Cukr-blog

Bohužel další důkaz, že dobré téma ke kvalitnímu dokumentu nestačí. Paní Culková se rozhodla, že bude režisérka podobným způsobem, jako se prodavačka z Opočna rozhodne, že půjde do Superstar a stane se popovou hvězdou - prostě veliké ambice, průměrná inteligence, chabá exekuce. Důkazy jsou velmi slabě podloženy, "experti" jsou sice prý doktoři, ale nevíme o nich nic, tak proč jim máme věřit? Protože jim věří hodná a svědomitá mamča - paní Culková, unášená vlastními ambicemi být český Michael Moore? V dokumentu se ocitne spousta podivných a velmi nedůvěryhodných existencí, které splachují jakoukoli kredibilitu problému cukru do záchoda (vede šaman s šiškou a růžová striptérka - bojovnice, která fetovala s Hendrixem a neumí zestárnout). Celek pak působí tak směšně, že jsem to málem nedokoukala, jak mi bylo za autorku trapně. Emotivní vsuvky typu "naše láska je sladká i po 16ti letech" - do prčic, koho to zajímá! Cukru se sama vyhýbám, ale musím přiznat, že kdybych byla běžný konzument, tak by mě toto blbě vyargumentované a filmařsky nejapné dílko nepřesvědčilo vůbec o ničem. Naopak, napáchá víc škody než užitku. Důležitá témata se musí zpracovávat svědomitě, jinak to jen utvrzuje většinu, že ti, kdo proti cukrovarnické lobby bojují jsou jen nějací emocemi zmítaní a sebestřední BIO lidé. Je potřeba inteligentně argumentovat, bez emocí, šamanů a demonstrací batikovaných žen s chlupy v podpaží. Ve výsledku to spíše působí dojmem, že paní si chtěla natočit dokument o sobě a k tomu chtěla ještě udělat nejaký dobrý skutek pro dobro společnosti. Vůbec se nedivím, že to (bohužel) nevyšlo. Takhle se prostě dobré dokumenty netočí! To, že takhle špatně natočený dokument vůbec vyvolá nějakou pozornost jen potvrzuje, že čeké dokumentaristické řemeslo je v totálním kopru. (13.11.2015)

Představa, že každý den jen od rána do večera vařím, je přímo úděsná myšlence, že bez cukru se snad dožiju nesmrtelnosti. Proč se do všeho tahají děcka? Nemyslím tím do toho, co si doma kdo jí, ale do těch různých kampaní, to pro mě vždycky byl fakt nehorázný podraz a prvoplán na to, jak dojmout a dostat lidi. Jestli se někomu po tomhle změnil život, z mýho nabytýho dojmu bych teda řekla, že absolutně ne. Ono to v tom filmu je všechno tak over the top, že to snad ani nejde brát vážně. Škoda. (14.04.2015)

Jasně, jako výkřik do tmy pytlíku Jojo určitě super, ale jinak zastávám spíše centrální cesty přesvědčování, které vybudí k diskuzi možná na první pohled slabými, ale trvanlivějšími argumenty. Andrea ale na to nemá čas, však víte, děti, rodina, nákupy a tak. Dokumentík jen tak odpo, když se najde chvilka mezi Popelkou na Barandově a Prostřenem na Primě. Tohle mi může Hershey's Kiss My Ass. (04.11.2015)

Viděno na AFO 2015. "Narozeninové dorty jsou jako převozník přes řeku Styx každý den. Přibližují nás smrti a když sfoukáváme svíčky, tak vypadají jakoby hřbitov.." Nebo prostě něco v tom smyslu, tam říkala. Všichni víme, že cukr je špatný. Všichni víme, že bychom ho neměli. Všichni víme, že je skoro ve všem. Ale taky si snad všichni museli všimnout, jak tento dokument tlačí na pilu... tím, že do toho zapojila své děti jako aktivisty boji proti cukru... těmi řečmi atd. no prostě to bylo všechno moc proactive a naprosto otevřená a průhledná reklama. A to mi právě na snímku vadilo. Byl zajímavý, poučný, ale moc silně a prvoplánovaně útočil na naše emoce a všechno bylo hrozně přehnané a samozřejmě chyběl názor protistrany, která zde byla označována v podstatě za vrahy. Btw. živit se jako food detective? Co to sakra je? Ale scéna, kdy její syn dostal od babičky lentilky a ona se ho zeptala "Co s tím uděláme?" a prostě ten jeho ztracený a rozpolcený pohled a vzápětí, když řekl "Mami, já nevím." Tak to bylo opravdu silné. (27.07.2015)

Film jsem na letošním Jednom světě nestihl, takže až teď. Rozporuplné pocity, některé z nich už padly v jiných komentářích: důvod vzniku dokumentu i jeho zpracování je extrémně subjektivní, sebestředné až narcistické. Podstata problému je zřejmá, ale čekal bych víc analýz, odkazů na zdroje (klidně v titulích), odbornosti. Těžko věřit, že by se na její stranu nepřidala nějaká česká kapacita. Spíše to vypadá jako souhn podivínů. Zúčastnění lidé mají krátké popisky, člověk nestihne posoudit jejich roli, odbornost, relevantnost se k tématu vyjadřovat. Řada subtémat splácaných dohromady, včetně návštěvy Afriky (kolotoč chudoby je ale popsán dobře) a soudní pře s Ritterem (bohužel povrchně), ale to se v dokumentech dělá. Mluví se pořád dokola, že cukr je zlo, ale proč zrovna rafinovaný? Jaký je rozdíl mezi bílým a hnědým cukrem? Mohu sníst kilo sladkého melounu nebo taky jen 27g denně? A co med, stejné zlo? Umělá sladidla? Stévie? Film nemusí být vědecká studie, cíleně útočí spíše na emoce, ale přece je to také dokument. 70 %, proto 4*. Dobrý postřeh: Marigold. (03.11.2015)