Kára plná bolesti

Ničnehovoriaca koláž príbehov postavičiek, ktorým sa akoby nechce žiť. Všetci sú otrávení, no túžiaci po šťastí. Všetci prešľapujú na mieste, v dedine, ktorá je naturalisticky vykreslená. Zaujme ešte jeden veľmi pekný hudobný motív dvoch priateľov žobrákov, ktorí sa nevedia i nechcú rozhýbať. Záver, ktorý nie je viac ozrejmený, myslím strojcu útoku, je čudný, no nejako to musel Párnický zapichnúť. (26.02.2019)

Film z čeledi slovenského magického realismu, tedy mně aspoň připadá, že má nějaký společný kořen s filmy E. Havetty, Š. Uhra či J. Jakubisky - takové to, míšení reality, poetičnosti a mýtu. Oba hlavní hrdinové by bez problému zapadli mezi Havettovy Ľalie poľné - outsidery společnosti, kteří se zde motají jak v začarovaném kruhu. Skvěle vykreslená maloměstsko-venkovská společnost ve slovenskom štátě, kde již doléhá blížící se fronta, která rozkládá již tak oslabenou pospolitost. Skvělá Z. Studénková v roli kurvičky, kterou nelze soudit. Ba i E. Vejmělková, kterou jsem měl jen za hezkou tvářičku (a stejně hezké tělíčko) z nějakých těch Básníků a Fontán pro Zuzanu, zde hraje velmi dobře. Závěrečné bombardování sice vypadá nesmyslně, ale ve válce se nesmyslné věci dějí. Spíše jej zde ale autor používá jako zcela mytický úder Osudu. Úder, který uzavírá osudy všech postav, a který osvobozuje (?) přeživšího hrdinu. Velice působivý film s velice působivou hudbou. (06.01.2013)

Jak už je u Párnického zvykem, natočil velmi povedený film, kterému však k dokonalosti zase cosi chybí. Vyšel pokus o zasazení do poetického rámce, ale možná bych ocenila větší vyhranění (nebo souznění, to již dle libosti tvůrce) se Slovenským štátem. Takhle sice tvořil součást děje, ale nikoliv nedílnou, leč zřejmě měl být důležitou složkou, což skutečně nebyl. (23.03.2016)

Príbeh dvoch kamarátov na sklonku 2. svetovej vojny v jednej slovenskej dedine. Tam sa bud človek prispôsobí podmienkam a bude si žiť lepšie, alebo ostane sprostý, pretože na to nemá žalúdok. Párnický obraz dediny a mentality ludí ponal formálne značne preštylizovane, až to pôsobí chcene a zbytočne melodramaticky až premúdrelo. Divák má pocit, že v dedine sú okrem starej mudrlantky na vozíčku iba dve ženy a o tie sa pochopitelne všetci bijú. Mne by viac sedel k látke strohý civilizmus, ako Párnického túžba ponúknuť film ako od Jakubiska. (04.03.2016)

Normalizacia v roku 1985 v byvalom Ceskoslovensku zarezavala do vsetkych oblasti zivota spolocnosti /politika, radio, televizia, noviny, kultura/ a tak sa tocili taketo nicnehovoriace priemerne filmy. Marian Geisberg este celkom vedel hrat, a Zdena Studenkova bola fajn, ale inak sa nic nedeje a nuda dostala neprirodzene vela priestoru. Nic nehovoriaci normalizacny priemer, po ktorom sa pravom zem zlahla hned po natoceni. 50 % (14.04.2015)