Ledová archa

Netradiční, minimalistický post-apo portrét s poměrně realistickou myšlenkou, výborným obsazením i vizuální stránkou. A ten samotný vlak... Hierarchie společnosti je tu už od počátku věků a spolehlivě bude existovat v jakékoliv době. Se svými mnohdy nesmyslnými zákony a postavením lidí. Aby ti navrchu se měli jako prase v žitě a žili s nevědomím špíny a bídy, která se nachází pod nimi, však potřebují ty, kteří tyto, jimi vytvořené "vymezené prostory" obývají. Jenže jednoho dne se tito lidé můžou vzbouřit a ti, co svá teplá a luxusní místa považovali za nedotknutelná, pocítí, jaké to je, ocitnout se v bahně. Jak snadno se strany můžou obrátit... Jak skupinka cestujících prochází vlakem až ke Stroji, jde toto "společenské" uspořádání ukázkově vidět. Těšila jsem se na Eda Harrise, který celý tento kolos vytvořil a velí mu. Coby pan Wilford působí něco jako "kouzelník" či "hodný strýček", který dokázal stvořit pohádkovou zemi v době, kdy Zemi sevřel krutý mráz a lidstvo jako takové přestalo téměř existovat. A tento dlouhý vlak uhání zmrzlou krajinou pořád dokola a nikdy se nezastaví... Mimochodem, český komparz to jistí:) (07.12.2014)

Zpočátku jsem měla pocit, že jsem se vrátila do Vlaku do Busanu (pokud ve filmech rádi jezdíte vlakem, doporučuji zhlédnout), a trochu jsem se v té tmě ztrácela, ale jakmile se připojil režisérův oblíbenec Song Kang-ho, začala mě ta nevyzpytatelná jízda bavit. Ve druhé části filmu se ke slovu dostává režisérovo oblíbené téma, tedy střet dvou naprosto odlišných sociálních vrstev. V tom si Pong Joon-ho vyloženě libuje a umí tomu dát ten správný kontrast. Kdo někdy procházel v letadle z Economy class až do First class, má vlastně tak trochu trailer k tomuto filmu. Jen tady je to trošku ve větších extrémech. 3,5 * (18.04.2020)

Willy Wonka se nyní jmenuje Wilford a do Studentské pečeti přidává místo želé a oříšků berušky a šváby. Rozený komunista, který dotáhl své vize k dokonalosti a to tak, že chudák je pořád chudákem a navždy jím také zůstane, ale to je v pořádku, protože v jeho vlaku smrti; kde se veze poslední vzorek populace, má každý své spravedlivé místo. Jenže se mu trochu vzbouří ocas a dere se to dopředu. Cestou to prožívá všelijaké pocity, nejčastěji však rozpaky, že se Velká vlaková revoluce nedaří tak, jak by měla. Wilford je absolutista, perfekcionista a pragmatik a to není žádná sranda. Kdejaký štíplístek musí mít z takového filmu tři dny vlhkou matraci. Je to jedním slovem dokonalé - tím myslím film. Málokterý mě dokázal v poslední době tak pohltit a zdeptat neveselou vizí budoucnosti. Pravý opak optimistického Elysia, kde se přitom v podstatě jedná o to samé, jen jaksi v globálních rozměrech. Setkání s Tvůrcem díky Edu Harrisovi dostává plný grády odkazem na teorie nutkavé sebedestrukce člověka. Jasných pět sněhových vloček. (31.05.2014)

Tak šel jsem do toho po vesměs nadšených ohlasech od svých oblíbenců a musím jim dát víceméně za pravdu. Už od začátku mě ten skvělej nápad chytnul (a pak, že nejde už v dnešní době přijít z něčím novým a originálním... pche!) Všechno jde když se chce. Je to jenom o trošce nadšení a invence a všichni rádoby filmaři si můžou strčit do řiti všechny ty ptákoviny postavený na gigantických digitálních efektech. Jak vidno jde to i bez nich. Kromě nekompromisní a velmi zručně natočený akce pak film nabízí i skvělou myšlenku která donutí diváka zapřemýšlet u tématu, že nic není zadarmo a všechno zlý je vlastně pro něco dobrý a naopak. Je to v podstatě takový reálný obraz současného světa, kterej mě svým pojetím trefil na komoru. Nezmocňuje se mě sice až takový nadšení abych pálil plnej počet, ale velmi pěkný čtyři hvězdice si to zaslouží každopádně. Jinak potěší i Česká stopa v tomhle filmu a jenom musím konstatovat, že je věčná škoda, že se jedná o další film kterej naší kinodistribuci opět mine velkým obloukem, ale co už nedělám si iluze. Dnešním kinoplátnům holt vládnou homoupíři, homodlaci, transformeři a podobná pakáž. Takový už je holt diktát doby s tím nic nenaděláme. Každopádně jakýkoliv kreativní film z kvalitním námětem a myšlenkou se počítá a v dnešní zatuchlé době kdy nastává pomalu soumrak takových filmů hned dvojnásob.85% (03.04.2014)

Svého času v zahraničí taktéž hodně vyhypovaný Goemul od téhož režiséra je pro mě osobně takřka nesledovatelná, hloupá kravina, takže jsem ke Snowpiercerovi přistupoval se zdravými pochybami. Výsledek mě ale v podstatě nadchnul. Najdou se v něm sice dílčí nedostatky - jako velmi nepovedené, skoro až videoherní triky (když je vlak zabírán zvenku, či exteriéry zmrzlé krajiny), nebo úplný závěr, který bych osobně utnul zhruba o tři minuty dřív, ale jako celku jsem mu je ochoten odpustit. Zprvu jsem se bál, že daný námět postapokalyptické vlakové vzpoury bude pro více než dvouhodinový film málo. Ale není. Tak trochu monotónní postupování od vagónu k vagónu drží nad vodou excelentní špinavá atmosféra, nářezová akce a výborné herecké výkony (především Tilda Swinton, jako nejslabší článek ansámblu mi naopak přišla Octavia Spencer). Zhruba v polovině začne neustávající nálož režijních nápadů, dějových zvratů, drsných a nečekaných zabití (film své herecké hvězdy nešetří, Joon-ho Bong je v tomto ohledu zcela nekompromisní), brutality i lehce filosofujících myšlenek, a to už jsem skutečně jen spokojeně vrněl. Mám pro dystopické science fiction slabost a tenhle kousek mi jednoznačně sedl. A jako českého diváka mě potěšila i ta jedna česká věta, která ve filmu zazní, a české jména v titulcích. Natáčelo se totiž na Barrandově :) (23.03.2014)