Tri dcéry
Režie:
Štefan UherScénář:
Alfonz BednárKamera:
Stanislav SzomolányiHudba:
Ilja ZeljenkaHrají:
Jozef Čierny, Ivan Rajniak, Dušan Blaškovič, Milan Fiabáne, Viktor Blaho, Věra Tichánková, Hana Slivková, Ernest Šmigura, Alžbeta Štrkulová, Mária Sýkorová (více)Obsahy(1)
Starý statkář Majda (J. Čierny) nechtěl dělit svůj majetek mezi své tři dcery, a tak se rozhodl je všechny poslat do kláštera. Během tzv. kolektivizace mu byl však jako kulakovi majetek vyvlastněn a měl se přestěhovat do vesnice, která neexistovala. Nyní zlomen a na kolenou hledá útočiště u svých dětí. Syn mu jeho jednání nedokáže odpustit, a o to víc pak jeho dvě nejstarší dcery. Jenom jediná, nejmladší Klemencia (A. Štrkulová), se nad ním dokáže slitovat. Ta je řádovou sestrou v klášteře, který hodlají členové místního družstva přeměnit v sušárnu obilí a řeholnice přemístit jinam. Předtím je však potřeba se postarat o jejich „převýchovu“, aby zapadaly do obrazu socialistické společnosti. Právě Klemencia je sestrou představenou vybrána, aby získala lidi z družstva na svou stranu, resp. na stranu kláštera, a zvrátila nastalou situaci. Tím se však ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny, jejichž střetnutí může znamenat její nevyhnutelnou zkázu... Štefan Uher natočil v uvolněných poměrech 60. let filmovou baladu podle scénáře Alfonze Bednára vycházející z motivů známého lidového příběhu o králi a jeho třech dcerách, nejznáměji ztvárněném v Shakespearově Králi Learovi. V tomto filmu zasazeném do Československa počátku 50. let se vedle příběhu otce, který hledá pomoc u svých dcer, rozehrává spor mezi dvěma zcela odlišnými světy – katolicismu a socialismu. Kvůli tématu byl podobně jako další Uhrovy filmy Panna zázračnica a Organ i tento snímek po roce 1969 stažen z distribuce. (Česká televize)
(více)Recenze (45)
Obsah distribútora pojal iba vedľajšiu líniu príbehu, ktorá má predlohu v Shakespearovej hre. Hlavná línia je o niečom inom - o snahe včleniť zostávajúce kláštorné spoločenstvá do socialistického spoločenstva práce a jednoty. Táto snaha však naráža na odpor. Za niektoré odvážnejšie myšlienky a kritiky systému môžeme vďačiť otvorenejšej dobe pred šesťdesiatymôsmym. Nie nezaujímavá téma s typicky slovenským trpkým koncom. Škoda, že obsadenie je väčšinou iba béčkové, v niektorých prípadoch asi len ochotnícke alebo totálnymi nehercami. ()
Možná jen, že jsem místo "dcéry" podprahově vnímal "sestry", nebo za tím bylo ještě něco jiného, ale k filmu jsme se dostal až po skoro 50 letech od natočení, - a bylo mi jako bych našel na ulici peněženku... Uherův film zarámovaný do Shakespearovské mezní situace Krále Leara, má kolektivní těžiště. Jedním kolektivem je skupina vesnických komunistů a druhým skupina (už také vesnických) jeptišek. A příběhem není jen jejich vzájemná interakce, nýbrž také jejich vzájemné odlišnosti a shody, kterých je zřejmě víc: oddělování zrna od plev, snaha o vytvoření páté kolony atd., prohlášení "ti jsou všude" platí tam i tam. Ve spodní částí rámu odchází starý Lear s Cordelií ( Klemencií, velmi decentně předvedenou Alžbetou Štrkuľovou). Kam? Je ještě nějaké místo, které je může přijmout? Pozn: Z mých oblíbených uživatelů hodnotilo tento film 5 osob, průměrné hodnocení 100%. ()
