezi Twin Peaks a Modrým sametem, kdy na jedné čekáte, kdy se objeví červené závěsy, a na druhé straně si říkáte "To je ale divnej svět". Klasicky u Lynche těžce uchopitelné a pochopitelné, takže nezbývá, než se nechávat unášet prapodivnými dialogy o tom, že se v místnosti objevila taška s modrou růží.... Trochu mě rušilo technické zpracování, hlavně kamera vypadala jak někde z fan filmu party lidí z hospody. Na druhé straně je tu ale výborná hudba, velmi se inspirující Badalamentim. ()
Reklama