Stoker

Je to vynikajúca mierne mysteriózne ladená dráma od Park Chan-Wooka. Má dosť dobrý príbeh o dievčati, ktoré práve na svoje osemnáste narodeniny príde pri nehode o otca, ale s mamou nezostávajú dlho samé, pretože prichádza jej strýko, ktorý sa ku nim na čas nasťahuje. Lenže postupne si uvedomuje, že z neho vyžaruje niečo tajomné a výrazne to ovplyvňuje aj jej dospievanie. Spracovanie je ale skutočne perfektné, síce samotná zápletka na prvá pohľad nepôsobí až tak výnimočne, keďže tu v prvom rade ide o dospievanie nezvyčajného dievčaťa, ktorá sa snaží nájsť samu seba, ale podané je to skutočne dokonalo. Už od prvých záberov je jasné, že sa bude jednať o niečo výnimočné, síce v tejto fáze to ešte po príbehovej stránke toho až tak moc neponúkne, čo sa ale postupne mení a aj dej si ma časom úplne získal, lenže to aj tak nie je prioritou. Prednosť má tá úžasná atmosféra, trochu hororová, mierne erotická, no hlavne s mojim obľúbeným typom poetiky, ktorá ma nikdy nedokáže nasýtiť, tých rôznych symbolov a maličkostí, ktoré majú pre plnohodnotné vnímanie filmu veľký význam je tu nespočet a navyše aj tak správne úchylná. A aby to nebolo všetko, opäť sa jedná o ten typ filmu, kde je všetko dokonalo podané, každý záber, pohľad, gesto alebo krátka replika, dokonca to je snáď prvýkrát, čo ma film nútil sledovať rozmiestnenie postáv v obraze, niektoré scény sú po tejto stránke skutočne vydarené. Takže je vlastne úplne jedno, či sa práve deje niečo veľmi dôležité, alebo skôr len nejaká maličkosť, aj keď samozrejme viacero situácií je nezabudnuteľných, ale z každej scény sa darí získavať maximum, takže po celý čas je to mimoriadne intenzívny a úžasný zážitok, ktorý podporí aj výborný záver. Herecké obsadenie je skvelé, najviac vyniká perfektná Mia Wasikowska v hlavnej úlohe, tá je tu dokonalá po všetkých stránkach, Matthew Goode mi spočiatku prišiel ako jediný zápor, ale našťastie čoskoro ma už začal baviť a Nicole Kidman prekvapivo nemá moc priestoru, ale svoj štandard splní. Réžia a technická stránka sú úplne dokonalé, fantastický vizuál, úžasná atmosféra, množstvo skvelých nápadov, všetko je na najvyššej možnej úrovni, Park Chan-Wook je dlhodobo nesmierny talent a aj tu to dokázal naplno. A pochvalu si zaslúži aj výborná hudba. Od tohto filmu som pôvodne moc nečakal, nemám rád, keď talentovaní zahraniční tvorcovia prichádzajú do Ameriky, kde svoj potenciál nemôžu využívať ani z polovice a navyše pri tamojších úrovniach scenárov len rýchlo zdegenerujú, ale toto je nakoniec jedna z minima výnimiek, kde si svoj štýl mohol udržať naplno a vyšiel z toho nezabudnuteľný skvost, ktorý ma pohltil vo všetkých ohľadoch. Komerčného diváka to pravdepodobne nezaujme, ale je jasné, že pre mnohých sa tento film stane kultom a pre mňa tiež. A po niekoľkých pozretiach v priebehu pár dní mám už jasno, že je to jeden z najlepších filmov, aké som kedy videl, to už nie je bežný film, ale skutočné umenie. 95% (09.06.2013)

Obavy z toho, že Park Chan-wook po přesunu do Hollywoodu vyměkne nebo se bude muset podřizovat tamním pravidlům, se ukázaly jako zcela liché. Naopak, Park ve Stokerových všem svým americkým kolegům ukázal, jak neuvěřitelně účinným a opojným způsobem pracovat s některými základními principy hollywoodských filmů. S tím souvisí i to notně pomýlené srovnání s Terrencem Malickem, protože zatímco texaskému stydlínovi jde v první řadě o vytváření poetických impresí, Park podobně vypadající záběry působivě zužitkovává v narativním opakování (a variaci), čímž jim dává i jiný účel než čistě atmosferický nebo symbolický. Dále jsou samozřejmě nesmyslná všechna ta silácká obvinění z manýrismu nebo "vizuální onanie", jelikož - podobně jako v Lady Vengeance, kdy se přestylizovanost filmu zrcadlila v touze hlavní hrdinky vykonat "krásnou pomstu" - je ona všudypřítomná prostupnost časových a prostorových rovin (potažmo práce z mimozáběrovým zvukem) motivována schopností Indie slyšet a vidět věci, které jiní nevnímají. Ve Stokerových jsou minimálně dvě křížově stříhané sekvence, které jsou natolik sofistikované a geniálně vygradované, že mi u nich padala čelist a popravdě nevím, kdy jsem naposledy viděl něco tak dokonalého. Svým způsobem chápu, že je to hodně formalistická potěcha, ale u filmu, který tak důmyslně pracuje s očekáváním (a jeho několikanásobným podvracením), napětím a distribucí informací, bych i u "imerzivně" naladěných diváků čekal víc než jen otrávená hlášení o neskonalé nudě. Spolu s Lady Vengeance nejlepší Park. (06.06.2013)

Chan-wook Park mi znovu ukázal, že jeho styl není to pravé ořechové. Herecký výkon Mii je neslaný a nemastný, Nicole Kidman je nechutná tlama, která mi ve Stokerových vůbec neseděla. Vše ze začátku vypadalo tajemně a divák je nucen přemýšlet, což je velký klad. Bohužel když se vše rozlouskne, vše jde do kytek. K závěru přijde vraždění, které ztrácelo smysl a nevěřil jsem vlastním očím, jestli pořád koukám na to samé. Možná jdu proti proudu, ale já si nemohu pomoci, už dlouho jsem neviděl tak nudnou záležitost .. 4/10 = 44% (23.06.2013)

Ve všech směrech průměrnej a co je horší tak i dějově ohranej scénář v pěkné audiovizuální slupce. Tak trochu jsem nepochopila, nad čím tu všichni tak slintají, mě tahle historka o znovunalezeném strýčkovi div neuspala. Třetí hvězda je fakt jen za tu slupku, po jejímž sloupnutí by tenhle film měl fakt ztěží co dát. 50% (24.08.2013)

Artově podaná Jungova kamera - úhel pohledu, barevnost, symfonie obrazů, evolučních záběrů s dotykem Terrence Malicka. Začátek připominající práci Forzaniho a Cattet (Amer), závěr solidní brutalita s krásným soundtrackem. Bohužel opět v modrém, ovečky z CSFD opět chtějí stejný filmový postup, už je to směšný. (15.12.2014)