Od písně k písni

Rozhodne stráviteľnejšie než Knight of Cups, mj. vďaka ucelenejšiemu príbehu a zasadeniu do prostredia hudobného priemyslu. Stále však ide o podobne povrchnú, vyprázdnenú meditáciu, postrádajúcu opojnú spiritualitu a emocionálnu komplexnosť Malickových starších filmov. Niečo ako dizajnérske produkty z pásovej výroby, u ktorých sa niekto pokúša o napodobnenie exponátov z MOMA. Dúfam, že sú A Hidden Life a nadchádzajúce The Way of the Wind znakom konca tejto kapitoly režisérovej tvorby. (05.02.2023)

Malick a jeho filmova poezi. Jám mam poezii ráda, ale jsem spíš na ty kratší básničky, tohle je prostě příliš ale příliš dlouhé. FAssbenderovi tyhle role sedi, ma to v krki, nešlo si nevzpomenout na Shame, kde hral podobnyho magora. Gosling, to stejny, ta jeho křehká romantická tvářička ... Film neni pro každého, prostě pokud nemáte rádi Malickuv styl, tak vynechat. Ale zase chápu, že s ním chce každej alespon jednu točit .... se nemusí učit žádný scénář :) (09.05.2021)

Njn, zase se jednou objevil "tak trochu jiný" film, než je běžná soudobá komerční produkce, tak šup s tím do modré barvy... ale co už, na téhle databázi mě to nepřekvapuje. Fassbender tyhle arogantní zmrdy hraje natolik věrohodně, až má jeden obavy, jestli jeho jeden z nejoblíbenějších herců není arogantní zmrd i v běžném životě :-) Rooney Mara je čím dál tím krásnější a herecky zajímavější. Ryan Gosling i tentokrát nasadil výraz utrápeného baseta. A Portmanka byla tentokráte nějaká divná. Jak moc jsem naivní, když doufám, že to v opravdovském hudebním světě takhle nevypadá? Že mu nevládnou povrchní hovada? (Ano, prvně jsem chtěl napsat jakože überfestovní yntelechtuálskej komentář, ale slovy klasika: "screw you, guys"). (23.07.2017)

"Tohle... Tohle a nic víc..." Mladicky nespoutaná filmová báseň (film-závan; film-řeka; film-vlna) o hledání pevného, neochvějného a stálého v dnešním tekutém a beztížném světě bez iluzí, svědomí a zásad. To pevné a neochvějné (neochvějné jako Sluncem prohřáté tělo žulového dómu Enchanted Rock, symbolického vrcholu oné dětsky čistočisté lásky mezi Faye a BVm, dalších z řady Malickových kormutlivých, po volnosti, výšinách a naplnění bažících poutníků-ptáků) přitom Malick – tak jako ve všech svých předešlých víc-než-filmech – nachází v tom zdánlivě nejprostším a (žel i) nejvíce přezíraném: ve světle lásky, v živoucím nyní přítomného okamžiku a v nenáročném (venkovském) životu v těsném kontaktu se zemí, půdou, oblohou, zvířaty a vším zeleným, pučícím a divoce, tak divoce se pnoucím; nebo jak by řekl sám Malick – v kontaktu se skutečným, zázračným. (18.06.2017)

Na rozdíl od Skrytého života, který mě skutečně zasáhl, mě tato kvazi bigbítová (nebo snad spíše rokenrolová) (anebo jen festivalová?) meditace, přišla příliš časovou - a dnes po zkušenostech předešlých týdnů, kdy se znenadání měnily barvy věcí i znění míst, zrychloval i zpomaloval tep a minulost bolela víc než neovladatelné tělo, musím doznat, že jsem si připadal při sledování tohoto filmu jako v muzeu. Rockové hvězdy zde karikovaly v dokumentarizujících záběrech samy sebe - jako by je chtěl někdo nasvítit rentgenem a prozradit tu velkou lež, že jsou i lidmi!, všemocný dyzajn, který nahradil v posledním čase umění, ovládl i gesta herců, pohyby - a nakonec i vztahy. Vypjaté emoce, s nimiž se dnes člověk setká i při obyčejném nákupu, zdaleka nespasily banalitu každého záběru. Všednost má svou obrovskou hloubku, které se kdysi říkalo propast a později také žalář, ale tady jen někdo listoval katalogem amerického obchodního domu. Poster. (09.05.2020)