Podoba věcí
The Shape of Things
Sexuálna rekonštrukcia
Obsahy(2)
Rachel Weiszovou můžete znát z filmů jako Sestřička Betty, Mumie, nebo Jak na věc. Paul Rudd si zahrál hlavní roli v Pravidlech moštárny. Oba se teď osudově setkali ve filmu režiséra Neila LaButea s příznačným názvem SEXUÁLNÍ REKONSTRUKCE. Studentka umělecké školy Evelyn hledá vhodný objekt pro své zásadní umělecké dílo, kterým chce zakončit svá studia. Tím objektem má být průměrně vyhlížející muž. Přesně tak vypadá Adam, student, kterého Evelyn potká, jak si přivydělává v muzeu jako hlídač v uniformě. Adam se okamžitě do Evelyn zamiluje a jeden ze způsobů, jak být Evelyn nablízku, je přistoupit na její návrh. Adam se stává objektem šokujícího uměleckého pokusu, který má z něho učinit dokonalého muže. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (164)
Skvělé! Podoba věcí je přesně ten typ filmu, který staví diváka do pozice soudce, a ten si nedokáže zvolit stranu, na kterou by se přidal, koho by odsuzoval a koho naopak litoval. Problém je v tom, že ať zvolíme jakýkoliv úhel pohledu, pokaždé se dopídíme faktu, že jeden z hlavních dvou protagonistů tu pravdu má. V tomto snímku se nedočkáte akce, napětí, nebudete obdivovat filmařský um. The shape of the things je filozofickým filmem s dokonale propracovaným scénářem, ve kterém najdeme spoustu nenápadných narážek (Pygmalion, Proměna, Médeia...) odsuzujících niterní změnu člověka pro změnu externí a naopak, nadále pak odsuzující moralizování a určování limitů umění. Nikdo zatím limit nestanovil a asi ani nikdy nestanoví. Umění se jen těžko definuje. Může to být všechno anebo také nic, to však závisí na každém individuu. Zkrátka a dobře, všechno souvisí se vším a nic nesouvisí s ničím, podstatou je, že to je vlastně to samé. Závěrem, abych nemluvila jen v superlativech, můžu snad alespoň trošičku zkritizovat konec, který byl po prezentaci Evelyn natažený do nepodstatného, možná zbytečného, dialogu mezi ní a Adamem. Po tom, co pošle Evelyn striktně moralisty do pr**** bych to klíďo píďo ustřihla a nechala diváky na pochybách. To by byla ta pravá třešnička na dortu. ()
Velká škoda toho, kdo si přečte zdejší komentáře nebo byť jen text distributora a přijde tak na konci o překvapivou pointu, ale asi nikdy se mi nestalo, že by mi právě dějotvorná tečka film znechutila. Mrzí mě, že tvůrci považovali za nutné takto rozkolébat poutavé vztahové drama a případné další zhlédnutí odsoudili do roviny utopie. ()
Ohó další z filmových verzí divadelní hry. A mám za to, že je docela i povedená. No jistě, ona dramatičnost je všudypřítomná, ale to ještě nedělá film špatným, že. Co ho dělá lehce naprůměrným jsou jednak výtečné dialogy, jednak zajímavé herecké výkony, dokonce i mírně nápaditá režie, která se nesoustředí jen na statické záběry dvou diskutujících a pak také hudba. A ano, ona kontroverzní myšlenka, na které je celé tohle dílko postavené vám určitě z(ne)příjemní nějaký ten večer vášnivou diskuzí, jen do toho, tak to přeci má být... ()
Pohled na vývoj dvou vztahů a hlavně na "právo" umění. Na moderní umění, kam až může zajít, co ještě je umění apod. Přes zajímavý nástin děje jsou tu věci, které film zbytečně sráží. Hlavně herci. Zatímco obě ženské role jsou zahrány jistě a výtečně, tak mužské jsou, minimálně nevyrovnané. Speciálně Adamův kamarád (Fred Weller) je k neuvěření otřesný. Tak amatérský výkon by měl patřit do soap opery. Také scénář je místy, když nic jiného, tak ne zcela vyrovnaný. Jsou tu scény, kde je až moc zbytečných dialogů a přitom by to šlo i bez nich. Přesto všechno závěrečná desetiminutovka dojmy napravuje. ()
Velmi divný film. Ano, jinak to nedokážu popsat. Skoro celý film se dívate na klasiku plnou hříček mezi dvěma páry a jejich členy. A ke konci přijde takový zvrat, ale mě to zase nějak geniální nepřišlo. Spíše divné, ano přesně to slovo je opravdu tím výstižným. Mám z toho smíšené pocity, ale rozhodně mě to nedostalo. ()
Reklama