Ak by som mal Tri dcéry pomenovať jedným slovom, tak možno by som použil termín nekompromisný. Možno je to divné, že ma nenapadlo hneď civilný, alebo poeticko realistický, ale Uher s Bednárom sa myslím pustili do vybranej témy bez kompromisov. V 60. rokov sa smelo v oboch republikách točiť omnoho smelšie a práve Uherove filmy sú toho najjasnejším príkladom. Film sa nijak zvlášť nevyvíja, negraduje, proste sa niečo pred koncom skonštatuje a je záver. K vyslovenému a vyjadrenému už proste niet čo dodať. Tá pesnička mi už však poriadne rezala uši, už ju dúfam nikdy nikde nebudem počuť :) ()
Film akoby sledoval dva prúdy, ten prvý, komorný, je nešťastný osud otca, ktorý sa zbavil troch dcér do kláštora, aby ich nemusel živiť a druhý, satirický, kde sa vedenie Štátnych majetkov ( poľnohospodárske družstvo ) snaží prevychovať mníšky v socialistickom duchu. Tieto prúdy sa schádzajú v postave najmladšej z dcér, mladučkej mníške Klemencie ( Alžbeta Štrkulová ) a jej vedomých či nevedomých rozhodnutiach. Štefan Uher ( scenár Alfonz Bednár ) sa nekompromisne vysporiadava s politickou situáciou začiatku 50 - tych rokov. Predstavitelia vtedajšej moci mali v plnej nahote nastavené zrkadlo v komických figurkách ( Dušan Blaškovič ) a preto musel ísť film do trezoru. ()
Setkání dvou světů, komunismu a křesťanství. Obojí stojí za hovno, jeden režim totalitní a druhý v podstatě taky. Oba světy zakazují žít podle jiných pravidel než těch svých a mezi těmito ideologickými kolesy se ocitá nebohá řeholnice Klemencia, kterou jako jednu ze svých třech dcer poslal otec do kláštera, aby mezi dcery nemusel rozdělovat majetek, který mu stejně komouši během kolektivizace sebrali. Otce nakonec "budovatelé" vyhostili do neznámé vesnice, která ani neexistuje a on začne hledat útočiště u svých dcer, které mu však až na poslední Klemencii neodpustily. On poslal totiž všechny tři do různých klášterů, aby ani nemohly být spolu pohromadě. Spolu s ním odešel i jeho syn, ale ten ho nemůže za jeho jednání ani vystát a opouští ho. Snímek nejvíc asi připomíná Noc nevěsty od Karla Kachyni, kde jsou obě témata podobně zobrazována, akorát tady se tlačí na pilu jiným způsobem. Zatímco v Noci nevěsty komunismus a křesťanství spolu fungovat nemohly ani náhodou, v Trech dcérách je nakonec spolupráce možná? Pokrytectví, slabošství a vychcanost obou komunit zde má zásadní význam. Baladický nádech filmu dodává rozměr navíc a minimalistická hudba Ilje Zeljenky, složená pouze z klarinetu (mimo hudby na slavnosti) vyprávění zvláštně obohacuje. Velmi vkusně je použitá stará písnička, kterou zpívá slaboduchý poskok Janohop a příběhem se různě prolíná a vykresluje jednotlivé situace. Je jasné, že Tri dcéry v době nastupující normalizace putovaly do trezoru. Štefan Uher byl každopádně jedním z nejlepších slovenských režisérů a každý jeho film dýchá jasně rozpoznatelným autorským rukopisem. Úplně stejně jako třeba u náš Karel Kachyňa. Ach, to byli aspoň PÁNI umělci. ()
Galerie (3)
Zajímavosti (4)
- Alžbeta Štrkuľová (Klemencia) sa počas natáčania v roku 1967 stala historicky prvou Miss Československo. (Raccoon.city)
- Úvod filmu sa točil v dnes už zaniknutej obci Doupov. Statok, na ktorom pracovali mníšky, je v skutočnosti žrebčín v slovenskej obci Kopčany. Točilo sa aj v ďalšom slovenskom meste Skalica (Škarniclovská ulica a kostol Najsvätejšej Trojice) a v obciach Stráže nad Myjavou a Šaštín. (Samuellsson)
Reklama