Súkromný vesmír
Private Universe
VOD (4)
Obsahy(1)
Dějiny jedné rodiny zaznamenala Helena Třeštíková ve svém zatím nejdelším časosběrném projektu. Film Soukromý vesmír natáčela 37 let a zachytila tak v ohromující šíři život členů jedné obyčejné české rodiny od 70. let až do současnosti. Helena Třeštíková začala sledovat s filmovým štábem svou kamarádku Janu v roce 1974. Jana tehdy čekala první dítě s manželem Petrem a právě život jejich syna Honzy je osou tohoto filmu. Před kamerou se tu narodí, vyrostou a dospějí dohromady tři děti a jejich rodiče prožijí velkou část svého života. Zatímco archivní záběry připomínají uměleckou kariéru Karla Gotta, významné okamžiky dobývání kosmu či zásadní politické proměny této země, deníky rodiny Kettnerových, které si po celou dobu pečlivě vedl otec rodiny Petr, nabízejí soukromou alternativu velkých dějin. Manželé Kettnerovi a jejich děti nevedou tak dramatický život jako hrdinové předchozích režisérčiných filmů Marcela, René a Katka. Jako statisíce dalších Čechů i Kettnerovi v éře nesvobody soustředili pozornost na svůj „soukromý vesmír“. Fascinující cesta jejich životem je i díky tomu velmi optimistickým a zároveň dojemným svědectvím o důležité roli rodiny, o jedinečnosti a pestrobarevnosti lidského života a neustálém hledání jeho smyslu. (HBO GO)
(více)Videa (1)
Recenze (82)
Pěkná řádka let rodiny na stránkách tatínkova deníku a v záběrech dokumentaristických i domácích. Nenápadné vystižení všední malosti doby minulé i současné s adoptovaným věčným Slavíkem coby nečekaně výstižným (až zábavným) průvodcem. Škoda oslabené ženské linie příběhu, ale i dokumentaristika má svoje lidské limity ()
Třeštíkové už zřejmě došly atraktivní pokusné subjekty. Nebýt toho, že se z nejstaršího syna stal zhulený "anarchista", což poskytlo trochu úsměvného materiálu, šlo by o naprosto obyčejnou rodinu (na tom samozřejmě není nic špatného, ale ani nic, co by stálo za pozornost/výrobu filmu). Před rokem 1990 je navíc jen minimum filmového materiálu, většinou jen fotografie a čtené deníky. Chápu, že předem nevíte, z kterých pokusných subjektů se vyklube něco atraktivního, ale právě proto jich mám roztočit hodně a pak zajímavé (např. Marcelu) zveřejnit, nezajímavé (např. rodinu Kettnerovu) zahodit. Nevím, co má ještě Helena v šuplíku, ale pokud toto je to nejlepší ze zbytku, ať ty ostatní v tom šuplíku radši nechá. ()
Život jedné české rodiny a hlavně třicet sedm let dětství, dospívání a vlastního života jejich syna Honzy - osudy o tolik obyčejnější než osudy v jiných časosběrech Heleny Třeštíkové... A právě na nich režisérka dokazuje svůj talent vyprávět příběhy každého z nás s obrovskou poutavostí, pochopením a atmosférou, že se málokterý divák v sále bude nudit. Ukazuje, že svět kteréhokoliv člověka má obrovské kouzlo a při správném podání tisíce zajímavostí. A pak ten božský Kája, populární, úžasný a nezapomenutelný v každém okamžiku, každé společenské, politické i osobní situaci! ;-) ()
Příběh obyčejné rodiny....tak moc jsem se těšila... Pro časosběrné dokumenty mám slabost a obdivuji práci paní Třeštíkové. Tady ovšem potenciál zůstal nevyužit. Vše klouzalo po povrchu. Velký prostor zde měl syn Honza o kterého zřejmě v původním plánu šlo. Bylo to takové domácí video a nebýt deníků Petra (otce rodiny) a filmových záběrů z archivů dalo by se to shrnout do 20 minut. Přesto zhlédnutí stojí za to, už jen proto, že si prožijete déja vu....:-) ()
Snaha o inovaci časosběrné metody čtením deníku, který si otec rodiny celých 37 let psal, nebyla zvolena z mého pohledu příliš sťastně. Respektive asi byla jediná možná, film by bez deníků ani nemohl vzniknout, nicméně zastoupení filmového materiálu rodinými fotografiemi, čtením deníku a jakýmsi zasazením života rodiny do historického kontextu (časté archivní záběry v čele s božským Karlem) moc nefunguje. Navíc život Kettnerových je až příliš všední, a pro filmový dokument tudíž celkem zbytečný. Život prvorozeného syna sice skýtá několik vrcholů a (spíše) pádů, nicméně se na něj Třeštíková zaměřuje až příliš a zbytek rodiny ignoruje. Je bohužel dost vidět, že film je poslepován z několika různých menších dokumentů a jednotlivé časové odmlky mezi natáčením jsou "zamaskovány" právě čtením deníku a fotografiemi. V jiných dokumentech Třeštíkové lze větší časové odmlky vidět samozřejmě také, ale alespoň je předěl jednoduše vidět titulkem "o x let později", což mi přijde filmařsky daleko upřímnější. A přitom stačilo, aby si Petr kameru půkčoval častěji. :-) ()
Galerie (10)
Photo © Aerofilms
Zajímavosti (2)
- Původní záměr bylo natočit 15minutový dokument o narození dítěte a o tom, jak příchod potomka poznamená ženu. (Honziczech)
- Nad téměř 50 hodinami filmového materiálu strávila režisérka se střihačem více jak 100 dní. (Honziczech)
Související novinky
47. MFF Karlovy Vary se blíží!
Ve dnech od 29. června do 7. července se uskuteční již 47. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Na nejvýznamnější filmové akci ve střední a východní Evropě budou mít diváci… (více)
Reklama