Obsahy(1)
Marek Eben uvádí další bakalářské příběhy.
Jednotlivé příběhy:
1.-Ukradená babička
2.-Ostuda
3.-Tonda
4.-Listonošky
5.-Doma je doma
6.-Poslední vlak
7.-Silvestr s dědou
8.-Tenhle striptíz platím já
9.-Slivovice
(oficiální text distributora)
Recenze (7)
Přesně tak jak jsem napsal na profilu pořadu: Bakaláří 1997. Takže hodnotím na uspokojivých 49% = ** ()
Bez Menšíka to není ,,to pravé ořechové". ()
Dá se říci, že jsem viděl hodně dílů. Možná dokonce i všechny. To ale s jistotou tvrdit nemohu. Musím ale uznat, že většina se povedla. Je vidět, že když se chce, tak to prostě jde. Většina herců (někteří již bohužel nežijící), předvedla kvalitní výkony a když je v TV repríza vybraných povídek, rád se na to s chutí podívám. ()
Bakaláři jsou kultovní cyklus krátkých povídek různorodé kvality. Některé jsou úžasné od začátku do konce. Jiné nestojí za nic, ale poslední minuta svým vyvrcholením to celé změní. A další jsou úplně marné. Stejně jako tomu bývá v jakýchkoliv povídkách. Tyhle přece mají v sobě něco svého, a to ten svůj kult. Ty slavné československé herce, kteří v nich hráli a především to retro, které na vás dýchne z každého dílu. [228. hodnocení, 7. komentář, 61%] ()
Bakaláři 98 / Silvestr s dědou Tenhle striptýz platím já Slivovice // Bakaláři 98 / Cesta do Paříže Dovolená Sedm a jedna noc // Bakaláři 98 / Rodinné šperky Svědectví Širák // Bakaláři 98 / Hřích Přehmat Skříň // Bakaláři 98 / Listonošky Doma je doma Poslední vlak // Bakaláři 98 / Elixír lásky O příliš malém zázraku Krupice // Bakaláři 98 / Intuice Telefon story Trapas // Bakaláři 98 / Pas Systém Jarda Král Andělé // Bakaláři 98 / Ukradená babička Ostuda Tonda // Bakaláři 98 / Bloček Souhvězdí Velké medvědice Hřích faráře Ondřeje ()
Zajímavosti (8)
- Povídky vznikly v roce 1971 jako součást losování televizní loterie Mates. Zdálo se, že nápad dramaturgyně Libuše Pospíšilové nabídnout divákům tři krátké komedie v jednom pořadu, ztroskotá na nedostatku autorů schopných jednou měsíčně zásobovat televizi kvalitními scénáři. Když ale do hry vstoupil scenárista Jaroslav Dietl a režisér Jaroslav Dudek, počáteční pochybnosti zmizely. Základní kámen k více než desetiletému cyklu, který se těšil mimořádné divácké popularitě, byl položen. (Paity)
- Divácké příběhy jsou plné silných témat. Pisatel v dopise často popíše skvěle vypointovanou úsměvnou historku nebo svůj život, drama, které až vyráží dech. Film z toho ale nevznikne. Jen cit a dokonalá řemeslnost zkušeného dramatika ho dovede vystavět tak, aby z něj byl televizní scénář. V letech 1971–1980 jich Jaroslav Dietl napsal 168. Zpočátku vyžadoval, aby se mu dostaly do rukou všechny dopisy, které od diváků přišly. I jediná věta pro něj mohla být impulsem, který ho vedl k napsání příběhu, do něhož dosadil své osoby a děj. Kvantum dopisů mu pomáhala číst celá jeho rodina, ke konci požádal Libuši Pospíšilovou, aby zapojila své studenty z FAMU. Přesto mu to nedalo a často zalovil i v těch odložených. Aby se ujistil, že nezapadl příběh, který by stál za to. Během dlouhého vývoje Bakalářů se stávalo, že přišli jiní scenáristé a chtěli nahlédnout do diváckých dopisů v očekávání, že najdou hotový příběh. Většinou je odkládali s tím, že jsou to bláboly a divák je grafoman. Onu „zlatou žílu“, kterou skrývá zemina v podobě hromady bílých obálek, jak říkal, dovedl najít jenom Dietl. (Paity)
- Ke svému názvu přišli Bakaláři až později po svém vzniku. První pořad se jmenoval Kufr za dveřmi. O příběhy na toto téma tvůrci požádali psychiatra Miroslava Plzáka, Jaroslava Dietla a Vladimíra Menšíka. Vladimír Menšík tehdy napsal povídku o manželovi, který při banální hádce rozkopl dvířka od kredence a kufr, do něhož je jeho žena uložila, aby je odnesl opravit. Manžel poté nalezený kufr za dveřmi považoval za vyhazov. Diváci byli nadšeni, psali a přáli si pokračování. (Paity)
Reklama