Lore

Problém Lore docela dost leží v tom, jak mi připomínal krátký film učitelky umění ve filmu Ghost World, kde se splachují panenky do záchoda a opakuje se "mirror, father, mirror". Protože stejně tak je tohle skutečně univerzální art, za kterým jsem se vehementně a marně snažil najít něco víc než jen "intimní polemiku nad kolektivní vinou" a "proměnu děvčete v ženu za zvláštních okolností". Lore je ve skutečnosti proti Trierově Evropě, která je mu zasazením blízká poměrně misogynní, protože zatímco první jmenovaný dokáže nastolit mnoho témat a otázek z pohledu mužského pozorovatele, Lore se nedostane se svou ženskou aktivní hrdinkou dále než k věčné stigmatizaci a matce ochranitelce. Což je ještě podtrženo tím, že to natáčela žena. A to pro změnu formálně velmi zdatně, ač mám v poslední době pocit, že přestříhávat z detailů, značících nějaké citové pohnutí na celky, které tvoří informativní záběry je teď takový obecný recept na to spíchnout arťas za pár drobných. (16.05.2013)

Pokud pominu decentní nesrovnalosti ( v noci svítí slunce, cestovatelé nic nenosí a stále vytahují nějaké "zbytečnosti" ze zavazadel, malému capartovi niko nemění plenky., natož aby je prali..) tak se jedná o neskutečně živý film. Úžasná barevnost, fantastický způsob ostření, výborné pohledy s kamerou a výtečné zpracování střihu ... prostě celková ucelenost. Jedná se o dobře zpracované vyprávění příběhu, jednoduše jako ze života. (02.07.2014)

,,TOHLE NENÍ VÁŠ DOMOV, NIKDO VÁS TU NECHCE!“...... /// Šťastný nacistický zítřky jsou v řiti, Áda to zabalil a Lore, její máti a 4 sourozenci to s fotřínkovou minulostí nebudou mít lehký. Netrvá dlouho a je na Hannelore, aby ukázala, co ji v Hitlejugend naučili (žádná vyvražďovačka… starat se o rodinu a přežít). Zajímavý, někdy i syrový nahlídnutí do Německa těch let, který občas utápí pomalý tempo. Postupně dramatickejch situací a okamžiků přibejvá, ale furt je to (podle mě… a s trochou nadsázky…) taková poválečná road movie, ve který si to skupinka dětí štráduje pár dní po válce napříč zónami rozděleným Německem. Místo věcí, který známe z dneška, potkávaj smrt, vojáky, obrázky židů a maj hlad. Taková solidní festivalová podívaná…. - ne tak dramatický (a už vůbec ne drastický) jako třeba polská Růža, nebo snad zážitky ženskejch v Berlíně. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Dark Room“, kterou napsal Rachel Seiffert, číst nebudu. 2.) Chcu se projít poválečným Německem. 3.) Thx za titule ,,philop25“ a ,,jvps“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (14.03.2013)

Poslední dobou mám štěstí na po-válečný filmy. Lore a Rána z milosti jsou z těch, které připomínají, že mír nezalévá zpustošené země výhradně slunkem. A i kdyby jím ano, žerasa, institucí a hranic (nejen mezi sektory) se jaksi nedostává. Anabáze sourozenců a "Žida" je dle očekávání hlavně cestou duchovní. Skupinka po nešťastném rozžehnání se s angažovanými rodiči záměrně opouští zbytky civilizace, která se omezuje na urbanistické zlomky vybydlených lesních samot, zbořených mostů a stodol. V nádherně nasnímané přírodě jaksi lépe než v obligátních troskách velkoměst přesněji vyznívá jaksi čistý, byť drsný bod nula, na němž se Německo koncem války ocitá. Kamera umně balancuje vizuál na hranici nestylizované krásy, aniž by přetékala do samoúčelného kýče. Ačkoliv režisérka sází spíš na obrazy a situace a slovy pro zřetelně domělou nedostatečnost, či až příliš zřejmým záměrem blýsknout se rafinovanějšími způsoby ["pohřeb" fotografií, černé prádlo] neplýtvá, sílící dilema hlavní hrdinky podává šikovně, nezjednodušeně a přesto čitelně tak, že realisticky zachovává nezvědomělý charakter konfliktu. Ve zdánlivě monolitním vyprávění se skutečnost, že se jedná o precizní, subtilní práci, snadno zaniká. Nejšokantnější překvapení mi přinesla až po-filmová rešerše ve formě zjištění, že představitelka hlavní role Saskia Rosendahl je cosi-jako-NEHEREČKA. Ne na dlouho (jak naznačuje i výčet chystaných projektů); její pamětihodný výkon dalece přesahuje meze podmanivé dětské spontaneity. (05.07.2013)

Ďalšia nemecká pecka! Detičky z hitlerjugend putujú troskami Tretej ríše za starou mamou do Hamburgu. Nekompromisné vrhnutie vodcových ovečiek napospas následkom jeho politiky. Na hlavnej hrdinke Lore sledujeme postupný prerod zo sfanatizovanej arijskej blondýnky na človeka ochotného odstrihnúť sa od dedičstva otcov. Subjektivizujúca kamera, ktorej záujmom sú výseky reality, úzke snové zábery na dejové detaily, senzitívne snímanie okolitej prírody v neustálych preostrovačkách, explicitné zobrazenie násilia a výborná práca zo zvukom navodzujú Lorino vnímanie tesne povojnovej situácie, keď sa nemecký obyvatelia prvýkrát zhlukovali okolo verejných násteniek oblepených fotkami masových hrobov "podľudí". Originálnou dejovou premisou, vybudovaním výborných situácií a vycizelovaným scenárom, ktorý neskĺzne do známych klišé, ukazuje Shortland akým smerom by sa mal vybrať umelecký európsky film, ktorý prichádza s miliónkrát ohranou témou a s kapitolami z nárdonej histórie. Na Horiaci ker sme museli zavolať Hollandovú, keď budeme robiť druhú svetovú, tak treba namiesto Herza, Nikolaeva alebo Chlumského zavolať Cate Shortland. (21.03.2013)