Velká nádhera

Fellini pro nové tisíciletí aneb óda na Řím a život místní smetánky zaobalený do portrétu starého seladóna, který bilancuje vlastní život a současně zpřítomňuje otázky po podstatě umělecké tvorby, autorské osobitosti i víry. "Velká nádhera" svým stylem na hraně podobenství, snu a magického realismu nevyhnutelně evokuje Felliniho klasiky "Sladký život", "Osm a půl" a "Řím", ale v žádném případ není jen jejich kopií či plagiátem. Prostě jen ve stejném duchu pojednává o totožných tématech, nicméně s ohledem na věk a misantropickou náturu hlavního hrdiny se zaměřuje na odlišné prvky a hodnoty. (27.06.2013)

Grande Paolo. Velká nádhera ve Velkém sále. Nemá to sice živelnost a dravost Božského (až na tu neskutečnou úvodní diskopárty, u které jsem se myslím i udělal), ale vykouzlit z tak jednoduchých obrazů takovou nádheru, to dovede jen Sorrentino. Velký souhlas s Rob Royem, že hlavní postava není tak zajímavá jako v Il Divo. Proto ne za plnej. (06.07.2013)

milovníci jakubiska, felliniho, kusturicu atď upalujte do kina - budete slintať blahom .fanúšikovia zmysluplných filmov iba na vlastnú zodpovednosť Mal som chuť zabiť každú postavu zakaždým keď prehovorila a hodinu pred koncom som len čakal kedy to skončí. Toto je pre mňa druh filmu, kvôli ktorým som prestal chodiť do kinoklubov. Nekonečná nuda, ktorej zmysel som mal prečítaný po pol hodine a okrem nádherne natočených čisto klipvých pasáží mi to nedalo vôbec nič. 7/10 (30.12.2014)

Prispôsobenie sa skutočnosti, že nadšenci filmového umenia sú dnes viac vizuálni, menej intelektuálni. Sorrentinovi to vyšlo a film zaujal cieľové publikum. V istom zmysle ide o mestskú väčšinu dneška. Hrdia sa odlišnosťou od publika masovej zábavy. Majú prehľad v umení, psychológii, ekonómii času i živote. A zbožňujú Veľkú nádheru. Ale o čom bol film vlastne? Pripomínal návštevu galérie s pár vynikajúcimi kúskami a priemerným zvyškom. Disko párty, vibrujúca umelkyňa, analýza pokrytectva spisovateľky - aktivistky, botulotoxínový mág a scéna s plameniakmi sú stopercentnými ranami do čierneho. Žiaľ zvyšné ponímanie atmosféry mesta, jeho skvostnej architektúry, prchavých pohľadov do záhrad kláštorov v atmosfére sarkastického bilancovania vlastného života je neobratné. Od Felliniho na míle vzdialené. Pripomína mix video sprievodcu pre scestovaných (hľadajúcich iné ako prevarené pamiatky) a obratne sprdávajúceho filozofovania o živote, priateľoch a blízkych až po mediálno - zábavnú scénu. Hľadajúce záblesky šťastia v úprimne žitej duchovnosti, vrúcnych objatiach, dotykoch priateľstva a premýšľaní.Nie je to jasné? Nie je to presne k čomu nabádajú cvičebnice o šťastí či powerpointové prezentácie s poučnou príhodou? Mysli na maličkosti života, vrúcne miluj, nehromaď majetky, ale zážitky! Respektíve hromaď majetky, ale len aby si nimi získal Plnohodnotné zážitky a skutočné Emócie! (12.02.2014)

Neskutečná energie, skvostná kamera - velká nádhera! U nové generace La dolce vita jsou orgie out, stárne s větší grácií a trvalý úpadek rozhání vírem skupinového tance na mondénních večírcích - a Koloseum dál tiše zírá... Hlava mi jde kolem, oči přecházejí, v uších hučí - světský klokot i duchovní očista, ryzá současnost i šepot věků, velkoměstský šum svistu i spořádanost přírody, euforie a náhlé ztišení - ten film s vámi bezostyšně manipuluje, stejně, jako život se svým uživatelem Jepem, i jemu na velkou nádheru padá stín nicoty a smrti, a ani návrat k čistotě vzpomínek nezastaví setrvačnost bytí, které už nemá sílu měnit... Zmatenost mého komentáře je odrazem frenetičnosti snímku, je čistě pocitový, nejde popsat, dá se jen vnímat - přesně, jak pravila performerka v interview: "Jsem umělec, nevysvětlím ti ani hovno" (11.01.2014)