Poupata

Zhlédnuto náhodou v telce. Většina herců je velmi dobrých (obzvláště Vladimír Javorský je naprosto fantastický), rovněž kamera je velmi podařená. Jako celek mě to ale moc neoslovilo, protože mi to přišlo až přehnaně temné a bezvýchodné - té deprese je tam zkrátka tolik, až je to jednotvárné, a svým způsobem i odtržené od reality, jakkoli se to snaží realisticky působit. Nevěrohodně nepůsobí jen (některé) postavy a děj, ale například i závěrečný ohňostroj, u něhož lze mít důvodné pochybnosti, zda je reálné, aby rachejtle uložené v hořícím autě vytvořily na nebi tak efektní ohňostroj. Za mě tedy spíše dojem nepříliš vydařeného filmu, byť jsem ho zhlédl celkem ze zájmem - především díky své náklonnosti k Marice Šoposké, pardon, teď už vlastně Čechákové :) (14.07.2017)

Život na okraji společnosti není oblíbené téma, protože kina nenaplní. Jiráský ale měl odvahu a ukázal ho bez hysterických výstupů všech zúčastněných. Depresivní nádech je autentický a nejsilnější scény nepotřebují ani žádná slova. Smutného ponurá kamera dělá divy a Javorského postupný pád na dno je strhující. (24.04.2022)

Tohle je poněkud netradiční „vánoční film“. Syrový, bezútěšný, zato se živými postavami z masa a kostí. Snad každá z nich v průběhu filmu provede něco nepěkného, přesto je divák chápe a stále jim fandí. Scénář je totiž pečlivě poskládaný, takže film řekne svoje a nemá potřebu nic dovysvětlovat, jen zkuste vlastní mozek. Ono je totiž tentokrát o čem přemýšlet. Od striptérek až po Vietnamce. Výborné je každopádně celé herecké obsazení, takže nebudu nikoho konkrétně jmenovat, abych na další nezapomněl. Český film má snad ještě naději... (90%) (26.12.2011)

NETFLIX - Obecně mám tyhle obyčejné filmy o obyčejných lidech, kde se vlastně nic převratného neděje, rád. Tady ta deprese lítá na všechny strany, čekal jsem na nějaký pozitivní moment nebo impuls, kdy by se někdo mohl z té bídy dostat, ale ono to nepřišlo. Člověk si celou dobu říká, že takový život je na prd. Bohužel ale mnoho lidí takto skutečně žije a byť je filmu rovných 10 let, tak vyobrazení života chudých lidí na okraji společnosti, je i dnes aktuální. K hudbě a kameře není co vytknout, stejně tak výběr méně známých tváří byl ku prospěchu. Jedině závěr bych uvítal trochu dokreslený, nemyslím samozřejmě přežvýkaný jako v amerických filmech. Nechám si film rozležet a po druhé projekci možná zvednu na 4*. Takto zatím 67%. (19.08.2021)

Velmi, ale opravdu velmi realistické sociální drama, kterému uškodila jen, hlavně v druhé půli, scenáristická překombinovanost a pocit, že toho zmaru bylo možná už ale příliš. Jinak se tahle sonda ze dna tuzemské společnosti mimo velké metropole jeví jako přesný obraz sociálně vyloučené části populace. Klobouk dolů před režisérem Zdeňkem Jiráským, neboť jeho hraný celovečerní debut je dospělý a vyzrálý film... Napadá mne plno paralel, třeba s filmy Bohdana Slámy, který jde ovšem hlouběji a filmařsky je také trochu někde jinde, nebo třeba s polským filmem Sviňky, který je sice tematicky trochu o něčem jiném, ale vyzněním a atmosférou se oba snímky ani trochu neliší a jelikož vypráví o podobných společenských jevech ze sociálního dna celospolečenského systému, možná tu máme definován popis nějaké šířeji reflektované nálady a stavu společnosti v postkomunistických státech. Jakoby se v cyklech vracely fáze civilizačního vývoje, po vlně nadějí a optimismu (zvláště začátku) devadesátých let opět stagnace, deziluze, existenční problémy, nezaměstnanost, a zvláště u mladých opět pocit popsaný punkovým heslem ,,No future"... Silná je symbolika spartakiádních ,,poupat", tedy tehdejších cvičenek - dorostenek, které jsou dnes ve zralém věku a samy jsou již matkami dnešních ,,poupat", pro které ale není úniku a v predestinaci rodinou, prostředím a sociálním vyloučením skončí jednou stejně (neslavně) jako jejich matky...cyklus se uzavře... Naprosto depresivní (a ve své podstatě čistě naturalistický, myšleno v literární rovině toho pojmu) sociálně kritický film... (25.01.2012)