Rivalové

Kdysi si mě Ron Howard získal filmy jako Rodičovství nebo Oheň, ale u Čisté duše a Šifry mistra Leonarda jsem se málem ukousal nudou. Díky Rivalům má ale Ron mou důvěru zpátky - špičkové živopisné sportovní drama o dvojici diametrálně rozdílných soupeřů, které ale spojuje talent a vášeň pro závodění, při němž neustále balancují na hraně života a smrti, do čehož se ještě navzájem hecují a zároveň se tím posunují dál. Propracované postavy a jejich vztah, děj i pro nefandy F1 srozumitelný, zajímavý a ukázkově vygradovaný do strhujícího finále, napětí by se dalo krájet a emoce z toho jen prýští. Vynikající Daniel Brühl jako precizní Niki Lauda, podmanivá hudba a spousta klepajícího se plechu. Jeden z top filmů roku 2014. (12.01.2014)

Velmi povrchní film podřizující historickou realitu filmovému (a v tomhle případě ještě navíc hollywoodskému) vidění světa. Ryzí hollywoodský kalkul. (O to paradoxnější, že jde o projekt nezávislých studií mimo Hollywood) Už jen fakt, že Lauda a Hunt nikdy nebyli nepřátelé, jak si to vykonstruoval scénárista. Naprostá limonáda. A navíc patnáctý nejlepší film vůbec dle čsfd? Ani náhodou. Jen trochu nadprůměrné sportovní drama... (03.01.2014)

Morgan je pán. Fešnou fasádu řvoucích motorů a jejich krotitelů v ohnivzdorných kombinézách koncipuje jako epické drama, v němž hlavní roli hrají vášnivé dialogy a smysl pro fair play. To vše v dokonalém kabátku režijních fíglů Rona Howarda, pro kterého je úkol vytvoření atmosférické obrazové kompozice stejně náročný, asi jako příprava ranní snídaně. Ty střihově kamerové orgie a strhující herectví (Daniel Brühl pokukuje po Oscarech) jsou dvě hodiny natolik suverénní, až mi v tom trochu zavání (tradiční) „howardovský kalkul“, který vás dvě hodiny baví, ale nejpozději druhého dne, podobně jako páry benzínu, vyprchá. Že po tom zůstane velmi silný a specifický odér, nepopírám. 4 a ½. (01.01.2014)

Režisér, který mě příliš nebere, mě dokázal rozbrečet filmem o sportu, u nějž usínám jen o pár vteřin pomaleji než u tenisu. Jak osvěžit zaprděný žánr sportovních filmů? Vykašlat se na do mrtě vytěžený rockyovský motiv „underdoga“, udělat z toho niterní i externí souboj našich milovaných orgánů, mozku a koulí, a pojmout to jako obecnou úvahu o neústupné urputnosti nutné k úspěchu – když se to vezme kolem a kolem, mohli ti dva docela dobře závodit v profesionálním přežírání a vyznění by bylo stejné. Snad nikde jinde jsem dosud neviděla přirozenější předávání štafety mezi protagonisty, které umožňuje doslova nemožné, a sice fandit oběma zároveň. Mužné filmy o mužných mužích, co mužně dělají mužné věci – můj nový oblíbený žánr. (15.10.2013)

Rozhodně nepatřím k těm, co jsou schopni uvalit poslední prachy za jakousi tu WC, kde v nějakém předraženém kempu vykouknou na dvě hodiny ze svého smradlavého stanu, divoce vykašlou olovo z výfukových plynů, asi tak sedmdesátkrát smýknou při zvuku "vrrrrrrrn" prudce hlavou zleva doprava, když se kolem nich mihne hnusné auto s reklamou na šprcky, a posléze si sbalí svých pět švestek, aby se doma podívali na internet, který z těch přeplacených, zbytečných a arogantních kokotů to tentokrát vyhrál! Ač jsem byl k tomuto filmu oprávněně skeptický, musím konstatovat, že se dá u těch formulí kupodivu i bavit, pokud se k tomu řvoucímu míhání přichomejtne i nějaký ten slušný herec (A ne, nemyslím Homosworta, ten byl stejně gay, jako všude jinde!). Osud byl k Nikimu opravdu milostivý. Když mu totiž po té grilovačce přišili kus vlastní prdele na xicht, je z něj opravdový sympaťák, jen si musí sem tam oholit čelo a nechat vyhladit celulitidu. Před tou nehůdkou byl strašná tlama! No, na Monzu nepojedu ani příští rok, místo toho ale zvažuji, že si raději skáknu zalyžovat do Grenoblu, kde je prý taky občas k vidění, jak se nějaký Švec rozmrdá na hadry, a jeden si při tom i zasportuje. (30.12.2013)