Hra

Ostlund prvýkrát opúšťa formu sofistikovanej mozaiky a ponúka jeden celistvý príbeh. Snímanie a spôsob odťažitého rozprávania zostáva rovnaký, avšak už tu cítiť, že Švédova tvorba sa posunie trochu inam. Témy si vypožičiava z oboch prvých filmov a posúva ich ďalej, ale môže sa stať, že napríklad V moci davu budete považovať vďaka paralelám medzi príbehmi za sofistikovanejší, čo sa stalo aj mne. Hra je odvážna v tom, že neponúka odpovede, filozofuje za hranicou zobrazeného, načrtváva napríklad otázku krutej ľudskej prirodzenosti (nielen deti, ale aj dospelí sa nechajú "radi uniesť"...) a už tu spomínaná vtipná, ale zároveň trefná metafora s kolískou poukazuje na to, kde môže byť hlavný problém problému šikany. Ako učiteľ na strednej škole sa mi neustále potvrdzuje, že menší záujem rodičov vedie k väčšej nezvládnuteľnosti ich potomkov. (17.04.2024)

Hra je řemeslně dobře zvládnutá. Chlapci hrají úžasně. Film je bez hudby, prakticky bez střihu a kamery a vše se soustředí pouze na scény, z kterých se film skládá. Každá scéna (obraz) má cca 10 minut, kdy se kamera prakticky nehýbe a nechává diváka přihlížet syrovosti scén. To v celku funguje, ale dialogy jsou někdy na můj vkus až moc tupé. Například scéna s revizore. Proč mu ti kluci neřekli, že je okradli? Vždyť neměli problém jít do kavárny a napráskat ty černý výtržníky. Ano, asi by jim revizor neuvěřil, ale ve scéně to prostě mělo zaznít. Stejně jako když černoši volají s mámou jednoho z chlapců. Mluví s ní asi pět minut, přičemž je jasné, že by zavěsila asi tak za 30 vteřin. Když se rozhodnou, že se bude hrát o věci všech, kluci neřeknou jediné slovo proti, přičemž se dobrovolně vystavují, že nepřijdou jen o telefon, ale o vše co mají. Tím pádem to vypadá, jak když jim na tom ani nezáleží. V tom případě se mohl Sebastian hned na začátku na skateparku otočit a říct "víte co? Nechte si ho, já jdu domů". Ve filmu, který útočí svojí přirozeností a dost se mu to daří (scéna v tramvaji nebo klikování pod mostem to dokazují) je škoda, že ho sráží takové banality. "Co čekáš, když vytáhneš mobil před pěti černochama? Doufám, že ses poučil!" (30.07.2017)

Ošklivá hra s divákem o absolutním zle. Metody, které zde totiž ona podařená partička provádí, jenom za účelem obrat tři nešťastná děcka, je ve své délce a metodičnosti prostě organizovaným sadismem, ke kterému neznáme motivaci, kromě té, kterou si do filmu sami vetkneme. Pak z jedné strany na nás pak čeká starý dobrý rasismus a z druhé přiblblý apologetismus, přičemž to vše až ex post, protože v okamžiku, kdy před námi ono zlo právě probíhá, tak nejsme schopni reagovat. Östlund ve všech filmech, co jsem od něj viděl, představuje vždy nějaký komplikovaný problém, snaží se představit všechny pozice, které se ho týkají, aby to uzavřel tím, že se s tím nedá prakticky asi stejně nic dělat. Vlastně se mi tenhle přístup líbí, ale je v tomhle tak trochu nesnesitelnej čurák, ne že ne. Každopádně když se člověk rozhlédne, kolika slabomyslným tenhle film posloužil v utvrzení ve vlastních předsudcích, alespoň víme, kdo může za současnou přehnanou opatrnost při zacházení s etnickými minoritami v současné popkultuře. (30.10.2022)

Človeku celý čas vyskakuje nožík vo vačku. Tak obsahovo odporné, až to bolo výborné. Nechcem sa vyjadrovať k ľudskej tuposti ohľadom slepej korektnosti ohľadom multikulti, kedy niekto nedokáže pochopiť, že ide iba o utópiu. Keď sú už decká takéto odporné, tak čo z nich vyrastie? Kedysi bolo Švédsko moja naj krajina, teraz by som tam nechcel žiť ani týždeň, toť výsledok politickej korektnosti žiaľ. Ale komu niet rady, tomu niet pomoci. Inak krásny príklad ľudskej obmedzenosti bola tá scénka, čo sa tá ženská chcela sťažovať, že chudáčikov černoškov šikanujú. To bola silná káva. Slušný nadpriemer. 80/100 (14.12.2020)

Zahráme si takú hru: okradnem ťa o mobil, a budeme sa hrať na to, že som ho vyhral podľa regulárnych pravidiel vo férovom zápolení, ok? Aj keď je všetko od začiatku vyvolané na zastrašovaní a vyhrážkach. Veď pozrite, dospelí, okolo ktorých sa všetko odohráva, majú veci úplne na háku, prípadne situáciu zle vyhodnotia. Ale toto nie je analýza švédskej spoločnosti, to je generalizovane podané to, čo sa roky deje, bez ohľadu na farbu pleti ktorejkoľvek zo strán. Jednoducho, deti majú veľmi premyslené spôsoby dojebávania iných detí tak, aby sa im dospeláci do toho nesrali a naopak, aby sa naplno venovali podružným témam. Akou je napríklad prevážaná kolíska vo vlaku, podľa pridrbaných pravidiel blokujúca akýsi dav odniekiaľ niekam.  Neblokuje nič, okrem byrokraticky uvažujúcich myslí obslužnej mašinérie. (12.07.2021)