Spud

Čekal jsem spíše nějakou komediálnější komedii než tohle. Asi mám jiný smysl pro humor. Zasmál jsem se jen občas a zbytek byl spíš neustále depresivní film, který sice byl o dospívání, ale tím nejhorším způsobem. Ta hodina a půl než se mu konečně alespoň něco povedlo, mi připadala spíš jako bych sledoval soutěž o největšího smolaře. Takže ano, je to citlivé a blabla o dospívání a hezký milý film, ale příště si raději pustím Inbetweeners. Jo a to, Gecka zabil Spud, ale asi mu to moc blbé není, že za tu malárii může on. Co bylo ale na filmu perfektní...je John Cleese, ten je za 5*. (28.03.2017)

Pokud by někdo čekal film, zajímavý svým místem původu, tak smůla. Spud by se klidně mohl odehrávat v Anglii a na věci by to téměř nic neměnilo. Ale jako svěží koktejl ironie, nadhledu, laskavého pohledu na těžké období dospívání, sem tam podbarvený i těmi smutnými stránkami života, to funguje docela dobře. A Johna Miltona, s jeho věčným úžasem v ještě dětské tvářičce, to jak pořád objevoval nové divy života, jako knihy, inspiraci, přátelství a hlavně první lásky, jsem si oblíbila téměř okamžitě. (31.10.2014)

John Cleese byl tím, kvůli komu jsem se na toto dílko podívala a kvůli němu možná ještě kouknu i na pokračování. Poprvé jsem ho viděla ve vážné roli a jeho postava na červeném víně závislého,(No jo, jihoafrickému červenému se jen těžko odolává!) a životní moudra předávajícího učitele anglické literatury, mě ve filmu těšila nejvíc. Ten sladký chlapec mě až tolik nebral. Ani příběh podle amerického mustru, o tom jak se vysmívaný školáček stane školní hvězdou, která se uklání před hledištěm plným rodičů a přátel školy a málem nestačí odolávat náporu těch nejkrásnějších slečen. Více než hlavní hrdina Spud se podle mě povedla postava jeho věčně nemocného kamaráda Gecka. (20.11.2014)

Nevím úplně přesně proč, ale strašně se mi to líbilo. Už sháním dvojku a trojka má za týden v Johannesburgu premiéru, tak snad bude brzy v nějaké podobě k mání. Moc pěkný film. Asi že jsem Fanda Troye Sivana, jeho muziky, Commonwealthu a vůbec. Jinak už mám taky všechny čtyři knížky v telefonu a opatřil jsem si soundtrack :-). (06.11.2014)

"Můj nový domov. Smrdí jako staré ponožky a vosk na podlahy". Takhle komentoval Spud nebo spíš Spudík, John Milton svůj vstup na soukromou školu. Padla na mě nostalgie při vzpomínkách na tyhle léta, když jsem viděla, co všechno ta šílená klukovská parta vyváděla. Například to jejich koupání za svitu měsíce ve mně okamžitě evokovalo to naše holčičí koupání na Evču v řece Jizeře.....nádhera. To byla tak báječná léta. Líbilo se mně Johnovo vyprávění o jeho sebeobjevování, zamilovanosti, smutku, zrání a v neposlední řadě jeho rozechvělý hlásek při zpěvu. Kdo upoutal jako druhý mou pozornost byl Gecko (kdo viděl, tak ví), jedna mořská panna a profesor literatury, jehož hodiny byly skutečně hodně atypické. To všechno podtrženo moc prima muzikou a vykutálí se na vás velmi příjemná, laskavá a relaxační podívaná. (06.03.2015)