Na hraně zítřka

Emily Blunt je krásná a její physique na mě velmi zapůsobila - takhle má vypadat žena bojovnice, ne jak to filmaři většinou odbývají, že dají modelce kopí a je good to go. Ale jinak bulšit, na který jsem se nebyla schopná napojit. Když nejsou schopní vygenerovat žádný strach o postavy, nemůžu ocenit ani závěr a spíš si připadám, jako kdyby mě někdo dvě hodiny fackoval a u toho mi kradl peníze z kapes. Film obvyklou epizodickou strukturu knižních adaptací, která spíš než jako záměr, se kterým by se pracovalo, v tomto případě působí jako bezradnost a neschopnost vypořádat se s vysvětlováním situace jinak. Film, kde se postavy na pět minut zastaví, aby všechno vysvětlily, potom zase chvilku běhají, potom se zase zastaví, aby si to všechno řekly, a tak pořád dokola, prostě nemůžu brát vážně. Kdyby přišli na to, jak to udělat bez toho kecání, to by teprve potom měli můj respekt. (25.09.2014)

Velkoryse natočený zábavný letní sci-fi blockbuster o válce lidské a mimozemské civilizace, kterou nejvíc odnese jeden zkrachovalý reklamní manažer, kterého válečná situace odsoudí do role vojenského propagandisty a nezvládnutý konflikt s nadřízeným do pozice řadového vojína. Odnese ji nejvíc proto, že jeho údělem není jednou umírat a umřít, jak už se to holt v bitvách vojákům stává, ale díky časové smyčce znovu a znovu prožívat stále tentýž den s toutéž zbabranou bitvou, která končí děsivým masakrem, a stále znovu a znovu umírat těmi nejbolestivějšími a nejbizarnějšími způsoby. Morbidní námět ale kupodivu díky ironii, černému humoru a nadsázce, sympatickému obsazení a nadhledu lehce stravitelný a když to vezmu kolem a kolem, nenacházím důvod, proč z původních 4* nejít na nejvyšší hodnocení. Tom Cruise je v pozici blockbusterového hrdiny jako doma a tím, že tentokrát určitě nejde o superakčního a suverénního hrdinu, ale fakticky o zbabělce a týpka, který chce všechno, jenom ne zachraňovat svět, je i sympatičtější než obvykle. Ale ano, výtky na nelogičnost výchozí situace a celého příběhu jsou určitě namístě, ale upřímně řečeno, kdo by u tak oddechového žánru chtěl pitvat nesrovnalosti v hrátkách s časovým paradoxem. Některé scény určitě připomenou Matrix nebo spřízněnou žánrovou produkci, ale tak už to prostě v zahlcené kinematografii chodí a určitě bych Limana neobviňoval z laciného plagiátorství. Celkový dojem: 90 %. (03.07.2014)

Všiml jsem si, že téměř každý komentátor dokázal napsat, který hromnicový snímek tento film připomíná. K tomu výčtu není už co dodávat, ano, skutečně to chvílemi připomínalo jiná díla zabývající se časovými lapsy. Svůj komentář chci proto směrovat jinam. Nebude třeskutě vtipný, protože se obejde bez neologismů, dvojsyslů a zkomolin. Byl jsem totiž na návštěvě u tesilkového dua kamilfilalogů Šáhhněda & Blbmana a na jejich růžovém divanu se přiučil úplně novému a zcela interesantnímu modelu psaní, totiž takovému, by všichni viděli, jak chytrý vlastně jsem.                               Korelace post hoc ergo propter hoc v idola theatri se snaží, a priory kreatora, o klasickou énonci Cruisově (zde major Cage) ekdemomanii v analepsi či spíše retrospekci časové inverze, doložit o vágní prvek (zde epizitismus, ale pouze par excellance) afiliantního stylu sociálního chování v teritoriálně neomezeném ozbrojeném konfliktu, který disolvuje v astrální traveling na bázi biokomunikace. Cageův amor caucus k Olověné mrše (Emilly Blunt) je pak precipitor tychistického (a kurevsky dramatického) fetakomu právě díky jeho clairvoyanci. Asertivně integruje do apotropaismické tendence extraterestriála alias alien Mimik, jejich inimia, a dokazuje, že scientia non habet hostem nisi ignorante, tedy pro zasvěcené: erudie nemá aluzi obskuranta, než ignorace. Finiš coronat opus a my víme, že kantna, či v rámci persifláže „refuse“, zítřka, je konceptuální audiovizuální engobou, kterou chceme vidět ještě jednou, protože to má Toma a ten Tom má zase koule. (13.09.2014)

