Nejlepší kšeft mýho života

Jak by to vypadalo dnes? Asi přesně takhle: Pan Žáček by podepsal nějakou supernevýhodnou smlouvu bez jakéhokoliv nároku na cokoliv. Těsně před tím než by ho vyhodili i s veškerým jeho zbývajícím majetkem na ulici, tak by se objevil ve večerních zprávách jedné televize. Ta by celou reportáž pojala srdceryvným způsobem, že by se nakonec ustrnul i kámen. Firma by povolila a na pana Žáčka by se ještě rozjela nějaká sbírka. Lidé rádi pomáhají, když můžou. Já dělám to samé. Pavel Zedníček hrál celkem chrakterního úředníka. Pochybuju, ale že by se úředníci takhle zajímali o nějakého člověka. Spíše mám pocit, že úředníci házejí lidem klacky pod nohy. Zdeněk Martínek celému filmu kraloval a ukradl si ho pro sebe. (04.03.2013)

Nevím proč, ale ten název a obsazení mi navodily představu, že bych se mohl zasmát. Místo toho se mi dostalo bezzubé morality z doby doznívajícího socialismu, v níž se hodně razítkuje a papíruje. Soudruh Zedníček a soudruh Brzobohatý v příkladných svazáckých košilích modré barvy (soudruh Zedníček ji ovšem později vymění za modernější outfit fotbalového trenéra). Soudružka Šafránková úplně neovládá řízení trabanta, pak svůj půvab skryje pod otřesnou pláštěnku, jakou jsme - my, co to pamatujeme - nenáviděli, aby nakonec vysvobodila soudruha Martínka ze spárů domova důchodců. Soudruh Martínek je taky fajn, bejvalej živnostník, co se chlubí, že štupoval topánky prvorepublikovým hvězdám typu Vítová a Ferbasová. Takže vlastně nakonec jo, zasmál jsem se. (24.02.2016)

"Teprve důchodce je zcela svobodný člověk, protože nemá oč přijít..." Docela by mě zajímalo, zda tohle televizní drama bylo vysíláno ještě před pádem režimu. Kritikou poměrů silně připomínalo podobná díla z druhé poloviny 60. let, kdy doba povolila... a excelentní výkon Zdeňka Martínka zase ty nejlepší Rudolfa Hrušínského... (04.03.2018)

Adamec ty filmy a seriály točil spíš na kvantitu než na kvalitu. Tohle je zase další těžkopádný televizní drama z jeho tvorby, který se hodí na zaplácnutí času, když nemáte nic jinýho na práci. Trochu to dokázali zachránit herci. Zdeněk Martínek jako vitální doochodce, Pavel Zedníček, kterej vedle práce na národním výboru ještě zvládá lámat ženská srdce, záporák Brzobohatý nebo popelka Šafránková s příšerným normalizovaným účesem zahráli svoje (možná trochu hloupý) role celkem věrohodně. (11.11.2019)

Jediná hlavní role pro Zdeňka Martínka a jeho velké sólo, kde ukazuje, kam až jeho veliké herectví sahá. Je velká škoda, že filmaři jeho talentu naplno nevyužili a dávali mu samé menší role, i když i ty jsou zapamatování hodné. V tomto televizním filmu hraje roli dědy Žáčka, který se pro svou tvrdohlavost nechce vystěhovat z domu, ve kterém žije a který by chtěla získat rekreační společnost a zrekonstruovat ji pro své rekreanty. Ostatní herecké obsazení je výsostné a charakterové perfektně zvládnuté. Jiří Holý - dědek Šťovíček, Libuše Šafránková - Marta, Valérie Zawadská - sekretářka Zuzana (sexy), Vladimír Hlavatý - pacient v LDNce (z jeho bezmocnosti a senility mě mrazilo) nebo "věčnej študent" Bořík Procházka. V podstatě všechny další postavy vynikají naprostou věrohodností a uměním zhostit se role. Je vidět, že film byl natočen v roce 1988, kdy byla totalitní atmosféra již uvolněnější a některé situace by dříve z filmu byly asi odstraněny. Vždycky jsem říkal, že Jiří Adamec byl v osmdesátkách šikovnej režisér a jeho televizní tvorba byla většinou vždy bezvadně odvedená práce. To už se bohužel nedá říct v dnešní době, kdy režíruje trapné zábavné pořady a seriály. Ještě není na škodu zmínit hudbu Ladislava Štaidla, která vybarvuje děj a křídlovka melancholicky zaznívá v deprimujících situacích. (10.11.2019)