Byzantium

Vypadal jsem jako vyoraná myš, když jsem toto dílo viděl. Nemohu říci, že jsem viděl něco, co překračuje kvalitu pomalu všech filmů, ale film mě bavil. Sice divadelní hru neznám (možná dobře, možná ne), ale film mě dozajista pohltil, jak už nápadem, že neexistuje žádný první upír, který šíří své upírství dál, tak i nehty a bratrstvím, toto určitě filmu nemohu zapřít a i příběh musím pochválit, který mistrně zvládl můj oblíbený Neil Jorden, z něho vždycky jsem jako svišť. A jako bonus beru hudbu, která je taková vážná, ale mě nadchla. Nevím, co se zde zdejším uživatelům nelíbilo, asi čekali další tradiční upírárnu se spoustou krve. (27.09.2013)

Po tomto filmu jsem nabyla přesvědčení, že by někdo mohl vydat knihu s názvem Od Nosferatu až k Edwardovi Cullenovi, aneb dopad moderní doby na vývoj upírů. Protože to, jak se podoba upírů za jedno století změnila, od prvního výskytu na filmovém plátně, až po jejich "moderní" pojetí, je až zarážející. Dříve upíři děsili, vzbuzovali respekt a hrůzu a dnes? Dnes vypadají jako metrosexuální členové kdejakého boybandu na MTV. Být upírem v moderní době je vlastně úplně v pohodě. Nepotřebují už rakve, hlínu, temné prostory, jejich tváře nenabývají nelidských tvarů a o světle a slunci ani nemluvím. Za chvíli tu budeme mít upíry na pláži, se slunečními brýlemi a bronzovým tělem, na které budou letět plážové roštěnky. Oh God... A teď, když jsem zhlédla Byzantium, to vypadá, že dokonce přijdou i o ty špičáky. Chudáci. Co jim vlastně zůstane? Co bude v dnešní době dělat upíra upírem? Kde je Bela Lugosi s tím svým démonickým obličejem a pronikavýma očima? Kde je Fantom noci? Kde je ta hrůzná armáda temnot? Zastavte, chci vystoupit! Alespoň, že Saoirse Ronan je tu nádherná a zranitelná a Gemma Arterton zase sexy a nebezpečná. Ale čekala jsem tedy více. (01.03.2015)

Atmosférická, melancholická, ztichlá, místy příjemně zlověstná a bohužel také přespříliš dlouhá nuda. No, nuda... Abych nelhal, Byzantium si moji pozornost udržet dokázalo, jenže pocit jakési zbytečné rozvláčnosti, který jsem měl i při sledování předchozího Jordanova počinu Ondine, mě nakonec neopustil. Palec nahoru dávám za obě herečky (především pak za uhrančivé oči Saoirse Ronan), které toho hodně zachránily. (19.03.2014)

Nemůžu pochopit to, že je Byzantium ve své podstatě divadelní hra. To mě úplně ničí, protože si já jako konzervativní Čech nedokážu představit, že by se v divadelní hře z dneška objevil upír a celé to bylo dost moderní. Nicméně tenhle příběh dokázal, že minimálně jako film dokáže fungovat. Je teda dost komorní, což se o herecké účasti říct nedá, ale já si ho fakt užil. Užil jsem si ho právě přesně kvůli té herecké účasti. Saoirse Ronan a Gemma Arterton je pro mě kombinace taková, že i kdyby film byl totální díra, tak z těhlech dvou holek prostě pořád budu míst radost. Naštěstí film totální díra není a tak 118 minut uběhlo tak, že vrátit se k tomuto příběhu bude snad i povinností. (24.08.2014)

Ono to vypadá jako takové upírské drama, ale již po deseti minutách padně první hlava. Doslova. Možná to bude znít až kacířsky, ale přišlo mi to jako takové moderní a ženské Interview s upírem. Líbila se mi vlastní geneze a universum upírství včetně toho, že narušovalo zažité normy a postupy (upíři zde chodí normálně na slunci), ale zachovávalo ono klasické a děsivé prokletí upírské nesmrtelnosti. Herecky velmi zajímavé, obě hlavní představitelky velmi přirozené a uvěřitelné, mužské postavy sice v pozadí, ale trefné a hlavně pestré a vzájemně odlišné. Hezký film. Horrorový moc ne, ale hezký upírský příběh. (22.02.2018)