Neřízené střely

"Horkokrvná" Talianska rodina, cestoviny, malebné staré mestečko, je to tak Taliansky film ako len Taliansky film môže byť, hehe. Obsahovo aj vizuálne som v skoro každom zábere cítil Paola Sorrentina (a nebudem klamať, toho mám celkom rád). Celkom pozitívne som prijal to, že takúto náročnú tému ako je "Priznanie sa svojej konzervatívnej rodine k inej sexuálnej orientácií", tvorcovia tak trocha odľahčili a dramatické momenty, ktorých tu zopár bolo,až tak netrhali srdce a divák sa mohol aj pousmiať a povedať si, že k reálnej situácií to nemá ďaleko. Pre mňa to bol rodinný film pre trocha starších členov rodiny. (15.07.2018)

Svižný a vtipný mix komedie a dramatu. 1) Uznávaný režisér a scenárista 51letý homosexuál Turek Ferzan Özpetek od svých 17 let žije v Itálii. Točí filmy buď o homosexuálech anebo alespoň s výrazným gayovským prvkem._____ 2) Mine vaganti však není ani tolik o homosexualech jako spíš o maloměstské omezenosti a úzkoprsosti. Ostatně Lecce, kdy byl film natáčen, se svými 90 000 obyvateli tvoří typický apulský buranov, kde bych jiný přístup ani neočekával. Vlastně ani nevadí tolik, že je syn gay. Důležité je, co tomu řeknou ostatní._____ Vtipné je, že Lecce jmenovala Özpeteka 22.5.2010 čestným občanem města._____ 3) 31letý Riccardo Scamarcio (mladší bratr Tomaso) má šmrnc stejně jako 37letý Alessandro Preziosi (starší bratr Antonio)._____ 4) Na pováženou je práce zvukaře. Neustále jsem musel upravovat hlasitost, protože buď řvala hudba nebo nebylo rozumět dialogům (v původním znění)._____ 5) Non fare sempre ciò che ti chiedono gli altri e sbaglia da solo, altrimenti la vita non ha senso. Nedělej jenom, co ti říkají ostatní, dělej vlastní chyby, jinak život nemá smysl. (25.09.2018)

Vynikajúci, s maximálnym citom a empatiou podaný príbeh plný láskavého humoru a úprimnej drámy, to všetko okorenené talianskym temperamentom. Je v tom jednoznačne cítiť prvky autobiografie autora, o to väčší dôraz je kladený na charaktery, postavy a psychológiu. Veľmi príjemné a nečakané prekvapenie... (19.08.2013)

Až do příjezdu partičky "kamarádů" z Říma to vlastně až taková komedie není. Vidím to jako takovou režisérovu autoterapii, jak se vyrovnat se svou rodinou (a možná i svou orientací) - to, že je film věnován otci, k tomu přímo vybízí. Nicméně je to dostatečně poutavé, aby vás to nenudilo, škoda jen nedotažené paralelní linky s dávnou svatbou. - Beznadějné lásky nikdy neskončí. Jsou věčné. (19.12.2013)

Film jsem si představovala úplně jinak, pro mě velké zklamání, očekávala jsem něco jiného, drama, a už vůbec ne, jakýsi patos, do toho hrozná hudba, chápu, že možná Italové mají rádi takovou hudbu, ale pro mě to bylo utrpení, budiž, dějově to ještě nějak šlo, je horší přiznat před svou rodinou své skutečné já, než před sebou, asi nejsem tak náročný divák, a klidně se spokojím s průměrnými filmy (30.10.2013)