Zásnuby na dobu neurčitou

Proč ten film nabral přes dvě hodiny? Protože tvůrcům nestačilo ukázat historku o seznámení jednoho páru jen jednou. A tak za chvíli uvidíte "rozkošného" králíčka a princeznu Dianu v každém střihu. Na to vemte jed. Ale to, co zaručeně neuvidíte, je dobrý příběh o páru, který se furt nemůže dokopat k oltáři. Hrozně plytká záležitost, u které znám s naprosto jistou určitostí, za jak dlouho opustí můj harddisk. (29.10.2012)

Nicholas Stoller a Jason Segel nie je zrovna moja obľúbená dávka humoru, ale keď sa k tomu pridá Emily Blunt a Judd Apatow hneď to vyzerá lepšie. Ako som už spomínal Jasona moc nemusím a pozrel som si to hlavne kvôli Emily a asi o to viac ma prekvapila hlavná mužská postava. Tento krát bola napísaná a zahraná celkom dobre a hlavne dospelo ... no, dospelejšie (v kopačkách mi prišiel otravný). Aj keď zásnuby na dobu neurčitú majú celkom priehľadný príbeh dá sa tu celkom fajn pobaviť. Celkovo film nie je nič extra, ale herci ho dokážu vytiahnuť trochu viac na svetlo. 70% - 3* (25.11.2012)

Podobný problém jako u půltuctu jiných filmů z Apatowovy produkce – zbytečné dlouhé a sprosté. Zásnuby navíc, stejně jako třeba Komici, doplácejí na vyvolané očekávání ztřeštěné zábavy, ve které se bude hodně hláškovat a sem tam sebou někdo legračně sekne na zem. Ambice Stollera a (spolu-scenáristy) Segela byly ale větší, vzhledem ke zvolenému a pramálo inovovanému formátu romantické komedie snad až přehnaně veliké. Rozhodli se vytvořit ultimativní zásnubní komedii a před samotnou svatbou (jež navíc není kdovíjak jistá) shrnout nejen problémy předsvatební, ale problémy doprovázející partnerské soužití celoživotně. Je sympatické, že oba hrdinové jednají oproti většině průtokových romcomů jako dva rozumní dospělí lidé, kteří nad svým vztahovými problémy přemýšlejí a namísto nevěrohodně siláckých gest (teď se rozejdeme!) volí debatu. Obdobnou trpělivost projevuje Stoller svým uchopením komična. Vtipy nejsou prvoplánové a někdy vycházejí z, v jistém smyslu sebedestruktivního, užití montáže. Navozené romantická atmosféra v poněkud tuctové scéně válení se ve sněhu je vzápětí rozbita záběrem na skolení jelena. Dvojnásob pak zaráží občasné oběti Bohu přízemního humoru (nechutná scéna s jídlem a jiné implicitní i explicitní sexuální vtípky). Film mne tím nicméně neodradil natolik, abych ztratil chuť jej sledovat a malinko nad ním přemýšlet. Zaujme především několikeré prohození „tradičních“ rolí. Mezi kariérou a prací nevolí muž, nýbrž poměrně emancipovaná žena, jejiž kariérnímu růstu a intelektuální vyzrálosti se snoubenec v jedné z nejkritičtějších fází společeného soužití snaží čelit totální regresí, návratem k (pra)člověčí podstatě, k lovu. Tomovi a Violet je na jejich několikaleté cestě k vzájemnému pochopení umožněno poznat bezpočet podob lásky i toho, co by se hodilo označit spíše za její parodii. Žánrové zákonitosti ale nedovolí, aby setrvali u náhradních partnerů, jež každému z nich dávají, čeho se jí/jemu prozatím/už nedostávalo (ona intelekt, on, poněkud povrchněji, krásu a mládí). Dojít k poučení, že vztahy nelze pojímat jako sociologické experimenty, musí nakonec trochu staromódně žena, zároveň je to ale ona, kdo v závěru přejímá mužovu roli toho kreativnějšího z páru. Někdo by Zásnuby mohl obhajovat tím, že jsou stejně těžkopádné a nejasně zacílené jako mezilidské vztahy, což je argument stejně chabý jako snaha filmu navést nás k jeho serióznějšímu vnímání implementací „sociologické“ dějové linie s univerzitními pokusy. Těžko obhajitelné nedostatky přesto nijak neumenšují upřímnost ve vykreslení problémů, které dlouholetí snoubenci řeší. Na hodně balastu tentokrát připadá ještě víc pravdy. 75% Zajímavé komentáře: CheGuevara, cukorek (30.10.2012)

