Elysium

Zajímavá premisa filmu, která by politické filosofy vedla k debatám ohledně toho, zda mají lidé právo vydat se na Elysium, když si to nemohou finančně dovolit (Robert Nozick by jistě tvrdil, že ne), je po první půl hodině pohřbená v ději, který se vydal cestou politických převratů, korupce, přestřelek, robotizovaných lidí a nájemných žoldáků. Kdyby vše zůstalo jen u touhy jednoho chudého kluka dostat se na ostrov bohatých, byla bych spokojenější, přestože by děj vycházel z (místními tolik odsuzované) socialistické premisy. Byla to totiž právě konfrontace s ní a divákovo zhodnocení toho, zda je hlavní hrdina skutečně tak kladnou postavou, jakou v něm vidí Neill Bomkamp, co mě na Elysiu původně zaujalo. (02.10.2013)

Vždycky jsem tušil, že zdravotnické nadstardy povedou k důstojnému umírání obyčejných lidí na chodbě nemocnic, protože lékaři budou těm neobyčejným třikrát denně malovat pokoj dle nálady zazobaných pacientů. Pan Blomkamp je ještě větší optimista než já a tak ty stále bohatší oddělil od těch stále chudších tak důkladně, že se nemohou potkat na ulici ani v ordinacích, protože jedni žijí v Ráji a druzí na zdecimované matičce Zemi. Ale nebojte se. Ve filmu se totiž vždycky najde hrdina, který bude za spravedlnost bojovat do posledního gigabajtu ve svém mozku. Možná to mohl udělat zábavněji, ale jeho průměrný výkon tak nějak korespondoval s průměrným filmem, takže nezbývá než si povzdechnout, že všechno v tomto filmu šlo udělat o dost lépe. Tedy všechno kromě samotného Elysia, které mne uchvátilo vizuální nádherou tak moc, že od nynějška budu dělat měsíčně 3.000 hodin přesčasů v uranových dolech, abych si za 180 let mohl vzít hypotéku na pořízení nějaké menší parcelky mezi Obamou a Danem Nekonečným. (12.11.2013)

Docela jsem se těšil na akční scény, jenže kameran je udělal ve stejným duchu jako barman připravuje nápoj pro Jamese Bonda. Matt nám tam sice většinu filmu rajtuje s LCD televizí na hlavě, což je jisto jistě žůžo, ale ještě větší žůžo by to bylo, kdyby to nebylo jen na efekt. Stejně jako ty kovový kraviny co měl na sobě, to měl pro boj s těma plechovkama nebo aby se nerozpad nebo aby si člověk zavzpomínal na Terminátora ? Jako joo, když mě ve dvacetý minutě bodnou nebo střelej do jater, seru na to a dalších 85 minut rubu gorily o metr vyšší hlava nehlava, ale stejně jako Vinnetou cítil, že umře, tak i já cítil určitou snahu něco nám sdělit , třeba, že máme mít stejný práva jako mocipáni aneb jak si Jodie Foster dala nejarogantnější píču posledních deseti let s takovou gracií, že snad byla na stáži u našich politiků. Co mě chybělo asi nejvíc byla větší gradace děje. Je sice fajn, že film je sprostej jak dlaždic a čurákama se to tam heží jak na swingers párty, ale bez emocí prostě hvězdiček není. (28.08.2013)

Za jakých podmínek se kritizované vlastnosti Elisia mohou jevit naopak jako inspirativní ozvláštnění? Podle mého lze film chápat jako určitý průnik dvou tradic: klasické hollywoodské a sovětské montážní školy. Více viz Douglasovy poznámky. (31.08.2013)

Mrzi mě, že talentovaný Blomkamp použil své výborné nápady pouze jako "kulisy" pro béčkovou akci. Zákonitosti oddělených světů se téměř nevysvětlují (popř. používají se jen jako emocionálně vyděračská klišé), z řady zajímavých sci-fi perliček zbyly jen nezodpovězené otázníky, ale hlavně, že v centru dění je nesmrtelně umírající Matt Damon a stupidní proslovy v šíleně otravném přízvuku Krugera (Sharlto Copley). Zatímco "podřadný" remake Total Recallu přinášel čirou nonstop zábavu a zatímco patetický Oblivion oslňoval svou opuštěnou atmosférou, Elysium nemá ani jednu stránku, na níž by se nenacházelo něco iritujícího. Jistě, vizuál je fantastický, ale akce je povětšinou dementně sestříháná do třepající se změti rozmazaných světýlek... I přesto však Elysium jako béčková akce slouží velmi dobře a nudit se rozhodně nikdo nebude! 6/10 (29.08.2013)