*Drobné spoilery* To nejlepší z vylodění v Normandii ze Zachraňte vojína Ryana, ty nejděsivější mrštné stroje z Matrixu (sentinely), to nejvíc stresující ze Zdrojového kódu (neustálé opakování a vylepšování již prožitých událostí), bezchybné triky, přehledná akce bez rozklepané kamery a chaotického střihu, netrapný, sympaticky drsný humor na odlehčení a nabitá poslední půlhodina ve stylu „všechno, nebo nic“ vám nedovolí v klidu rozkousnout ani první popcorn. Paradoxně jsou však nejzábavnější první dvě třetiny, kdy se den stále resetuje a vlastně o nic nejde, než předvídatelné finále, které tlačí na emoce./// Nekonečný teror pro lehce namyšleného chlápka z reklamní agentury z plátna tryská, byť na temnou stránku mohl Liman zatlačit ještě víc. Kdyby se tvůrci víc věnovali frustraci hlavní postavy a ve finále by se zcela vyhnuli romantickému klišé (na líbání není čas, ani když jste v Paříži!), mohl to být akční sci-fi film roku, protože taková dynamika a údernost v kombinaci s dobrými herci, scénářem a nepodlézavou hudbou se často nevidí. Skvělým příkladem ráznosti a švihu filmu je např. scéna, kdy Emily stojí nad plazícím se Tomem, který má asi zlomenou nohu. Než však stačí svůj stav upřesnit, „Full metal bitch“ mu nekompromisně vpálí kulku do mozku. A jedeme znovu, ku*va! 85–90 %, pokud nemáte averzi ke Cruisovi. [Kino 2x, 2D, titulky] (28.05.2014)

NA HRANĚ ZÍTŘKA má velmi pozitivní ohlasy z domova i ze zahraniční, v nichž se dokola opakuje to stejné: údajně je patrný vliv videoherní estetiky a jedná se o inteligentní sci-fi. Pochvalná hodnocení ale nemají vyargumentovanou dvojici uvedených tvrzení. Jako kdyby stačil jediný styčný bod s videohrami v podobě "nesmrtelnosti", získávání skillů a utkání se s final bossem, což je ale princip příznačný i pro žánrově spřízněné počiny, které jsou staršího data, než se staly videohry populárními a byly z nich přebírány konkrétní postupy. Jako kdyby pro inteligenci postačilo, že protagonista nemá hlavu jenom na nošení helmy, kterou si v bojišti stejně sundává. (Hodnotící adjektiva stejně málokdy něco znamenala, takže "inteligentní" může být cokoliv, pokud je mu to přisouzeno - a vypovídá to hlavně o těch, kdo taková označení volí.)_____ Potíž s novým akčním sci-fi thrillerem s Tomem Cruisem je v tom, že není ozvláštňující, pokud jste už viděli nějaký snímek (anebo četli knihu, případně hráli hru atd.) s časovou smyčkou, kde by se události fikčního světa přepisovaly, aniž by vedly k vytvoření alternativní reality. Paradoxní je, že maximální vypravěčska efektivita, kdy je každý motiv dříve či později využit, může svou rezignací na jakoukoliv narativní komplexnost či satirický významový přesah působit mezi současnou ambiciózní blockbusterovou produkcí ozvláštňujícím "způsobem"._____ Nároky (alespoň některých diváků) se ovšem spolu s čím dál tím větší sofistikovaností vysokorozpočtových hollywoodských snímků posunuly, a tak NA HRANĚ ZÍTŘKA představuje zklamání. Má dobře odhadnutelný vývojový vzorec, a tak nemůže překvapovat jako GO od stejného režiséra (Douga Limana), kde se dohromady splétalo několik osudů postav. Má vyprávění omezené na ústřední postavu a pohrává si s mírou vědění a spolehlivostí některých poskytnutých informací, což je příznačné pro scenáristickou tvorbu Christophera McQuarriea. Žel je vyprávění vysoce komunikativní, a tak jsou zvraty snadno prokouknutelné (když se řekne, že záporák ví a dle toho taktizuje, nepřekvapí, že tomu tak je). Navíc to způsobuje nedostatek napětí, jelikož dopředu víme, co kde hrozí, nebo nebezpečí přijde nečekaně, a tak neni ani čas někomu fandit a uvažovat, jak by rozehraná situace mohla asi dopadnout._____ O zábavnou letní jízdu se jedná, protože akce je nápaditě inscenovaná a osobní linie odvislá od utvoření vztahu sympaticky potlačovaná, ale akční sci-fi thrillery i blockbustery jsou někde jinde než NA HRANĚ ZÍTŘKA. Tomuhle stylu odzvonilo, protože mu - jak výstižně poznamenal jeden zahraniční kolega - chybí hrana. (11.06.2014)