Vlčie diery

Prvý rýdzo slovenský film s tématikou Slovenského národného povstania natočil Paľo Bielik a tým určil a ovplyvnil vývin Slovenskej kinematografie na veľmi dlhý čas. Kapitola, kedy sa museli Slováci učiť od susedov Čechov ako robiť film sa uzatvorila. Film je dramaticky vystavaný, využíva mnohé lokácie, ktoré tvoria prevažne exteriéry. Film rozvíja niekoľko dramatických zápletiek - vzťah k matky k synom, ktorý sa pridali k partizánom aby bojovali proti Nemcom, vzťah dvoch bratov Ondreja a Matúša, ktorý obidvaja ľúbia to isté dievča a v neposlednom rade aj o hrozivých dopadov vojny, ktorá zasiahne do životov obyčajných ľudí v jednej malej horskej dedinke. Film si v rámci americkej filmovej školy vypožičiava mnohé motívy. Či už je to narábanie z postavami, z dramatickosťou scén, alebo akčnými prvkami. Postavy nie sú vykreslené čierno bielo - ak teda opomenieme Thieleho v podaní Dibarboru. Niektorý Nemci sú dobrý, iný zase zlý, rovnako ako aj obyvatelia mestečka, ktorým sa toto počínanie aj tak ku koncu vypomstí. Vo filme zaznie ako ústredný motív ľudová pesnička Slovenské mamičky, ktorý v mnohých variáciach zaznieva počas celého príbehu. Využitie dokumentárnych záznamov SNP umocňuje realistickosť a hrôzu vojny a čo musím v neposlednom rade vyzdvihnúť je finále s maketovými tankami, ktoré je natočené veľmi zručne aj dramaticky. Nečudo, že sa jedná o divácky najúspešnejší slovenský film vôbec. (19.11.2011)

Ze začátku to na Slovensku vypadalo až moc idylicky, ale se začátkem SNP se to zlepšilo. Na mě tu ovšem bylo dost dialogů v němčině, což je pro mne zcela nesrozumitelná hatmatilka. Tvůrci si trochu naběhli na vidle použitím skutečných dokumentárních záběrů z bojů, protože pak finále s modely a figurínami působilo trochu směšně. Ten rozdíl na ploše jednoho filmu prostě bil do očí. Jinak veskrze dobrá práce a té ideologie tam tři čtyři roky poté nebylo tolik jako v pozdějších socialistických oblbovákách. (25.08.2019)

Klasický pohled na partyzánský odboj a SNP v intencích doby vzniku (partyzáni jako neohrožení a morálně čistí bojovníci, SNP jako spontánní akce k níž se připojil celý národ, trocha oslavy Rudé armády, žádná kritická reflexe Tisova režimu jež je spíše něčím vnuceným a Slováky přetrpěným), který však významně vybočuje z dobové produkce realizační velkorysostí a působivým vystavěním dramatické zápletky. Bravurně zvládnuté bojové scény se mísí s dusným psychologickým dramatem a do toho se prolíná kolektivní osud celé vesnice, jehož podání se nevyhýbá ani obrazu vraždění dětí, či odvážné scény matčina subjektivního vnímání popravy vlastních synů na postavě úplně cizího, zbabělého partyzána. Zajímavě zde vypadá smiřlivý postoj ke kolaborantské postavě (v čerstvě poválečných českých filmech čekal kolaboranty vždy vskutku nemilosrdný konec) i velmi charismatické vykreslení zákeřného příslušníka SS v působivém podání F. Dibarbory. Bohužel u většiny dalších hereckých výkonů je znát nezkušenost slovenských herců s natáčením před kamerou a tak mocný efekt některých scén jejich přehráváním trochu trpí, především ženské party až na civilní B. Poničanovou jsou i přes hezké tvářičky tragédie. Palo Bielik natočil první opus své kariéry a slovenského filmu vůbec, jako válečný film zůstal snímek nepřekonán až do konce padesátých let, kdy Bielik vytvořil další silně dramatická díla Štyridsaťštyri a Kapitán Dabač. (18.11.2012)

Výborný slovenský válečný film odehrávající se za slovenského národního povstání. Film byl evidentně natočený ještě před Únorem, neboť zde dokonce zaznívá i kritika na hlavu Rusa. Samozřejmě je plný nacionalismu, ale v této době bez pardonu pochopitelného. Živoucí důkaz, že Slováci uměli točit skutečně dobré filmy a je škoda, že jejich současná kinematografie prakticky neexistuje. Pokud mi něco vadilo, tak ten závěr, na kterém bylo jasně patrné, že ty tanky jsou jen párcentimetrové makety. (25.05.2011)

Paľo Bielik bol priekopníkom. Na to, že natáčal a spoluvytváral slovenské prvotiny, tak rozhodne nejde o komorné veselohry alebo divadelné adaptácie v šetrnejších interiéroch. Jeho Vlčie diery sú výpravným veľkofilmom. Akurát miešajú patetizmus, s detskou nevinnosťou cez surový dokumentárny pohľad bombardovania - čo je nesplniteľná misia a vražedná kombinácia. A taktiež otázne jednoznačným stanoviskom domáceho obyvateľstva k udalostiam o povstaniu. Tam sú zavádzania dobové, ideové aj politické. Nemožno mu ale odoprieť epický náboj, ktorý v sebe zoskupuje neviditeľnú a relatívne silnú vnútornú integritu a nečudujem sa ani terajším divákom, že mu ňou podľahnú. (08.12.2018)