Zásah

Typické béčko. Ovšem z Indonésie. Tudíž je to pořádně krvavá řežba, nic pro slabé nátury. Děj není nic originálního, ale aspoň není úplně bezmyšlenkovitý a trochu smysl dává. Je tu však jen jako vata propojující dynamickou akci. Pro milovníky takovéto akce je film nadprůměr. 70% (viděl jsem: 1x tit) (04.12.2020)

Odvar z Raidů, který ale svým sugestivním naturalistickým pojetím hravě strčí do kapsy většinu současné žánrové konkurence. Zatímco dnes už je akční film často chápán jako v podstatě neškodná zábava pro celou rodinu (viz superhrdinské komiksy), v Indonésii na tenhle přístup zjevně z vysoka kašlou a i zdánlivě banální MA movie stylizují do podoby velmi drsného, brutálního a krvavého thrilleru. Zásahu chybí vlastně "jen" ten Gareth Evans, jenž má svým smyslem pro detail, vytříbený vizuál a důmyslnou dějovou stavbu už blíž regulérnímu filmovému umělci než "pouhému" řemeslníkovi. 70 % (15.06.2017)

Další festival násilí, krvavých cákanců a všemožných děr v těle versus vatová výplň plná velkého počtu nesmyslů. Navíc se k nám dostává i přehnaný smysl pro melodramatičnost, která navíc nefunguje. Chlapíka s dírou v hlavě a ksichtem Ika Uwaise vyplavilo moře. Fešná doktorka se o něho stará a dokonce si občas schrupne u jeho nemocničního lůžka. Jistý darebák prchá z krví prolitého vězení. Iko se probouzí, do lékařky se zabouchne, ale čelí hříchům své minulosti. Má ovšem štěstí, protože jeho protivníci se chovají jako tupani, kteří holt chtějí mít nějakou nepřirozenou díru v těle. Dvojice Timo Tjahjanto a Kimo Stamboel akci zvládá, ovšem čvachtavé násilí se velmi brzy okouká. Je natočené velmi solidně, ale nějakou „skutečnou“ živelnost bych mezi těmi mačetami a trubkami uvítal. Hlavní hrdina se nechává řezat, ale asi mu role hadru na podlahu vyhovuje. Jen bohužel místy smrdí nudou. 60% (19.11.2018)

|73%| Na HEADSHOT jsem se delší dobu moc těšil. Oba dva Zátahy s Uwaisem řadím mezi špičku akčního žánru. Rozhodně jsem se při tomto držel při zemi a až tak velké očekávání jsem neměl. Což je dobře, protože přeci jenom jsem trochu zklamán, ale až tak bych to nepřeháněl. Nadprůměr jsem z toho nakonec udělal, akce a bitky jsou perfektní, tak si zas nebudu stěžovat. Po přeceněném druhém Wickovi, který mi prostě vůbec nesedí, jsem si aspoň udělal radost tímto. Začnu tedy nejdříve zápory. Příběh není špatný, je jednoduchý a přímočarý, ale je tak nudně podán, až to bylo okaté. Okaté, tím myslím, že to bylo tak naservírované, aby se hlavní hrdina nakonec přes všechny protivníky dostal k hlavnímu cíli. Takže nějaká napínavost, emoce a ostatní prvky tu moc výrazné nejsou. Stěžovat si nějak přehnaně nechci, holt jsem to tak vnímal, kdyby byly tyhle aspekty lepší, byl by z toho bezchybný film. U Zátahů fungovalo snad vše. Ale nechci tu tento počin s ničím srovnávat, to já ve zvyku nemám. Takže klady. AKCE – já si prostě nemůžu stěžovat! Přestřelky, střílení do nevinných lidí apod – skvěle a přehledně natočeno. Souboje? To je asi hlavní odvětví akce v tomto snímku. Zezačátku tu máme jiné postavy krom hlavního herce, kteří si tu mezi sebou vyměnují rány – i tyhle akční scény mě bavili. Všímal jsem si nejrůznějších detailů. Mnoho scén bylo natočeno bez střihu. Jakmile nastoupil do boje Iko Uwais, už mi srdce poskočilo radostí. Souboje nebyli možná tak dynamické a z Ikova pohledu profesionální, ale furt tu byla vysoká kvalita a choreografie. Uwais se nadřel, v mnoha případech měl co dělat, aby své protivníky zneškodnil. Finální bitka nebyla tak dynamická, ale furt mě bavila. Takže, kdyby byl lepší příběh a mnoho dalších výrazných prvků, byl bych o mnoho spokojenější. Přesto jsem po akční stránce nadšen a nebudu mít problém si občas film pustit. Takže 4* s radostí za skvělé akční Ikovi kousky dávám. (05.03.2017)

To samý, jako předešlí Killers. Akce je nasnímaná fajnově a brutalitou se nešetří, takže krev na vás vysloveně cáká skrz obrazovku. Jenže co naplat, když ruku v ruce s tím bije do očí i ostudná demence, která onu syrovost a vážnost sráží do kolen. Skvělým příkladem budiž třeba hned úvod filmu, v němž ozbrojená skupina vězňů stojí jen pár metrů před taktéž ozbrojenou skupinou policajtů a jen nesmyslně čekají, kdo z nich vystřelí první, aby v mžiku ze sebe vyrobily lidské cedníky. A těch nesmyslů je tu bohužel mnohem, mnohem víc. Do toho samozřejmě nezapomeňme na pro tvůrce už typicky přehnaný smysl pro melodramatičnost, díky níž se Headshot vlastně nikdy nerozjede: po pětiminutové mlátičce totiž se 100% jistotou přijde hnedka fňukací scéna, což je v závěru už zkrátka ubíjející. Takže pokud vám můžu poradit, moji žlutí přátelé, na nějaký vykreslování emocí se příště vyserte a věnujte se pouze tomu, co vám jde stejně nejlíp - pořádné akci! (11.03.2017)