Five-Year Engagement si kazí případně překvapivý děj už jen svým názvem, co jiného čekat od filmu s tilmhle jménem, než dvě hodiny trvající partnerskou krizi. Je fakt, že tahle předvídatelná (převážně) nuda, se mě osobně překousávala o trochu lépe a sněsitelněji kvůli oblíbené Emily, ovšem i navzdory těmto sympatiím se po první hodině neubráníte touze, aby se ústřední dvojice rozešla a pokud možno, už se nikdy nesetkala. Ale i tak se jedná o záležitost, která je ve finále koukatelná a díky spoustě vedlejších postav i místy vtipná, takže na konec to přece jenom je na ty tři hvězdy, ovšem rozhodně ne na víc. Jinak i když nejsem studentkou psychopogie a vlastně nevim nic víc, než co mi byla schopna dát střední škola (takže znám maximálně jména Freud, Jung a slovo psychoanalýza), můžu za sebe říct, že dokonce i mojí osobě přišlo nesmírně laciný zaměřit zjevně několikaleté studium a vlastně i kariéru hlavní ženské postavy na to, jací lidé dají přednost dostupnému okoralému pečivu před počkáním si na čerstvé, to byl skutečně výsměch všem divákům, natož pak studentům oboru. (12.08.2012)

Režisér dle mého nadprůměrných Kopaček se vrací po dle mého podprůměrném kousku Dostaň ho tam se ZBYTEČNĚ průměrnými Zásnuby na dobu neurčitou. Je to velká škoda, protože ambice tu byly nemalé a dvojice věčně zasnoubených Segel-Blunt působí nesmírně svěže, navíc se opět zuby nehty držíme Apatowových schémat v čele s neučesaným slovníkem. Když hodíme za hlavu všechny ty přiblblé americké hodnoty, nejvíc zas a znovu mrzí délka. Snímek má téměř 130 minut. A i amatérský filmař by hned ukázal na několik pasáží, které se mohly klidně vynechat. Nejsou vtipné, nejsou pro děj podstatné, doplácejí prostě jen na to, že tvůrci zřejmě neznají slova „bonusová výbava disku“. Je fajn, že sebou někdo občas legračně sekne, ale největší síla scénáře dua Segel-Stoller tkví v dialozích. Jejich pointy nejsou prvoplánové, situace jsou spontánní, netriviální, škoda jen, že si tvůrci neodpustili lehce přízemní humor (předlouhý běh za profesorským soupeřem v lásce, sexuálně laděná muchlovačka s jídlem), který navíc děj nikam neposouvá (stejně jako třeba stále se vracející seznámení králíčka s princeznou Dianou, až zbytečně velký prostor věnovaný hrdinčině studiu). Osvěžením je naopak prohození tradičních rolí přizpůsobivšího muže a emancipované ženy. Režisér Nicholas Stoller snímek napěchoval celou řadou citací a narážek na okolní dění, se svým producentem Apatowem se neobává pustit do jakékoliv látky. Směs hrubozrnné a romantické komedie je namíchaná přesně podle toho, co praví název. Nic víc nehledejme. Já nic ani nevyžadoval, jen té nadýchané vaty kolem je tentokrát až moc. Slušné tři hvězdy.. (01.11.2012)